Hlásim, že Megi je normální.
Lhát se nemá! Kdo lže, ten krade, kdo krade, mohl by i zabít 😀
Asi jsme si vyrobili postižené psy
myslím si to. Ale bude to souhrn všeho, to co se jí, dýchá, pije třeby i ty plasty, to jak se psi množí -proboha, dyk kde-kdo dneska odchovává bambilijoun vrhů, prostředí v kterém se žije, stres to šécko dohromady. A potkat dneska normálního psa, máte pravdu, pani, to nejni normální 🙂
Tenuri- já už sto let používám a napříč intronétem všem lidem řešícím nácvik na samotu doporučuju mnou vynalezenou krabičkovou metodu - stanete se po nějakou dobu velkoodběratelkou všech možný krabic a krabiček a umožníte tak štěndovi řízenou devastaci - krabička do krabičky a do krabičky a do krabičky, do tý nejmenší pěkně hračku, nebo dobrůtku , štěně učíte od začátku na místečko, aby čekalo a na tu supr hru se těšilo a vy pak mezi dveřma těsně před odchodem vydáte povolení, aby si to vzalo. Štěně (či dospělý útulkáč) se celou dobu těší na ten poklad, nedostupnej, a neřeší, že odcházíte… a pak může jít spokojeně brakovat, cupovat a dolovat. Dřevo jsem nechávala třeba třešeň (nikdy ne jedůvky jako akát atd)
Ahá, takže máte první místo 😀 . Zahrnuje to taky velkou naspídovanost?
Já nejsem žádnej velkokynolog, takže můj vzorek je malej, ale opravdu do tý doby, co k nám přišla Tali jsem pohrkanýo psa nepotkala /nepočítám nenormální bordery a nevychovaný psy/. Po Tali to byla od známý doktorky labroška. s první fenou supr zkoušky, lovečina velká a pak přišlá Káča a to bylo ródeo 😀, další byla výmarajda od holky, co s výmaračkama dělá profizáchranařinu, takže rozhodně žádný vořezávátko, jako třeba já a taky se nestačila divit. No a pak další tři psi v rozmezí vlastně jednoho a půl roku, takže to je vlastně dohromady šest kousků, ne pět. A to jsem jen já, moje malá bublina. A všechno opravdu lidi, kteří vědí a znají, z toho někteří hodně.
Zajímavá byla ta autistka. Já si to tak tehdy jako myslela, ale pak jsem s ní byla v přítomnosti paní, která pracovala s autistickými dětmi a sama to řekla nahlas. Ona nebyla ničitel devastátor, jak tady někdo popisoval s těma drátama, ale byla výrazně jiná, musela mít spešl přístup. Ale bylo to hodně hluboký zvíře.
že nejhorší pes na světě je jezevčík a nejhorší kůň na světě je poník😄
😀 😀 asi ví, z čeho vychází. Moje první psí kámoška byla jozefpčik a to byla vostrá žiletka, tý se ostatní smradi dost báli. Co je malý,musí prostě být sveřepý, aby se to prosadilo 😀
ad to pocení - blbej nápad třeba, ale nešlo by ji ochladit tím, že ji prostě zlehka postříkáte mlhou?
https://www.google.com/search?q=sol%C3%A1rn%C3%AD+post%C5%99ikova%C4%8D&rlz=1C1GCEB_enCZ946CZ948&oq=sol%C3%A1rn%C3%AD+post%C5%99ikova%C4%8D&gs_lcrp=EgZjaHJvbWUyBggAEEUYOdIBCDczMDNqMGo0qAIAsAIA&sourceid=chrome&ie=UTF-8#oshopproduct=cid:16355990988028239194,oid:16460587054905323822,iid:669177874838099035,pvt:hg,pvo:3&oshop=apv&pvs=0
Když jsme v Prahé chodívali v těchhle vedrech s čoklidama ven, šla jsem s nima vždycky nejdřív k takovýmu potůčku, nechala je tam pobrouzdat a pak tepr se šlo procházkovat.
Ano, to by mohlo být, ty podělaný mikroplasty, my jsme to zrovna o víkendu probíraly s kamarádkou, který doma taky přistál “matryjál” s kterýho jí slejzají kožní deriváty, ač to není její ani zdaleka první pes. A já mám ve svém okolí už takhle vč. naší Tali - jestli dobře počítám pět psů- kteří nejsou úplně standard, abych to tak eufemisticky popsala. A ani jeden z majitelů nejni prvňáček, všechno lidi, kteří se psy pracují, či pracovali. Je zajímavý, že jsou všichni ti psi narození po 2015. Do té doby jsem ve svém okolí takového psa nezaznamenala. První byla až Tali. Říkala jsem, že si myslím, že to bude jídlem, vzduchem, který jak my lidi, tak zvířata dýcháme. Tohle mě nenapadlo.
Zbytek nerozporuju, ale tohle ano
Nevěřím na psí autisty.
Zažila jsem jednu autistku a jedno Adéhádé, který mám doma. A nemyslím si, že bych nedávala podněty, nebo nežil ten pes tak, jak plemeno potřebuje. Ona není ani rozjívená, ani nevychovaná - ostatně žádnému jinému psu se nemuselo výchovně věnovat tak, jako jí, prostě je taková a věřte, že to je někdy dost únavný a leckdy demotivující, přes veškerou tu snahu, kterou kolem toho psa tančíte. I když dneska už je to vegáč. To nejhorší se opracovalo, ale má prostě svoje limity, přes které nedokáže jít. A to je přitom inteligentní velmi, ale tahle její část to přebije, nedovolí jí tu inteligenci použít do plnejch. Jako u dětí.
Já sem enem nevěděla barvu, tak jsem hodila něco neutrálního, protože dycky můžu říct, že je ten konik zaprášenej z toho jak usilovně pracuje 😀
Hele ale lepší než to fotit, já bych to natočila, to bé vějtčejší zážiteček 😀
prostě je to hlavně děsně roztomilý, než cokoliv jinýho
a pak se jeden nestačí divit, když ho tadle roztomilost nějak podle složí 😀
a naučím ho, že (stejně jako v té kleci) se v ohrádce odpočívá
Tenuri, naučím-li psa, že se v době mé nepřítomnosti, která je zcela běžná, odpočívá, nepotřebuju tu ohrádku vůbec, pokud to toho psa dokážete naučit, nepotřebujete to. Blbý je, když to z nějakého důvodu nejde. Teď nemyslím, ty poblbla v odkazu od běloušů, ale že třeba pes je z útulku a ť děláte co děláte, nejde to.
Na druhou stranu asi psa, co zvládne v klidu odpočívat v ohrádce, můžu asi nechat i v tom pokoji, protože to nejspíš zvládne taky…
právě.
No to bych zase tak jednoznačně teda neviděla, že je to stejné - být zavřený v bytě, pokoji, kleci.
Jasně při návratu domů vidím, že ti tři celou dobu nespali. když můžou - nasáčkujou se na gauč a dělaj drbnu z okna, Taliprdnice proti všemu co jsem ji učila, naučila a už nedělala, tak v současnosti klidně zvizitýruje linku, vytáhnou si z koše na dřevo něco na žvejkání, zkontrolujou misky, který tam zůstanou po ranním krmení, mají-li k dispozici téměř celý prostor domu, jdou a lehnou si na svůj gauč v předsíni, dojdou se napít do rohu místnosti, kde mají misku s vodou…. Je to jiné, to zas buďme při zemi a objektivní, nic z toho v kleci provozovat nemohou.
Nejsem klecař, jak je z mý prvotní reakce patrno - ale na druhou stranu, pokud je pes toho ražení, že je schopen si ublížit i v holoprostoru, tak neříkám, že bych nikdy! Nikdy! - není to můj styl, ale pokud bych si vytáhla černýho petra v podobě psa útulkovýho, kde by klec byla dobrou pomůckou, tak bych po ní, po vyčerpání všeho možného, sáhla.
Když je pes po operaci nohou a má mít totál klidový režim, tak to taky jinak zvládnout nejde. Pak je nácvik na klec - který ani já nedělám, velkou výhodou.
S dovolením zase nakukuju. Ale to můžu, ne když jsem o víkendu zajiš´tovala odchyt poncle, co se rozhodla, že za ohradou, je to zelenější? 😀
Sago -
šla minihorska do akce!
děkuji, já si to zase představila a po tom zážitku co psala Buggyra mi toho bylo zapotřebí.
Buggyro
krom toho, že držím palce, ať přijde vetka co nejdřív , tak taky smekám, protože tohle je fakt zážitek .
Mám takové bohatší zkušenosti s ohradníkem - Plaka by mohla vyprávět, že? 🙂
Můj první ohařík koupil kdysi šupu v cca rok a půl věku - od ohradníku pro krávy, když se šel na jednu zvědavě podívat. A řval chudera taky jak kráva. Od té doby kravám nevěřil ani náhodou a měl to tak až do svojí smrti, dalo se kolem projít, ale stálo mě to úsilí.
Současný ohaříček chudínek malej, ten to koupil prvně od ovčího ohradníku a to plakal hodně a pak se mu podařilo v Malé Úpě, že se po kopanci od ohradníku do toho ohradníku navíc zamotal. A to teda nebylo vůbec hezký, vůbec hezký. No a ten to dál nijak neřeší, chodíme po přestěhování téměř denně kolem ohradníků, když jdeme procházkovat, výletovat a nijak mu to nevadí.
Madáme germánská flekatá, velkej tvrďák, jak se ráda tváří, koupila jednu až ve věku fakt dospělce-v podstatě po přestěhování se. A pak měla velkej problém a to i když ležely pásky prostě na zemi, vypnuté, nechtěla to překročit. Tak jsme to nacvičily. Nicméně pozor si dává, není hysterická, ale pozor si dává.
Tak držím palce, aby Framík k tomu přistoupil co nejvíc pragmaticky.
Efe, víte, jak si ten šprček střapatej musí po tom nuceným vězení užívat takovýhle výlety?
o
který jsou finančně totál v zadeli a už nemají, kde ušetřit,
No a to ještě -zpravidla to je často matka samoživitelka - tu pomoc nechce (rodiče musí dát souhlas s tím financováním) , protože je jí stydno, nechce, aby se o ní říkalo, že jsou takový chudáci, tak pak dítě třeba říká, že mu ty obědy nechutnají a někde sedí a cpe se v lepším případku suchým rohlíkem. A bohužel nejde jen o to jídlo samotné, ale též o to, že je pak mimo sociální kontakt - páč vzpomeňme si, jak to asi v tý jídelně probíhá, že jo 😀 , co se tam páchá, co se tam děje, děti se druží, hádaj, blbnou…….a ono sedí někde zcela mimo. Tak tohle je pro mě morbidní a ne to, že svého psa živým jako psa ne suchejma bobkama jako línej Emeričan. mimochodem to mě nepřekvapuje, že oni to tam takhle mají, oni to totiž takto opravdu nastavený mají. Ale to je mi fučík, to ať si dělají jak chtějí.
anonymní:Tahle diskuze na mě působí poněkud morbidně, obludně a zvrhle. Protože když čtu, co všechno v naší blahobytně-pospolné společnosti dostane do tlamy pes, je mi z toho trochu enviromentálně ouzko. I trochu nevolno.
Všechny možné a nemožné druhy mas a poživatin. Mně tam teda ani tak nechybí pribiňáček ,jako holoubátko, ústřice a lanýž. Ale věřím, že i toto psovi někdo podstrojí.
Je to celý fakt divný, jaký božstvo se tady ze psů dělá. Vím, i to už tady bylo, ale jak mám psy ráda, mám z toho divný pocity.
Morbidně proto, že psu kupuju maso? že dostane mrkev, kořenovou zeleninu, bylinky, jablko, zelí, hrušku, řepu- tedy to co jíme my? A sem tam toho pribiňáka? A že když si dám banán, tak se rozdělím?
Kdybych mohla cizím dětem, který neznám a kterým platím obědy místo jejich rodičů, který si radši koupí cígo, kafe, pívo, než aby jim zaplatili obědy, koupit toho banána a pribiňáka, tak věřte, že jim ho ráda koupím a dám, jenže to nejde, tak aspoň přes ty obědy supluju jejich sobecký rodiče. Tohle, tohle je morbidní - že jsou rodiče, který na svoje děti kašlou a části společnosti je to fučik a nezabývá se tím, aby se to nějak řešilo (což chápu, že by asi nebylo ani krapítek jednoduchý) a části společnosti ne a tak se snaží těm dětem pomáhat aspoň takhle. To je morbidní, že dítě nemůže ve škole jít ani na blbej oběd.
přiznám se poctivě, jak kdy- někdy to koupíme - teda hlavně páníček. ale není nad domácí. už mám koupenýho spoustu mlíka, puding, tvaroh…… bábrdle bude tančit čardáš! 😀
A tak já proti nikomu nejsem, ať si to každý dělá, jak mu libo. Jen vždycky napíšu takový nějaký z mýho pohledu rozumný důvody proč já granule ne.
(jsem si vzpomněla, jak jsme šli s Tali do Rakouska na dovolený a já jim tehdy z nouze,protože na dovče maso moc jako nejde, dala k snídani nějaký suprhyprd bobky, došli jsme na rozhlednu, uplacírovali se tam na terásce, objednali si a Taliprdnice hýkla a vyklopila tu hromadu granulí efektivně do prostoru. Tak jsem si zauklízela a od tý doby už fakt nic.
Voni sou pak fšicí jak ščenátka u takový tý krmní kaše 😀 a Mouses mlaská tak, že je to slyšet oknem ven 😀 Jen teda v tom počtu vyšším než dva psy už je blbý to, že jim kelímek člověk nemůže držet. To milovali vždycky všichni, když jim to člověk držel a oni se mohli soustředit jen na tu konzumaci.
Přesně hezky výstižně.
Ešče pribiňáček mi tam ale chybí. Ten muší občas bejt. Já když vidím, ty slastně přivřený oči, při vylizování kelímků…. 🙂
Musím zase o víkendu vyrobit.