Jeditíí, to je prima, že to takhle otáčí, i když asi pomaleji, než by si člověk přál. Ale až dojde do bodu, kdy prozře, že tady jí opravdu nic nehrozí ani od chlapů, to se jí pěkně uleví. Miluju ten moment, kdy se objeví -JÁ JSEM DOMA! JSEM DOMA, V BEZPEČÍ.
No, přesně - teda nemám přehled o jejich druzích, nicméně ti krásní a opravdu obří se tam vyskytovali hojně,teď sporadicky jeden kousek. Jasně, klima a všechno se v přírodě mění k horšímu, ale člověk kdyby mohl, by utvořil podmínky lepší - na svém malém území, který by jim umožnilo tam bydlet.
nahlásím ho.
Bonzáku 😀 😀 Je fakt ale krásnej.
Nejni tesař (mimochodem ten přijde v pondělí a začínáme už ve velký tu střechu konečně, takže šicí držej palce, jasný? 😀 ) , ale stromy, dřevo, práce s ním , ho baví a tyhle brouky obdivuje pro jejich krásu.
Jak říká kamarádka: Některé bytosti mají s vámi svázaný osud….😊
ANO, ANO, ANO!!! Takhle jsem si pořidila dvě Bubrdle, tedy postupně, kdy prostě ta druhá je opravdu těžká kopírka první. V obou případech jsem hned věděla, že k sobě patříme.
Moc Vám přeju, ať Bambule rychle přehodnotí svůj náhled na muže. Podlézají jí dostatečně? 🙂
No ale ten je! Musím vokázat muži svému.
bambule:Rozumný člověk zváží své možnosti, podmínky, kapacity. Doby kdy jsem měla velké knírače je prostě pryč. Jestli se možnost je jednou mít znovu vrátí netuším…. U nás je paradoxem, že malí psi bývají právě vychovanější než velcí právě jakoby paničci chtěli ukázat svá ega jak mají na velkého psa.
Bambule je skvělá, netuším jakou minulost má za sebou, ale je to malý pes s velkým srdcem. Žádný městský přívěsek, ale terénní pes se vším všudy….
Jak jste k Bambuli přišla?
To asi špatně chápete - muleta opravdu ne, jen vnímám to, že to co píšete není vůči ostatním prostě empatické. To je vše. Tak jak píšete Vy ostatním, píši stejně já Vám.
Nepíši, že uráží, je to prostě neempatické. Nevidíte ty druhé, jen svůj pohled na věc a že to někdo může z nějaký jemu třeba i smutných důvodů mít jinak, to Vás čistě netankuje. Ne každý žije jako Vy. Resp. tak jak žijete Vy, žijete prostě jen Vy, ostatní mají jiný život, jiné situace, jiné možnosti.
Toho Cimrmana a to dál nějak nechápu.
kometa:To si pište! To kdysi taky někdo položil dotaz, jak zařídit, aby mohl mít v rybníčku (takovém tom igelitovém) současně rybičky a kachny. Odpovědi ho nepotěšily. Ono z těch ptáků to prostě padá průběžně.
Jojo, pták nemaje estetického cítění, nedumá nad tím, kde si má ulevit, abych tak citovala profesora mého muže, když probírali na stavárně nějaký rekonstrukce, či co.
Když jsme tady s těma broukama - mám dotaza. Mívali jsme na chalupě krásný obrovský střevlíky, v poměrně hojným počtu. Zahradu máme přírodní, snažíme se , aby byla víc v rukou přírody než v našich. Ale časem začlo těchto velikánů ubývat. Co mohlo těmto krásným broukům chybět, že se jejich počet opravdu snižoval?
No ne, jasně, že to jde, vytvořit si vlastní bublinu, o tom žádná. Já měla na mysli běžný provoz mezi pejskařskou komunitou, kde bohužel narůstá počet hovadských majitelů.
kometa:A vysadili vás?🙂 Nebo jenom zavolali Chocholouška?🙂
Kupodivu nic z toho, neb muž chápe, že s tímhle ač teda poctivě bojuju, toho moc neudělám. Já se třebas cvičně koukám na pabouky, i velký, abych se vobrousila, a dokonce jsem se 2x už hecla a vzala pabouka do ruky a zachránila, ale já se při tom celá fakt hrozně klepu. Sulc, do kterýho kopnete, je proti mě v tu chvíli úplně statickej 😀
Ahá! to by mě nenapadlo, že ten vyšší okraj by mohl být problém, myslela jsem si, že by si popolítli. No ale pokud mají svůj vlastní rybníček, není co řešit. vlastně naopak, protože to mi nedošlo, že oni by tu vodu asi zaneřádili, žejo? Myslím trusem.
A fujky!! tohle pruhatý stvoření na mě vylezlo v autě cestou z chalupy, z košíku s bylinkama, co jsem měla na klíně. takovej řev dálnice ještě nezažila.
Omlouvám se ze srdce všem, kteří pabouky chovají a mají je rádi, já to prostě nedokážu ovládnout. Nedělá mi to dobře i když vím, že jsou mocinky moc užiteční a pro někoho určitě i krásní, není to myšleno nějak zle, ale pro mě je to hrozný. Učím se nebláznit z pavouka, ale prostě od určitý velikosti to nedávám ani na fotce. 😀 😀
Zas takovou odvahu to nechce
A Vy malého psa máte, že s ním zažíváte ty věci, jako bambule, Killian a ostatní? Já ne, tak si nedovolím soudit.
A ano, jak psala Edůza - ono stačí i jen přátelskej halama. Nemohla jsem nechat hrát svýho prvního ohaříka se psama do velikosti a nerozbitnosti JRT, protože rád dělal kotóle při hře. A když se takhle jednou převalil přes štěně stofárda, byla jsem ráda, že je ten buclík nerozbitnej. Od té doby smolikof, s malými si hrát nemohl.
Nu pak se to trošku vylučuje, že? Třeba by Bambule ráda nějakýho halamu, ale je rozumná a má pomeranče. Lepší rozumná Bambule - který se taková výše napsaná poznámka od Vás určitě dobře čte, než jelito, který si pořídí - protože přece má tu možnost a to ano, to má, může na bazoši koupit modrýho picbůma - neadekvátního psa kterým posléze terorizuje okolí. Já nevím, není lepší, trošku vždy zapřemýšlet, než napíšu něco takhle jak píšete?
a to je pravda, jen ten přechod z velkýho psa na menší zvíře- u nás zatím kočka, je jako dost zdlouhavej proces. Já jsem navíc zvyklá, že kdy poplácám psa, je to pořádný poplácání, kdybych poplácala Docenta Motejla, tak chudák poletí jak fotbalovej míček.
Je to s tím malým tvorem teda taky plus v tom, že činí člověka odolnějším vůči žinfártku, páč jak já se kolikrát vyděsim, když to hovado pruhatý mi nečekaně vpluje pod nohy!!!!!!!!! A taky to rozšiřuje poté zásobu sprostých slov 😀
Ušima? Já myslela mácháním vocásku? 😲
Souhlasím, mít dneska malýho psa, to chce odvahu. Opravdu.
No to si dovolím oponovat, ne každý má tu možnost. Neb ne každý má ty podmínky na velkého psa. A je dobře, že pořizuje psa vhodného do SVÝCH podmínek a dle SVÝCH schopností. Mohlo by se stát, že by se Bambule řídila Vaší radou, pořídila si NO , nezvládla ho a vijolá - problémek máme na stole.
To je pometlo,
"Sám si pometlo a celá tvoje rodina sou pometla.Ten pes má 6x větší IQ než Ty." jim příště řeknite.