Dobrého dne vinšuju,
mám dotaza na zkušený - venkovní kočka a bezoáry - řeší se to nějak preventivně, nebo mají venkovní kočky - bylo by to logické - svoje postupy, kterým si tohle řeší sami? Mám něco hlídat?
Nerada bych něco u naší půlky kocoura zanedbala.
Díky.
😂
Víme, víme a hlásíme, že až se -doufám, že se to stihne, je před náma ještě hodně práce, zrovna včera jsem dělala seznam nutných úkonů a…….. no nic, ale dneska jsme o tom mluvili,že když se do s podzimem stihne připravit, aby se mohla betonovat podlaha jak v nově stavěný verandě, tak v přebudovávaným obýváku, tak zas zaklapnem dvéře a razíme k Vám.
Tý jofka 16??? To je krásnej věk. No tak to je ale úplně jasný, že nechat si v tomto věku dělat plastiku obličeje na mopce a bejt jako Helča Vondráčků, nedává valného smyslu. Efe - vy otvíráte psí důchoďák, že? A koukám bez plemenné příslušnosti, pošlu Vám tam Bubrdli. 😀
keriton, hmn - díky, tak zkusím zachytit -až k tomu bude situace a já si vzpomenu.
Jak jste je to učila? By se hodilo. zachycením?
Někdy - když člověk tolik netlačí na pilu, se v některých věcech nestačí pak divit. Máme “půlku” kocoura - napůl se sousedy, nastěhoval se i k nám. Je to pravej vesnickej sekáč a semo tamo vokáže svou něžnou dušičku. Ne moc často, aby nepřišel vo imáge, ale vokáže. Sousedka chudera je moc hodná osoba a pořád ho měla do určitý doby tendence chovat a on to nesnášel - hlavně proto, že ho brala jako mimino. já jsem si s ním nacvičila signál - sednu na bobek a zetleskám, když jchce, přijde a já ho můžu bez úhony pochovat. Ona ne, jí zmasakruje. My když ho zvedáme, je to zvedání “na kočku”, tedy nikdy není na zádech. A od nás se chovat dál, chvilinku, ale dá. A já mám i tu výsadu - že pri společným venčení s ohaři mi občas doslova vleze na záda - v létě blbý, uznávám. Ale necháváme mu jeho osobní prostor a necháváme to na jeho rozhodnutí. A on to bere jako plus. A dokonce si v hnusným počasí nechává utřít i tlapičky.
Přesně tak, pro pro lidský rozmar musí psi tyhle krávoviny podstupovat naprosto nechápu. Výstava má být o tom, že se hledá nejkrásnější jedinec, ne ten nejvíc naondulovanej.
souhlasím s obojím.
Efe, prosím následně o sdělení, jak dlouho trvalo, než se z bordelky stal mopc. Je mi jasný, že to bude trvat dýl, než u kocoura, ale věřím, že Vám se to určitě podaří 😀
to je pan Ferri ?
No - mám sice holoprtky, ale když bylo echtgold počasí a přišli jsme z určitýho terénu, tak ač jsme bydleli v prvním patře, tak šel hadr taky do akce.
A nebo - když hárala čubina. Tali byla z těch, které ty první hárání jela opravdu hodně. A tak se několikrát denně vytíralo, protože by mě hamba fackovala, kdybych tam ty kapky nechala.
Souhlasím.
Sardullah:Byl to pes, u kterýho nikdo nenašel ten vnitřní diamant. A ona ho měla velkej.
To je moc hezky a pravdivě napsáno…👍
No, jak jsem psala, když se blbě vybere, není to příjemný pro nikoho ze zúčastněných. Lecky i nezúčastněných. Páč kdo chce ve svým okolí potkávat psa, kterýho majitel nevychoval, či nedokáže zajistit (to není případ mý akití přítelkyně) a ohrožuje okolí.
Přece nedám všanc svou srdcovku.🙂
Mě teď hrozně příjemně překvapil jeden kolega, ale fakt hrozně - páč ač chlap, pravil - on furt leze někde po horách - že až přijde důchod, přijde pes a ………bude to právě půdle-důdle, protože si nastudoval!!! Nastudoval!! To je malej zázrak tohle slyšet. A půdle důdle mu prostě přijde jako fajn parťák.
ejch OT omlouvám se, ale musím,připomnělo mi to, když jsme se tehdy prvně potkali naživo a já jsem její paničku přesvědčila, ať se nebojí a pustí jí, že ani mně, ani mýmu ohaříkovi nic neprovede. A ona s ním ščastlivě řádila jako magooor. Řvala u toho jak prokopnutá a dělala děsný výpady. Bylo to asi prvně- nebo jedno z mála, kdy si takhle mohla zařádit s psím kámošem.
Kdo se posmívá půdlovi, je……………. mám to napsat?
Žila u nich, skorem do svýho stáří teda, oni ji měli rádi, to ne, že ne. Jezdila na výlety, na psí tábory. No a pak se ale pořídil ještě jeden pes, protože ona akita není vhodná na treky, ten taky nebyl na treky úplně ideální, tak se pořídil ještě jeden a když se pak stěhovali, tak akití babička zůstala u rodičů. To když jsem se dozvěděla, tak mi to neudělalo dobře na duši. Argument, že jí je tam dobře a je tam zvyklá, u mně nějak neuspěl. Ale to už jsme nebyli v kontaktu. Když umřela, bylo mi to hrozně moc líto. Byl to pes, u kterýho nikdo nenašel ten vnitřní diamant. A ona ho měla velkej.
Mám výhodu, líbí se mi každej pes. Hlavně, že to je prostě pes. Jasně, čibabu si cíleně nepořídím - min. ještě pár let, ale když mi ji život přihraje do cesty, tak nemám problém. Teď jsme se nedávno málem rozrostli o štěně vořecha vořechoviče, který se ztratilo. A taky mi bylo jedno, jak vypadá. Můj limit je vlastně povahovej, vím, že nejsem člověk vhodný pro picbůmy, různý emerický stofárdy, rotíky a pastevce. Asi jako kdyby mi osud přihrál do cesty rotíka, kterýho zvládnu, tak to ještě dám, ale je to podle mě poslední levl, kdy to budu umět ukočírovat. Ale vím, že mi to nebude sedět, potřebuju psy přátelský, fungující bezvodítkově -pochopitelně po potřebný výchově, to je jasný, ale vodítko je pro mě nutný zlo a vlastnit psa, kdy celoživotně budeme oba na šňůře, to neumím