Pardon, ja musela
CY-NI-KU. ale jo, já vím, ten svět už zanikl.
ale kurna kde mam tu energii porad brat ja?,
https://odtabor.e-coop.cz/pub/media/catalog/product/cache/5e943ec86580054ec2fda73128d751b9/e/p/ep_282352.jpeg
😛
Pardon, ja musela
CY-NI-KU. ale jo, já vím, ten svět už zanikl.
ale kurna kde mam tu energii porad brat ja?,
https://odtabor.e-coop.cz/pub/media/catalog/product/cache/5e943ec86580054ec2fda73128d751b9/e/p/ep_282352.jpeg
😛
Jooo cesta domů autem - to je relax. Pes vytuhne, vypne se a z auta vyskakuje s výrazem: "CO budeme dělat?"😀
Já pořád sním o tom, že jednou přijde jiný dotaz, dotaz člověka, který si chce pořídit toho ohaře, proto, že mu učarovala jeho povaha, jeho schopnosti a bude se ptát, co obnáší, vychovat z něj dobrého psa a jak by tak nejlépe měl vypadat režim toho psa i když nebude dělat lovečinu. Člověk, který bude srozuměn s tím, že prostě je to lovečák a že i když tu lovečinu dělat nebude chtít, tak že určitou fází výcviku prostě bude muset projít, aby ten pes mohl svobodně žít a dýchat bez toho, že by ohrožoval na životě sebe, okolí, zvěř. A ne, že se bude ptát, jak moc hrozí, že lovecký pes bude mít zájem o zvěř.
Ano - dobře vychovaný ohař je nádhera, ale stojí to spoustu práce, musí to člověka bavit a musí si s tím opravdu pohrát, ne psa zlomit, ale naučit ho, co to pravý ohař je.
Když už tady ve vedlejším vlákně bylo zmíněné Pejskárium, mohl by se zadavatelce velmi hodit - i proto, že Radecha tam zmiňuje věc, která často lidi vůbec nenadane, že lovící pes, který není pod kontrolou může velmi snadno způsobit velký neštěstí a majitel se posléze nedoplatí.
https://www.pejskarium.cz/nezadouci-loveni-radecha-spudilova/
Bohužel, opravdu každý, každý hovado!!
Jo, třicet kilíček pes, v náručí v podobě dlouhé vláčné roury, to se vyloženě dobře nosí.
Tak pak to chce najít pesanovi nejdříve jednoho slušně se chovajícího, vyrovnaného a hodného psa, který nebude řešit, to jak se chová Vás pejsek. Když byl můj první ohařík po napadení pitbulem, hodně často jsem chodívala na procházky tam, kde jsem mohla potkat pána s postarším, důstojným ridgebackem. Pánovi jsem vysvětlila, co nás potkalo a zeptala se, zda se můžu na chvíli připojit, jen tak jsme šli, klábosili, ridgeback vždy zpočátku blahosklonně kouknul na to moje jelítko, který mělo tendence dávat najevo, že “jako já se nebojim” a pak jsme šli na pohodu, psi si čichali , po čase se můj ohař uklidnil a trošku sám stál o komunikaci. Začali jsme taky znovu chodit na cvičák , aby si ochodil větší počet psů, na psí pochod , kde jsme míjeli opravdu různorodá plemena, a tak. prostě jsem se rozhodla, že to musíme ochodit. Takže pro začátek jednoho, pak víc klidných kámošů, nic neřešících- možná zpočátku opačné pohlaví, aby pes nemusel řešit rivalitu. A pracovat na tom. V provozu běžném - vidím-li psa, tak ve vzdálenosti, kdy mě pes ještě vnímá, si ho dám k noze, dám mu nejlépe sedni a psa -pokud je klidný - necháme projít. Pokud druhý pes sám vyvádí, tak s povelem k noze prostě mizíme. Psu být co největší oporou a pilovat, pilovat, pilovat.
No a že on bassetík má slušnou páru! 😀 Ty ruce potom, vytahaný ke kolenům, to je taky výhra.
V mým bývalým bydlišti v Prahé na sídláku si ho pořídila mladá slovenská dáma. …….. Bylo to nejdřív ňuňu štěňátko, posléze zoufalá panička a následoval zoufalej pes na elektrice. O těch očích a jejich chorobách a volné kůži a chorábách kůže se tu někdo zmiňoval?
edit jsem si vzpomněla na basseta maminky mojí bývalé kolegyně. Co času oni strávili pobíháním po Riegráči v Prahé, kde jim pes vždycky vzal kramle, ty nervy…. jestli ho něco přejede…. S malým dítětem to prý byla vyloženě výhra, ho tak jako venčit.
JanaJanaJanaJana:Jsou výjimky potvrzující pravidlo a když už si jako nezkušení takhle naloží, tak to vezmou jako výzvu a zamakají….především na sobě, a pak na vztahu se psem.
Ale takových je bohužel málo. Pak vidíte ohaře na metrovém vodítku, věčně peskované, s nemožností si čuchnout ani k cizímu psovi…ba co víc, nevyběhané a nezaměstnané, a to je pro toho psa daleko horší.
Jediná výhoda toho všeho je, že pes i přes tohle všechno svého pána miluje a maximálně vám zdemoluje byt…kůň například odpoví silou, která vás může stát i zdraví.
No právě, a protože je to moje srdcovka, tak za ně neustále bojuju, aby se lidi nejdřív probrali informacema, aby si zjistili. Ohař je úžasný pes, ale potřebuje dostat to, co potřebuje. A když si člověk sáhne třeba pro toho němce a pak se nestačí divit, protože tam je ten tah na branku opravdu vysoký, přeci jen jsou pořád víc v rukou myslivců, než výmar, nebo pižla. Ale prostě pohled na ohaře na vodítku, nebo ještě hůř na těch kšírách protitahacích, bez možnosti upustit tu šílenou hromadu energie, kterou disponují, aby dokázali pracovat hodiny na velkou vzdálenost. Vždyť i naše min. dvanáctiletá útulková vižla jede jako namydlenej blesk, zvládne dvě hodiny v lese ráno, další hodinu a půl odpoledne, dá si plovací siestu, kdy ji nejde dostat z vody, protože má tu výsadu stáří a smí předstírat, že sluch už definitivně ztrácí 😀….. Mladý ohař, to je dělo, je to Porsche co má nadupanej motor, k tomu vysoce inteligentní mozek, chuť do práce, vynikající čuch, a vlohy pracovat. A tohle skončí na vodítku? ☹️ Je mi líto i toho baseta ve vedlejším vlákně.
No ale CO je odpolední venčení? Půjdete do lesa, na louky? Stopovat, cvičit? Na jak dlouho? Na dvě hodiny? půjdete s ním dělat barvu?
No vám asi nebude vadit lovecký pud psa na krátkém vodítku, ale tomu psu to vadit bude, že celý živost stráví na krátkém vodítku, víte? Není to pekinéz, je to pes lovecký, stopař. A velmi dobrý stopař.
Co je odpolední venčení venku?
Jaký by byl režim psa?
Je to lovecké plemeno, víte, že když chytí stopu, je to slušný vytrvalec? Že je zapotřebí pracovat s jeho loveckým pudem? Budete to umět, nebo skončí na flexině, případně s elektrikou kolem krku, a to jen proto, že prostě bude poslouchat své vlohy, které do něj byly vkládány po staletí?
Nejen brečel, ale rovnou střílel. A to ještě není vidět pozadí toho, jak se ten pes chová, díky tomuhle stylu života.
h:Chceme si koupit psa. Dřív jsme mívali křížence, teď pár let jsme byli bez psa ale brzy si chceme zase jednoho pořídit. S manželem se shodujeme že se nám líbí zrovna lovecká plemena. Ohaři nebo retrívři. Je to problém ? Nebudou při procházce zdrhat za srnou a problematicky se vracet? Jsou lovecká plemena v něčem problematická? Děkuji.
Já jsem Vám začala psát nějaký informace a pak jsem to smazala, protože to nedává smysl. Uděláme takhle.
Vy my napíšete, co jako myslíte, že dělají lovecká plemena a proč se jim říká lovecká, jo? Ale opravdu.
A já Vám pak, jako majitelka několika ohařů a to ať vychovaných od štěněte, nebo útulkových, nebo od myslivce, ohařů maďarských a německého ohaře, ráda popíšu, co takový život s loveckým plemenem obnáší. Ať tedy nemusíte studovat ty knížky, když se Vám asi do toho nechce. Slibuju na holej pupek.
Je to smutné, jak k tomu přistupujete, opravdu. Nemyslím to zle, ale značí to značnou povrchnost přístupu. A to při pořizování jakéhokoliv zvířete není dobrý. Pro zvíře a potažmo i často - zvláště v případě psů, koček, koní, papoušků - následně i pro jeho nového majitele, který se nepostačí divit, co mu zvíře chované ve špatných podmínkách dokáže v životě připravit za komplikace. A on takový lovečák, když nemá vhodné podmínky - on dokáže krásně překvapit.
zapomněla jsem na jednu věc - můje osobní zkušenost - to naklikání se mi vyplatilo přenést taky ven. Tedy nenaklikávat jen doma, ale i venku, protože tam je to pro psa hodně rušivé prostředí a když tam je schopen vnímat to kliknutí, tak víte, že je opravdu naklikaný
No ne, však je přece vícero klubů jednoho plemene, ne?
No a kdyby se ešče navíc nechovali jak malý haranti na pískovišti. 😀
Tak Sven, či jak se to jmenuje má novou hračku a vona se mu pokazila ešče v záruční době 😀 😀 . Neměl jí tlačit na kolečka, mohla jezdit dál. Ale my bychom zase nebyli tady, takže všechno má svůj důvod prostě. Jen Sven a ta jeho pani administrátorka tady v republice to nevědi.
Jasný. Tak si nejdřív fousáče naklikejte - pořádně, mějte různé druhy dobrůtek, klikejte v různých místnostech, vždy třeba 10x klik+odměna pak pauzička, za půlhoďky zase sešn v jiné místnosti, někdy stojíte, někdy sedíte. a už bych se rovnou snažila klikat co nejvíce v momentech, kdy mi pes věnuje pozornost. Neříkáte nic, jen klikáte. Až kliknete v momentě, kdy pes bude v jiné místnosti a on s nadšením přiběhne, tak víte, že si kliknutí spojil s odměnou. A můžete mu na nějakém jednoduchém cvičení - novém, ne na starém cviku - ukázat, jaký jsou pravidla hry. Zapamatujte si, že povel pro ten cvik, který zrovna cvičíte ŘÍKÁTE AŽ NA ÚLNÉM KONCI. Zkuste mu třeba nastavit kousek od čumese ruku s tím, že cílem bude, aby se jí dotknul. S největší pravděpodobností se na ni min. podívá, pak hned klik+plus tady už pochvala+ odměna. Spíš k ní ten čumes ale zvědavě přiblíží, pak klik+pochvala a odměna. Takhle několikrát, pes zjistí, že aháá, když udělám tohleto, tak vona klikne a vypadne z ní odměna?? A začne to dělat sám, až se pak čumesem dotkne ruky, pak klik+velká pochvala+velká odměna -ne jeden pamlsek, ale pár v hrsti. Aby se pes ujistil, že tohle je to, co se po něm chce. Parkrát ho necháte takhle se dotknout . A až příště nastavíte dlaň a on se dá do pohybu, řeknete povel třeba ťukni, toje fučik. Zase takhle párkrát /pořád klikáte,chválite a odměňujete/. Pak nastavíte dlaň, zároveň řeknete povel a necháte psa ten povel provést. A to už pak jedete standardně. Povel-výkon-klik+pochvala+odměna, pak ten klik už vynecháte. No a až si tohle zažijete, můžete s tím začít pracovat i u toho povelu ticho.
No jasně, tak právě k tomu mu pomůže ta hra a hračka v kušně, to, že se zpočátku s Vámi o to bude rasit a pak prostě si zvykne, že přijdete domů a on už sám rovnou popadne něco do tlamy a bude s tím rotovat. Naše první útulkajda vítala tak, že Vás láskyplně hlodla do ruky a stiskla 😀 Převedla jsem to na zahlodnutí do plyšáka a běhání ve vítězným kolečku. To stejný další fena a to hodně pomatená , ta to má opravdu v hlavě rozhozený, dneska už taky rotuje s plyšákem v hubě.
Ať zvolíte už cokoliv, třeba ten trenér poradí něco lepčejšího, než my tay, věnujte se tomu nácviku xkrát denně. Já bych si na to klidně vzala volno a jela to fakt ve velkým,intenzivně /jasně, že ne 24/24, ale několikrát denně, často, moc často, využila bych k tomu kohokoliv,kdo by byl ochoten spolupracovat,protože až to zvládnete se svým vlastním vítáním, musíte to přesunout i na jiné lidi, nejen na něj, pes potřebuje moc vzorků, aby si to zajel) Držím palce a pokud budete mít čas a chuť sem napsat, jak dopadla konzultace a posléze nácvik, tak to všichni oceníme. Bojujte 🙂
Tak aspoň že tak. Klikrujete?