Dublinbarzoj:Problém je, že opravdu ne každý veterinář umí kočky a chce se vzdělávat. S Matesem jsme mezi svátky chodili na dobrou kliniku, hromada vyšetření, milion injekcí, Soňa, rentgeny, kapačky…, nevadilo by těch dvanáct nebo kolik tisíc, ale Matýsek byl jen horší. Prostě klinika pro malá zvířata ještě neznamená kvalitní kočičí internista. Bohužel naše Dr nebyla k dispozici, řešila své zdraví. I tak nám poradila, kam výše jmenované veterináře směřovat, ale když jsem jim to řekla, tak se mi více méně vysmáli, že nic takového není možné. Léčbu jsem ukončila, dva dny do návratu mé MVDr udržela Matese při životě krmením a napájením násilím a pak naše kočičí Dr kocoura vyšetřila, začala léčit a výsledky byly vidět do 24h.
Prostě jsem asi blázen, ale já i mezi veterináři vyhledávám specialisty. Pokud by jste měla zájem, tak vám do SZ pošlu kontakt na kočičí MVDr, třeba s Vikťou poradí.
No jo, však my si také prošli kolečkem xy vyšetření, než se stanovilo, že Fido má diabetes jako primární nemoc, a nikoli jako příznak jiné nemoci…
Jinak to sem můžu písnout: Píchání inzulínu se mu “líbí” čím dál tím méně…
Dokonce jsem o inzulínoterapii složila včera (v mém stavu šílenství) jakési veršovánky:
Fido je člověk převtělený,
mám na to názor ucelený.
Bohužel už jednu věc pochopil,
že vpodvečer musí sebrat hodně sil.
By vydržel aspoň malou chviličku,
než do něj píchnu jehličku.
Fido je však dobrák od kosti,
od Ireny se zase rád doma pohostí…
Vysvětlení: Irena je moje kamarádka, píchala mu inzulín v době mé nepřítomnosti…a téměř to nedopadlo - Fido sklopil uši a dokonce udělal na Irenu výpad (i když by ji nekousl).
