Odpověď na příspěvek uživatele Dublinbarzoj z 12.06.2024, 12:25:22
🙂
Já teď chci tem dvěma trošku dopřát. Oba všechno zvládli na jedničku, ale třeba Tali se musela v projevech hodně brzdit, neuvědomuje si svoje chování, byla by schopná ve svým těšení se na cokoliv Bubinku porazit a tak. Zaslouží si trošku času.
A pak se uvidí, tohle nikdy neřídím já, to přijde samo a věřím, že zase přijde. Vzhledem k tý rekonstrukci si jen nemůžu dovolit nějaký velký komplikace, plus je tam kocour a kombinace domácích psů fena + pes.
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 12.06.2024, 10:43:18
Ano, to je vižla - najednou je pryč.
Když k nám před dvěma rokama přijela, ukázala mi, že i se stopkou umí být pryč 🙂 Letěla loukou, druhou, řvala jak prokopnutá a ve mě se všechno sevřelo strachy. A teď si to pouštím jako film a usmívám se tomu. Opravdu. Jasně, že budu bulet, nejsem žádnej hýrou, ale tohle to pak zase přebije.
Tak a fakt to tu nechme těm, co přijdou - a že voni přijdou a já doufám, že jich nebude málo, že se s adopťákama za chvíli roztrhne pytel a budem se radovat, co si kdo dotáhnul dom a jak ho ten přišlík tejrá tím, co provozuje.
jestli už došlo teda pití, tak toho pak už moc nevymáčknete, mačkáte zbytečně 😀
Jinak jsou to krásné husenky. Líbí se mi moc. Nikdy nebudu mít husenky, ale ve vedlejší vesnici žijí ty divoké a já jsem z nich naprosto vyrvaná. Nikdy jsem neviděla husy divoký takhle. Jen jednou letět a bylo to úžasný.
Odpověď na příspěvek uživatele Dublinbarzoj z 12.06.2024, 07:44:09
To je moc hezký, děkuju. Jsem ráda, že jsem dostala ten dar velkýho srdce, že je odkud ukrajovat.
edit - no a už končím, ať to tady není smutný, nemá být. Jen jsem chtěla, abyste to věděli. A já se těším, až sem zase někdo brzo přijde představit novej přírůstek.
Odpověď na příspěvek uživatele Aluška z 12.06.2024, 08:35:11
No dělám chytrou, to víte, že brečím, teď jsem musela odejít od kolegy, radši, protože jsem mu to říkala a nechci mu řvát v kanceláři. Ale je tady opravdu to, že ty dva roky byly úžasný, to je to, o co se opírám. Nemohla jsem večer spát a tak jsem si s ní fakt udělala procházku po hvězdách a pak jí nechala běžet, utíkat, letět a….řvát…..nic z toho už teď nemohla. Až jednou přijde čas pro madam Lidožravku a statečnýho Idorka, vezměte si tyhle berličky, nenechte je odcházet ve smutku, vybavte si ty hrozný příšernosti, co provozovali a vyváděli. Kam zalezli, odkud jste je musela lovit…… smutek k tomu patří, ale tohle je hodně dobrá pilulka, která s tím smutkem trochu pomůže.
