Příspěvky uživatele

No právě tohle přesně je úkol Pana Kalendářa - že bude dělat radost, jako dáreček. Náš Pan Kalendář je pěknej dáreček!! 😀

Bobčo nebojte, ověřeno u Megi 🙂 . Možete se těšit jako já 🙂

Děkuju, ale to jste mne nepotěšily teda. Ale ono se to udělalo tak jako prdho a bylo to tam.Chjo, sakra taky. Ale díky.

Omlouvám se, že  vám čokl leze ke koním, ale chtěla bych se zeptat,  jestli ty  štípané nevypadají nějak takhle, jako to co má náš rezatec zničehonic u šňupáku? Že abych neotravovala věta zbytečně.  díky 

Mám taky desky s pejskem , po mámě. Chce Megi desku s pejskem, když nemá ty časopisy?

Jen teda nevim tetkonc……..kde zrovna se deska nachází 😀

Jejda, jejda, přeju Morgáněti rychlé uzdravení, vypadá to fakt hrozně u toho oka, brrr. Já teď řeším nějakou podivnost u Rumíčkova šňupáku, taky to nakonec vypadá snad na štípanec, ale taky to vypadá pěkně hnusně. Tak ať se brzo léčba zadaří.

Já taky, zcela neskromně, protože už mám v ruce vzorek a fakt se těším, až mi bude stát na stole - nejsem někdo, kdo se chválí, ale ono tohle ani není nějak moje zásluha , to přišlo samo a práce zbyla na paní nakladatelku, která tomu vdechla život. A opravdu je to zase něco, co podle mne bude dělat radost a proto já mám právě radost. Ešivá jsem to nějak dobře vysvětlila, že to není pýcha autorská, ale čistá radost. 

Jasný, málokomu se do toho bude chtít jít, já jsem v tomhle urputná, musela jsem být, když jsme žili v Prahé, na sídlišti, kde určité národnosti poté co se sem přesunuly bohužel začly dělat na sídlišti neskutečnej bordel. Takže pro mě je jednou z priorit naučit psa, že pod balkony a k  popelnicím se prostě nechodí a co nejvíc ošéfovat ten bufet. Povětšinou - až na jednu flekatou výjimku se mi to povedlo. U ní to ale bylo hodně zvláštní, původně to tak hrozný nebylo, ona si podle mne tím něco kompenzovala. Ale ona je opravdu pro mne v tomhle extrém. Bubiška, když jsem ji přivezla z útulku byla taky bufetprofi a kradačka jídla v domácnosti a povedlo se mi to. Od prvního momentu bylo tohle jedna z věcí, na který jsem se zaměřila s urputností picbůma. Přivolání a bufet a nekradení jídla. Byla jsem pak na ni pyšná, na babičku vižlí. 

Jsou psi, kde to nemusím trénovat takhle dodetailu, jak jsem psala, ale třeba s Tali jsem opravdu musela. Ona neumí moc zevšeobecnit. A vlastně mě na to tehdy připravila právě útulková Bubinka, že jsem si vyšlapala tuhle cestu, jak na to toho psa připravit doma a pak to prostě jako u všeho přenést ven. Psi, co jsem měla od štěněte, tam to bylo na pohodu.

ty jo ani to otvírat nemůžu, doufám, že ta zmetkyně se dočká odplaty.

Ano nejdřív postupně a pak pohromadě. Máme taky hru - dávej pozor - kdy pak je před psem třeba pamlsek na židli, každý má svou židli a na ni hlídá pamlsek. Někdy je vyzvu hromadně, někdy postupně. I při krmení je to o postupném uvolnění, aby šel dotyčný k misce.Občas mi do toho hází vidle kocour, který si sice umí na povel sednout, ale je to zmetek pekelná, výdrž téměř nula.  Hra dávej pozor se hraje i před mým odchodem, kdy každý na svůj pelíšek dostane pamlsky - ať už volně a nebo nejoblíbenějš v krabičce nějaký, musí na to dávat pozor a vezmou si to, až když mezi dveřma řeknu, že můžou. Tohle cvičím hodně. Cvičím i pamlsky na jméno, taky mám naučeno NENI TVOJE! , neb známe jednu, která udělá klidně kobří kličku a byla by schopná to vdechnou klidně i na dálku, ten pamlsek druhýho. Tohle já s nima vlastně hraju hodně.  Hodně jsem s Tali dělala doma fakt ten simulátor, kdy po předsíni pohozená kost, velká patka chleba, různý krabičky od jídla….všechno ve velikosti, aby to nezhltla mimochodem, až kolem toho poběží. Byla třeba odložená v pokoji a já ji přes tu předsíň přivolávala k sobě do kůchně. Nebo oba pak už. U ní teda hodně pomáhalo to, že Rumíček je rád vzorem, takže on do toho nešel, naopak ukazoval, jak je to správně. 

edit na odstavec neni čas.

největší chudák.

ale bohatá duchem.

edit a  jasně, největší chudák je Bečkoun obecný - ale………von si to teda rozhodně myslet nebude 😀

Na enter neni čas. 

už chybí jen Bečka.

on ví moc dobře proč chybí.

Já zatím jen probíhám a tak nevím, co všechno tu padlo, ale zrovna si shodou okoloností sepisuju pomalu článek do nový knížky na tohle téma - jestli ho stihnu dopsat, ale za mě  je to o:

Zevšeobecnění

četnosti cvičení

trpělivosti majitele.

 Štěně, které se to učí, stejně jako pes sekáčový potřebují tyhle tři věci při učení nejvíc.

Vždy cvičím nejdřív doma úplně na všechny způsoby, co mne napadnou a jako vždy od nejlehčího začínáme - takže mi od linky nejdřív klidně upadne třeba papírek a vedu psa k tomu, že co spadlo ho nezajímá. Pak mi spadne něco, co je sice jídlo ale není v kurzu  klidně cibule, brambora, pak třeba houska (to třeba u naší Tali bylo až na posledním místě, protože  pečivo a chleba je pro ni vysoká odměna), piškot a tak to prostě zvedám tu atraktivitu (u štěnda je výhoda, že když dám celou housku, tak to nestihne zhltnout, na rozdíl od hovada flekatýho, který klidně vdechne večeři i s miskou, kterou následně jen vykrkne zpět do prostoru 😀 , pak hážu buřta, maso, kosti z polívky….. když se tohle povede, tak to stejné postupně zase od nejnižší atraktivity různě odkládám po bytě. Pak začne nácvik přecházení- kdy třeba do předsíně rozmístim kosti, chleba, buřta a různě kolem toho a přes to se psem chodím, sem a tam, pak ho přivolávám, prostě simuluju tak , jak to potká venku. klidně dám obal od sýra, který může potkat někde u popelnic /mimochodem důsledně učím, že k popelnicím se nesmí!/ a dám do toho ještě kousek sýra - je to fajn, psa to bude zajímat, ale nedostane se k tomu. klidně dám na zem pytel s odpadky. prostě opravdu simuluju to, co bude venku. S jednou výjimkou, to je jasný, houna po předsíni nepokládám, to je jinej levl. No a pak tohle přenesu ven, kde pracuju pochopitelně se psem jištěným na vodítku. A zase to jedem od nejníž po nejvýš, hraju si s tím, co kde rozložím. Klidně si to připravím a pak tam psa zavedu, klidně požádám děti, co si venku hrajou, aby mi asistovali a rozložily to tam ony /a pak se sejde tábor dětí a čeká co bude 😀/. prostě se snažím zevšeobecnit prostředí a to, co v něm pes najde. Protože - ano jsou tací, kteří pochopí poměrně hned a pak jsou exprtky, kde je to o tom, že housku teda minu, tu sme probíraly, ale květák jsme neprobíraly, takže ten sežeru, ten můžu………. A jsou exprtky, kde ani košík nepomůže :-/, ani pevný kovový jištěný košík nepomůže. Nám pomohlo až přestěhování do lesů, luhů a hájů, protože věřím, že být stále v Prahé, kde na každým metru je bordel od lidí co hází odpadky z oken, tak to s Tali nezvládneme nikdy. 

Proč není čuvač vhodný na procházky?

no je, ale ne pro někoho, kdo sám nevím, jaké plemeno si vybrat, tudíž neví o psech nic. To  není nic proti zadavatelce, je dobře, že se ptá a hledá  - jen ještě doporučuju hledat víc do hloubky, mnohem, mnohem víc. Protože ona ta pastevecká povaha je prostě někde jinde, než já nevím, třeba  pudla. A začátečník, který nebude vědět a znát bude asi následně v dospělosti překvapen, zaskočen a leckterý si nebude vědět rady. 

Dyk už mu dochází dech, to vidíte, ne? 😀 😀 

Já se smála stejně, když jsem tu fotku viděla a když mě to napadlo 😀 😀 😀 . Vím, že samochvála smrdí, ale tímhle jsem se dost pobavila sama 😀 😀 

spíš k těm fotkám z předminule.

Tak se seber a pojď k nám. Já mám přece šutrů několik mnoho tun, dostaneš lopatu a užiješ si šutrů dostatek 😀

A další záplava fialové

Krása, mi se ten vřes nikdy nepodaří takhle vyfotit.