Jen, kdybyste si nevšimli, tak pro jistotu dám sem článek, jistota je jistota.
https://www.chovzvirat.cz/clanek/1238-otrava-orlu-na-pribramsku/
Zavřela bych takovýhle šmejdy, až by zčernali a ještě by museli makat, makat a makat, šli by kopat výkopy bez ohledu na to, že jim je s největší pravděpodobnosti bližší odchod do důchodu než maturitní vysvědčení, hajzlové.
Mám psy bytové, psy útulkové a psa čistě z kotce vzaného, v bytě nezvyklého. A toho z těch všech můžu směle dát jako příklad teda.
Ohař, myslivecký to pes, v kotci chovaný - tedy čistě venku. Furt jen venku. Když přišla k nám, byl to pes, který si s přehledem ustlal na jehličí a chrápal, protože nic jinčího ta fena neznala, o lidi a lidskou společnost rozhodně víc, než nestála. Musela se naučit, jak bydlet v bytě. Naučila se to (dřív než to, že potřebuje lidi 🙂 ). A pak velmi rychle a velmi ráda vyměnila jehličí za gauč. Pamatuju si, když jsem si ji cvakla, jak tam prvně spí, spokojená , uvolněná. (to by myslivec čučel, jsem si tehdy říkala) . Pak jsme se i se psy přestěhovali na venkov, k domečku se zahradou. A…….světe div se, i tenhle původně psí Mauglí, jak jí říkáme, pes tu zahradu si užívajíc ze všech těch tří psů nejvíc, začne po nějaké době trpět, jak mi říkáme “Venkovkou” nebolí stojí u dveří a moc chce jít domů. Někdy i zapláče, že byla světem a smečkou opuštěna a zapomenuta 😀 a že se chce jít taky válet na ten gauč.
A ano- když je pes nemocný, nemusí být ani starý, stačí pěkně rozjetý psincák, tak to, že je doma nebo venku, je myslím pekelný rozdíl
no von nemá, musim mu pořídit, asi takhle:
https://www.momkids.cz/pohadkove-plysove-postavicky/chip-dale-plysove-postavicky-20-cm--2-ks/
aha
https://encrypted-tbn2.gstatic.com/shopping?q=tbn:ANd9GcSNn-QC1HXiOa85ElvdPBeM-9G_wVxTffOsciZbz5ngAkhRBP8A3jKkPInE8ue53k09YAlWOUDO55wNZuGUwlWQCFEgXiTn3w
😀
Ešátor zpravidla neměl čas a trpělivost, Rumíček jakbysmet, ale protože prostě poslechnou, tak když jsme bydleli v Prahé, tak jsem taky někdy - když jsem si vzpomněla - a vyčesávali jsme v přírodě, prostě stáli a drželi. Teď na vesnici, na zahradě v tom nevidím vůbec smysl, tahat někam hrablo, nebo hřeben, nebo nevím co.
Já to taky moc nechápu, proč to chodila provozovat zrovna tam. Není to úplně u vesnice. Asi to měla jako součást procházky. Což teda pochopím spíš u člověka ve městě, protože vyčesávat psa venku dává větší smysl, než si dělat bordel doma. Ale na vesnici? A pod posedem? Přitom po cestě je několik možností, kde si mohla se psy na pohodou sednou a věnovat se tomu. Tak možná to byl záměr milovnice zvěře. Že aby tam nic nechodilo a nemohli na to střílet.
No jo, tak ono sednout si tam se sváčou, nebo projít je něco jinčího, než tam vyčesávat těch pět psů, co paní měla. A já když tam jdu odpoledne v podvečer, kdy už je spíš čas zvěře, než třeba během výletu a vidím, že tam má zakrmeno, tak tam se psy nejdu, protože proč to zbytečně pachovat, aby tam pak ta prasata třeba nešla. Stejně tak v době mláďat neloncám do už vzrostlejší vojtěšky, protože tam bývají zajíčci a když pak naroste tráva, chodím vyloženě do lesa, protože srny tam mívají mladý.
Odchod z města, obzvlášť velkého, na vesnici je vždy křest ohněm.
Jo, to jo. A já doufám, že jsme ho min. prozatím /vynechme extempore s ne odpovědnou majitelkou koní / zvládli dobře, že jsme se opravdu přestěhovali, ne nastěhovali. Chodíme pomáhat, když jsou nějaký akce, zná nás půlka vesnice v dobrým a podle drobných detailů, které můžu vnímat, nás min. půlka vesnice fakt vnímá dobře. Za což jsem ráda, protože prostě chci, aby to byl náš domov a ne, že jsme z Prahé přešli na vesnici. Dostala jsem třeba od sousedky čtyři sklenice medu před Vánočkama, můžu poprosit dvě sousedky, aby mi ošéfovaly čokle , když jedem jednou za uherák na koncík, jsme dohodnutý s další koňařkou, že dáme kafe a buchty, a tak vůbec jako. No a s tím panem myslivcem jsme už myslím, tak trochu kámoši, páč když mi smutně říkal, že musel nechat utratit čubinu, tak to beru tak, že s Pražandou, která mu pije krev, by to neprobíral. Ono se zase jeho postoji není trochu co divit, páč se tam před časem pohybovala ženská, která tam taky takhle loncala a nebylo jí kupř. blbý třeba vyčesávat si psy u posedu a nechat je tam lítat. To mi přijde jako dobrá zhovadilost. A když vezmu, že jsou fakt lidi schopný nechat psa lítat bez dozoru- však co, má GPS, tak se neztratí………… tak se nedivím, když to řeší nátlakem.
Třebas to víte, pak je to pro ty, kteří nevěděí, ale třebas ne…. a pak je to i pro Vás….. utrhněte si vždy každý den pět mlaďounkých lístků i pro sebe, neb moudré hlavy praví, že pro pročištění jater, ledvin a žlučníku je dobrý tři neděle každý den schroustat pět mladých lístků pampelišky.
Dobrou chuť, ono to není nic hnusnýho, že by to nešlo. A má to člověk úplně zadarmo.
No, přesně a já hlavně vůbec nechápu, jak se mi podařilo se sama sebe zatknout a nejít do protiofenzivy. Já! Magor 😀 . Opanovala jsem se a pak jsem začla mluvit a když on se zas do mě pustil, tak jsem ho fakt hezky aneironicky poprosila, jestli, když jsem nejdřív nechala já jeho slušně mluvit, jestli i on mi dá šanci. Vůůůbec jsem se nepoznávala. ale bylo mi jasný, že tady musím bejt velkej tik-tak 😀 , protože se nechci bát každý den tady se psy chodit. A taky jsem v právu, protože psy mám vychovaný - ostatně jsem mu několikrát prosíravě poskytla možnost vidět nás jak cvičíme, protože nechodím s mobilem u nosu, ale mám přehled o svém okolí, tudíž jsem o něm věděla dřív, než si on myslel 🙂, takže měl možnost shlédnout výcvik, jak poslušnost, tak tu naši lovečinu a nemohl tudíž říct ani prt. Páč když vidí odložení tří ohařů u silnice, kde je třeba postupně posílám na druhou stranu, nemůže si myslet, že psi jsou neposlušní. O tom, že mu pak Tali chtěla vyjádřit své city , o tom nemluvím, to jsem ji prosíravě vetkla na vodítko, páč mi bylo jasný, když k nám šel, že ona bude mít radost, že vidí po sto letech taky jinej xicht než můj a bude se chtít jít vítat. A to bych nemusela mít pod kontrolou, to vím. A já chtěla, aby to bylo dokonalý 😀 A povedlo se mi to. Snad. A fakt jsem ráda, že se to povedlo, protože jak říkáte:
když se dokáže člověk s člověkem domluvit
Na tohle, aby si pes nevšímal rány, je geniální - když to jde a ono to jde prý v hodně případech- ten steh plastických chirurgů. Flekatá byla takhle právě sešita po akutní kastraci a bylo to dokonalý! Opravdu dokonalý! Nemusela mít ani pruban, natož límec, rány si- a to ona je opravdu hrozná nimra - totálně nevšímala, opravdu vůbec. Byla jsem ráda za dvě rady od Plaky - jednak ten poznatek o termoregulaci a přikrytí, bylo vidět, že to hodně ocenila, dodalo jí to klidu a druhak to opatrné očištění okolí rány od případných chloupků po oholení. Ony totiž hodně svědí 🙂 a mohou iniciovat to blemtání, stejně jako pak dorůstající chloupky, kde pomůže opatrně okolí jizvy promazat nějakým třeba tělovým mlékem. Já jsem pro to, celou situaci co nejvíc usnadnit psu a sobě, a můžu říct, že všechno, co jsem popsala se mi osvědčilo a bylo tím pádem všechno na pohodu.
Když byla loni bábrdlína na tom odstranění nádoru, taky co šlo, sešil pan doktor tímhle stehem, jen malý kousek nešel. Takže tady jsme vystačili s prubanem pro první noc a den a posléze klasicky tričko, pak bez něj a hlídat. A moje oblíbená dietka, která už sama o sobě pacienta rozradostní, neb je to něco jinčího, voňavýho a vede to rychleji k zájmu o okolní svět po tý narkóze.
Já se teda musím pochlubit, že se mi po přestěhování sem k nám na vesnici podařilo -snad??- se s dvěma místními “skámošit” I přes to, že ten jeden - ten starší - na mě před časem nastoupil. Zadařilo se mi v ten moment udržet své emoce na uzdě a když dohovořil, podala jsem mu svou verzi toho, co vidí, protože kdyby se díval pořádně, nemohl by dojít k tomu, k čemu došel. Je pravdou to, že ale kdyby to byl opravdu ten echtgold prudič, tak se asi nedomluvíme, to bych se mohla snažit jak chci, ale když člověk narazí na opravdového idiota, nemá šanci. A pak jsem se opravdu poctivě snažila, aby svůj názor změnil. Myslím, že je to můj životní výkon. Do mé snahy patří nejen teda to, že mám psy ovladatelný, ale taky to, že jdu pokaždé nahlásit nález uhynulého zvířete - te´d to byla chudinka srna, která měla skalpovaný krk. Zda od oka?? - asi ne, podle mě už se takhle nepytlačí - nebo od nějakého plotu? - to nevím, ale byl rád, že jsem mu to řekla.
Balu - neřešte to. 🙂
Bambule, držím palce. Moc.
A bude tedy logičtější, když to, co píšu, napíšu třeba k příspěvku od Sardulah? Že by pak přišel třeba pan Vonásek, který se chystá kastrovat svou první fenu a líp tomu rozuměl? Než, když to napíšu k příspěvku, kde někdo píše, že on dával feně po kastraci normální žrádlo? Že k tomu napíší, že je příhodnější tu stravu po kastraci udělat dietní, aby fena mohla trávit a vyměšovat bez bolesti a měla tak lepší rekonvalescenci po veliké operaci??
Proč se proboha tak čílite? Asi Vám úplně nerozumím, ale to není rozhodující, rozhodující naopak je, aby tu informaci, kterou tu píšu, vzal za své ten, kdo netuší a jehož fenu to teprve čeká, neb ne každý veterinář majitele zcela poinformuje.
no víte, ona je to docela nářez operace, velká. Není to legrace, hýbá se s vnitřkem. A proč to tedy neudělat co nejlehčí a neusnadnit hojení a rekonvalescenci. Prostě člověk uvaří, rozmixuje, pes se nají a v bříšku má jak v pokojíčku. Při trávení se nemusí tělo namáhat a hlavně při vylučování se nemusí nic namáhat. A že to teda bolet musí, to si osobně myslím. Však ženy po takových operacích jsou v tomto ohledu hlídány a případně dotovány nějakým něčím, aby to šlo co nejsnáze.
Sarah- jak píše Verun- je napitá po infuzi, tak mi to vysvětloval náš vet. Kámoše-lékaře nutno hlídat a dělit po celou dobu, protože co si nedokáže sama pacoška s tím jí ochotně pomohou jiní.
🤣 To je ale krásná boudička!!!!!
Sarah přeju hladký hojení. Nevím, zda to je, nebo není první kastrace? Ale tak snad se neurazíte, i když to budete vědět . Tak jako ve vedlejším tématu i sem vecpu svou masakrální dietu, ale tady je to fakt hodně důležitý, protože psice potřebuje, aby vyměšování probíhalo hladce a bez bolesti, takže když jsem měla po kastraci Tali, vařila jsem furt brambory, mrkev, kuřecí - zpočátku jen prso, pak už všechno. Rozvařit doměkka, a rozmasakrovat tyčákem. Podávat po troškách a často, Dobře se to tráví, fena nemá hlad, bez potíží se vybobkuje, což je hodně důležitý. Taky je důležitý, to jsem nevěděla, to mám od Plaky, v tom úplném začátku jí prostě zabalit dekou, protože termoregulace po té operaci nejni nic moc. Třeba tohle všechno víte, ale kdyby ne, tak se to třeba bude hodit. Mám totiž v paměti fenku kamarádky, která po operaci krmila normálně a fena měla fakt potíže.