Pes z útulku - tam je důležitá jedna věc - Vaše nastavení. To, zda jste připravená brát seconhandovéh psa se všema jeho vadama. Protože takový pes už za sebou něco má, zkušenosti dobrý, špatný, návyky dobrý, špatný, některý neumí vůbec nic, některý ani třeba nemá zájem o lidi. Musíte si uvědomit na co máte a na co už ne. Co zvládnete napravit, převychovat a co ne. Jsou psi v pohodě a jsou psí potížisti. Zvládnete se popasovat s tím, jak psa udomácnit? Aby si zvykl a doma nevyváděl? Zvládnete třeba to, že nebude kamarádský s ostatními psy? Zvládnete to, že třeba bude doma zpočátku čůrat a kadit, než se to naučí. Že třeba bude krást jídlo, brakovat koš na odpadky, ničit doma věci, venku bufetit, že bude lovit? Budete třeba muset naučit psa spoooooustu věcí, protože je nebude umět.
Doporučuji velmi se dobře zamyslet, to zaprvní a za druhní si za tím psem opakovaně zajet, vzít si ho na procházku a dobře se věnovat tomu, co dělá, nedělá, jak se chová, zda má aspoň malinký zájem o to, kdo je na konci vodítka.
Myslet si, že pes z útulku bude vděčný je prostě špatně. Takhle psi neuvažují. Záleží na Vás a i na psovi, zda si mezi sebou dokážete vybudovat vztah. Pak přijde to ostatní. A….je to moc hezký, jiný, než se štěnětem, silný. Ale musíte si to odpracovat.
Vzhledem ke stylu dotazu - hledejte pečlivě pohodovýho pejska bez velkých problémů.
Mám čtvrtého - resp. třetího (ten první se nepočítá) psa “z druhé ruky” . Dvě feny z útulku, jedna z kotce od myslivců. Ty dvě z útulku staré babičky, neuměly nic, všechno jsme se spolu učily od základů a můžu na ně být hrdá, zvládly všechno, přivolání - takže provoz bez vodítka, základy lovečiny, základní poslušnost, aport a nějaký ty blbinky jen tak pro radost. Oběma bylo v době, kdy jsem si je brala jedenáct let. Ta první s námi prolezla většinu českých hor, než mi odešla, ta druhá řádí úplně stejně, jako ta první. Milovala mě a miluje mě , ale musela jsem si to zasloužit. Ta první pro mě dělala vše od první vteřiny, s tou druhou jsme to trošánek musely vyladit, ale stojí to za to. Ale! Obě jsou v úrovni na kterou si troufnu a na kterou stačím. Nemám na to, vzít si psa, který do mě půjde (byť i proto, že má špatné zkušenosti), taky vím, že chci mít psa, kterého zvládnu naučit bezvodítkový provoz, nechci mít psa, který se bude rvát. Jasně, dá se s tím pracovat, ale já si radši pohraju s lovečinou, tohle pro mě není. To je to, o čem jsem psala, musíte si v sobě ujasnit, co zvládnete, co od psa očekáváte a podle toho hledat. Myslet si, že všichni pejskové jsou vděční a bude to s nimi na růžovým obláčku, to je cesta do peklíčka.