»
Odpověď na příspěvek uživatele
lupus4 z 12.12.2024, 19:02:04
Když on se fakt víc podobá na psa:
Vzhledem ke své velikosti disponuje až abnormálním množstvím slin.
Kdykoli něco jím, přijde a somruje.
Jí, co mi upadne. Jí vlastně všechno, co najde. Pochoutkou je papír v jakékoli podobě.
Okusuje pantofle a boty obecně.
Zajímá se o neživé předměty až nezdravě a pokouší se je rozkousat.
Preferuje pískací hračky nebo obecně hračky vydávající zvuky.
Vydrží hodiny dívat se na ptáčky na krmítku a baví ho plašit hrdličky.
Honí pohybující se předměty. Zvláštní zájem projevuje o předměty, které rotují.
Kouše si přední tlapky a snaží se kousat i zadní.
Je fascinován vlastními plenami a vylučováním obecně. Kdyby si mohl očichávat zadek, jistě by to dělal.
Když má rozvernou náladu, je kromobyčejně roztomilý.
Rád se mnou hraje skořápky.
Nerad se obléká a nesnáší botičky.
Má rád drbání za ušima, poplácávání po zádech a hlazení po bradě.
Občas vyluzuje divné zvuky, které někdy dokonce připomínají lidskou řeč. Vyjadřuje se sestavou synergických citoslovcí.
Dá se snadno vycvičit k blbinkám, ale je až nemožné ho naučit něco užitečného.
Má rád temná zákoutí a zastřešená místa. Asi by se mu líbil tunel.
Rád se rochní ve vodě. Přesto se zdá, že běžnou koupel považuje za zbytečnou.
Nesmí jíst čokoládu, a tak mu peču speciální vánoční cukroví.
Je neustále špinavý.
Kdykoli, naprosto bez ohledu na denní či noční dobu, je ochoten držet při drbání, chovat se, dát si malou sváču nebo jít ven.
Rád mi kouše cop a trhá vlasy.
Atd. Rozhodně ten seznam není vyčerpávající.
Můj pes se jmenoval Axi. Teď zpívám Olíškovi před usnutím:
Když jsem byla maličká, chovala jsem Axíčka. A teď už jsem veliká, a tak chovám Olíka.