A viděli jste film Mamas and Papas? Já na to narazila náhodou teď někdy…a celkem líbilo, nebo spíš dost zajímavé…i vzhledem k tomu, že jsme zde probírali naplněná i nenaplněná mateřství.
Tak ono to půjde pryč, ne, že ne. Já jen chtěla napsat, že to pro mě nebude jednoduché… Tak, jak jsme psaly o mateřství, i v tomto je každý člověk prostě trochu jiný.
Já myslím, že tchánovcům se dřív vykalo hodně a i v té naší generaci to tak ještě u mnoha lidí je, tudíž, že vykáš Tomovým rodičům, mě vlastně nepřekvapuje.😉
U mě je problém, že se mi to právě do bytu už prakticky nevejde. A nemůžu se k té čistce dokopat… Ale jak jsem psala, oslovila jsem přátele s prosbou o pomoc s úklidem a tedy i vyklizení nepotřebných věcí a moc si přeji, aby vznikl i ten prostor pro přespání té mé starší blízké kamarádky. Bylo by to fajn pro ni a já věřím, že i pro mě.
Jj, to je mi jasné…
Ono stejně, pokud to bylo zčásti způsobeno mojí nemocí, tak to já neovlivním. Každopádně ten návrat k jeho hodnotám kolem 7 mě až fascinoval. Myslela jsem, že to bude trvat kdoví jak dlouho…
Tak to jsem ráda, že Bambule i s takovým postižením je schopna se orientovat a užívat si život.
Edituji: Mně při té nemoci strašně distančně rachotí průdušky. To je jak nějakej polámanej motor. A Prostřednímu to neskutečně vadí. Vždy, když je poblíž a já zarachotím/zahvízdám z plic, tak mi začne nadávat = mňaučet způsobem, kterým vyjadřuje nelibost.😀
lesnizinka:Mě přijde ale, že to se děje až teď. Za mého dětství jsem takto ,,rozmazlující" rodiče, třeba spolužáků, kamarádů nepoznala. Spíš naopak, někteří na děcka byli až přehnaně přísní. To zase pro mě, která si nenechala moc něco vnutit, bylo moc. Naši…nevím, neměli na nás až tolik času, lítalo se mezi zaměstnáním a prací na poli, vychovávali nás spíš prarodiče a babča byla jak ras😜Rozhodně nás nerozmazlovala a odporovat se jí nesmělo. Se mnou to měla ale těžké, to jo. Moje nejčastější,,ale naši nám to dovolili!", končilo její odpovědí: mě to nezajímá, teď vás hlídám já a budete dělat, co já řeknu(to mám po ní😛) Prarodičům jsme taky vykali.
Ty jsi vykala prarodičům?
Mě vždy fascinovalo, že můj táta a jeho bratr museli vykat svým rodičům (co vím, tak na přání jejich matky = mojí babičky). Kdežto jejich sestra (moje teta) jim celý život tykala. Zvláštní…
Já tomu plně rozumím…
Mám v bytě věci po obou rodičích a to mi táta odešel už v roce 2005.
Raduš, to je tak, že prostě každý jsme jiný. Můj rozum mi jasně říká vyhodit to, ale probírat se věcmi, v nichž mámu budu stále vidět, tak úplně jednoduché není. Alespoň pro mě ne.
Btw, kočkaři (ale i další), myslíte, že Fidův propad diabetu mohl být způsoben i psychicky, myšleno z mé nemoci? Já na tom fakt byla zase zle (stále nejsem uzdravená, ale je to lepší) a on ze mě jakékoli mé nemoci a trápení cítí, to vím. Ale že by se mu tak strašlivě zhoršila cukrovka…? No, asi to bylo obojí - to, že jsem vynechala inzulín + i ta psychika. V momentě, kdy začalo být lépe mně, zlepšily se i jeho hodnoty glykémie.
No to je pravda, že jak bych to odnosila… Leda naložit do kufru auta. Jen fakt nevím, zda budu mít sílu zbavovat se knih. Vždyť já mám pořád ještě i plno mamčinýho oblečení. Snad kámošky mi pomůžou, sama to nedávám to vyhazovat - teď myslím, že psychicky to nedávám.
Tak to tu určo budeme mít také, kouknu se po tom na netu.
No, vlastně my se přestaly stýkat, protože mně začala vadit jednak její citová plochost a pak také to, že mě permanentně přesvědčovala o své životní filozofii a víře. Bylo to už pro mě únavné.
Na druhou stranu o matce dokáže hovořit velmi velmi škaredě, dokonce i někomu o ní napsala hnusný dopis, který se k matce dostal. Takže emoce má, jenže bohužel ty nedobré… A jinak je už roky zaléčená, tudíž to, co teď plodí, tak není důsledkem nemoci. Sice nepracuje s pacienty, ale i tak…nemohla by jinak vykonávat profesi.
Buggyra:Včera jsem Kocourovi věnovala pekáč se zbytky z pečeného kuřete. Říkal, že tohle zpestření je bezva, a i já jsem ocenila nové podněty, když jsem ráno v koupelně šlápla na pár obratlů 🙂
🤣👍
No co co! Kocour Ti poděkoval tím, že Ti zajistil akupunkturu zdarma!😂
Víš, kolik je na plosce nohy důležitých bodů?😄
Co vím, tak toto veti velmi neradi dělají, a asi jsou i tací, kteří by to odmítli.
Jéé, já vůbec nevím, co je knihobot.
Odberryho, asi jste nebyla na Třetím víčku, tak Vám sem zkopíruji svůj příspěvek, třeba Vám udělá trochu radost (ráda bych)🍀:
Holky, já vám to sem musím napsat!!! Fido mě v době nemoci, kdy mi bylo strašlivě, léčil! 😘 Sám na to doplatil, já nebyla schopná mu několikrát dát inzulín…a měl teď 2x po sobě glykémii hodnoty přes 20!!! To byly takové šílenosti, jaké měl v začátcích nemoci. Včera večer mi přišel něco říct, vylezl si na mě, když jsem ležela, a mazlil se a mazlil a u toho předl. Po cca 20min jako když utne, slezl a šel si lehnout do pelíšku. Snad to můžu napsat veřejně - psaly jsme si o tom s Balu a shodly jsme se, že mě prostě pořád se snaží takto vyléčit. Pak později chtěl dokonce ven! No a já mu píchla před chvílí inzulín, po další chvíli jsem mu změřila glymču…a 7,0!!! 🍀 Jak já si strašně moc přeji, aby se mu to zase takto ustálilo! Hned jsem volala naší MVDr. Ona včera mi říkala (byly jsme opak. v kontaktu), že holt půjdeme postupně s inz. nahoru a budeme zkracovat interval podávání. Když jsem jí teď řekla aktuální stav, tak byla nadšená (jen nechci nic zakřiknout) a řekla, že zůstaneme u stejné dávky jakou měl doposud a jen ať zkusím teď dávat á 24hod. Předtím byl asi rok ustálený na á 48hod. Konec hlášení o Fidovi🐱, já mám teď obrovskou radost!💓
Toto je fakt naprosto katastrofální, hyenistické a na pozvracení (nejraději bych to napsala výrazně drsněji)!!!😠👎
Ona je lékařka, a normálně pracuje… Takže mezi atakami funguje normálně. Ale je možné, že má prostě sesekané city (třeba i kvůli lékům)…nebo prostě nevím, co si o ní mám myslet.
lesnizinka:Vlastně nevím, proč to není povolené? Plno ,,matek" děti nechce, řeší se baby boxy, nebo končí v popelnici. Tak ať ho prodá, no a co, spokojení budou všichni. Jediná věc je uhlídat, prostě evidovat, aby neskončilo u nějakých úchylů.
Také bych byla pro… Ale tak ono na tom už některé soukromé kliniky rejžujou. To se ví…
U mě též vedly vždy knížky. Jenže odhadem jich mám teď 10 000 + a už je není kam dávat. Musela bych mít fakt nafukovací byt. Sousedka mi radí staré knihy buď dát do sběru nebo na jakési sběrné místo pro knihy, ale to já jaksi nemůžu. Prostě se mi nelíbí zbavovat se knížek.