ne, nekreslím, to je jen takovej relax malování v počítači dětinských obrázků. Co potřebujete? Já neumím nic složitýho, jen to, co umí tříletý dítě. Retardovaný
Já bych měla nesmělé přání… Potřebuji rozšířit svoji jedinečnou sbírku obrazů znázorňujících kulhající rybičku. Je to sbírka světového významu a máte příležitost se do ní autorsky zapojit. Proto prosím mi nakreslete kulhající rybičku. Děkuji mnohokrát.
Nebudete mi to věřit, ale 31. Na občanku se mě ale ptají pořád, zejména, když jdu kupovat dealkoholizované víno. Jestli Vás to potěší, tak jsem si vědoma svých omezení a k volbám nechodím.
😀 Tu létající špagetovou příšeru si vygooglete, takhle vůbec nevypadá. 😀 Teď jste to udělala znova, zas jste ji urazila, to nevím nevím, jestli se z těch následků vyhrabete za dvacet životů. 😀
Tak mě napadá, esi ta kráva není moc zničená. Má nevýhodu oproti koníkovi. 🙂 Se v tom patlám, pardon.
Ale toto docela už beru, že teda kráva nemá takovou snášenlivost k lidské blbosti, už důkaz je.
No, já tě nechtěla lámat na svou pravou víru, ono mi je celkem jedno, jestli se zjištěnými poznatky souhlasíš, nebo se k nim stavíš skepticky. 🙂 Naopak jsem ráda, že mám s kým diskutovat, ale rozhodně nebylo smyslem ti nějak upírat tvůj názor. Hypotéza, že koně jsou odolnější výlučně či zejmána díky kvalitnějšími menežmentu chovu, je samozřejmě také jednou z variant, i když většina závěrů vede k opačné hypotéze. Pořád to jsou teorie, a dokud jednu z nich nepotvrdíme, nemůžeme žádnou z nich vyvrátit. Do toho všeho vstupuje element náhody a tak a vlastně se dostáváme k tomu, že toho víme (jako fakt víme, ne že si myslíme, domníváme se nebo tvrdíme) opravdu málo.
No, zjevně nejste hodna, no. V minulém životě jste zjevně urazila létající špagetovou příšeru a teď nesete následky. Buďte ráda, může být hůř. Taky jste mohla mít anaserpentní spinózu nebo se voda ve Vašem záchodě mohla točit proti směru hodinových ručiček, a to, uznejte, to byste fakt nechtěla. Takže následky nesete ještě velice mírné.
Jo takhle. No, tak to i ten kůň má tu nejnižší možný věk níže, než jsem uvedla. Rozdíl tam je, ne že ne, ale není tak zásadní a hlavně - nevysvětluje dostatečně, proč jsou koně nejodolnějším hospodářským zvířetem. Také pokud bychom měli zohlednit právě tu prokázanou odolnost, museli bychom vzít v potaz to, jak skutečně byly jednotlivé druhy chovatelsky využívány, nikoli co je teoreticky možné - a dvouletou klisničku stejně jako devítiměsíční fenku nikdo příčetný nepřipustí. Protože třeba ty kravky jsou na tom s rozmnožováním obdobně, přičemž je možnost využít mražené sperma, přesto stejnou či podobnou odolnost nevykazují.
tady se množí od 14. měsíce velká fena od 18. a 3 vrhy za dva roky
Bavíme se o fyzické schopnosti rozmnožit se bez ohledu na to, jestli je to vhodné? Nebo se bavíme o době, kdy je organismus vyvinutý a připravený pro rozmnožování?
Hjůstne, máme problém.Sem se nově zaregistrovala pro jistotu hned 3x, pak jsem zadala ten kód, dřepů udělala rovnou 23,5, ale prostě nevím co je špatně, ale na termoforu se mi to nezobrazuje, ta diskuze.
Asi špatně skáčeš… Nemáš koňskou nohu? To by byl asi problém…
Není ta jakože větší odolnost koní oproti psům daná tím, že generace jsou u koní prostě delší?
Není. Nebo ne výlučně tím. Nejkratší generace je téměř shodná se psí. Nejdelší sice psí násobně převyšuje, což samozřejmě nějaký vliv má, ovšem nelze tím vysvětlit všechno. Např. tuři mají ty podmínky obdobné, navíc se u nich umožňuje inseminace, takže lze použít genofond býka třicet let po smrti, což u starokladrubáků nelze. Přesto jsou k negativním projevům příbuzenské plemenitby náchylnější. Já tu oprášila znalosti, ale ne všechny zdroje, ze kterých jsem čerpala, jsem dohledala. Novinky v tomto směru moc nejsou a já toho hodně zapomněla. Ale jeden z důvodů, proč se koně považují z hospodářských zvířat za nejodolnější, se uvádí (mimo výše zmíněného) i to, že pravděpodobně v minulosti koně neprošli nějakou závažnou genetickou limitací, nějakého prudkého poklesu počtu koní. Koně si tak zachovali pestřejší genetickou výbavu, která není tolik vnímavá k příbuzenské plemenitbě. Těch důvodů může být více a rozhodně ne všechny jsou obasněné. Ale spíš to bude souhra důvodů než jeden - a rozhodně to nebude takto banální důvod, protože to by těch odolnějších druhů bylo více.
Nebylo by pro frise zachranou a paradoxne asi nejblizsi pouzit jednobarevny korektni barock pinta? Dik prilivu jine krve by meli byt ozdravenejsi a uz se to pomalicku vzhledove taky szabilizuje.
To netuším. Barock pinto je naprosto mimo můj okruh znalostí. Ale určitě by šlo přikřížit jiná barokní plemena nebo některá z plemen výchozích, případně jim podobná plemena.
Mám milion rajčat, nějaké papriky a hodně bylinek. Dělala jsem cuketový nákyp dráteník z jedné veliké cukety, ve dvou ho budeme jíst do konce týdne. Žízaly prospívají a vypadá to, že jim konec těch největších veder šel k duhu.
No jo, jenže koeficient příbuzenské plemenitby je principiálně určení, s jakou pravděpodobností mám společné obě alely se svým strýcem. Nikoli pouze tu jednu… Takže to číslo musí být nutně nižší, ale stále je stejně závažné. Tedy požadovaných deset procent mi přijde jako úplně brutálně moc. Protože to je jen procento celých genů, které se strýcem sdílíme, nikoli celkové genetické informace. Např. když je strýc homozygot na vlastnost a já heterozygot, už se to sem nezapočítá, i když máme jednu alelu stejnou a jsme vlastně napůl stejní. To si fakt myslím, že není únosné, mít populace psů, které vzájemně sdílejí deset procent variabilní DNA plus X procent sdílejí v jednotlivých alelách.
Grit nebo nějaký zdroj vápníku není od věci přidat prakticky nikdy, pokud máte nosné slepice. Bude-li zvlášť od krmení, nehrozí předávkování nebo snížení příjmu potravy - ne všechny zdroje vápníku jsou ve větším množství pro slepice chutné. Pokud máte slepice venkovní na přirozeném podloží, písek vůbec neřešte; samy si nazobou, když budou potřebovat. Popeliště si taky zřídí samy, tak jim je jen pak zastřešte a sem tam ošetřete proti čmelíkům.
Přesto - je přeci zcela vyloučené, abych byl já příbuzný k svému vlastnímu strýci (kterého měl můj děda s mojí babičkou) stejně, jako já k mému polo-strýci (kterého měl můj děda s úplně cizí paní).
Teď si nejsem jistá, jestli Vás chápu. Počítám, neříkám, že nutně dobře, ale počítám s následujícím: Pakliže se bavíme o strýci, pak máme dva společné předky. Tedy si spočítám příbuznost ke strýci po jedné linii (např. přes dědu), která je 1/8 (výpočet jsem vysvětlovala v předchozím příspěvku. Pak si spočítám příbuznost ke strýci po druhé linii (přes babičku), ta je též 1/8. Tím pádem vím, kolik genů mám společných se strýcem po dědovi a kolik jich je po babičce. Pro celkový součet genů je tedy musím také sečíst. Tím pádem mi vychází, že se svým strýcem mám jednu čtvrtinu genů společných. S polostrýcem mám společné jen ty geny po společném předkovi (po babičce, nebo dědovi, nikdy ne po nich obou), tudíž je to jen ta jedna osmina. Na tom mém odkazu se tomu věnuje strana 17. Je tam výpočet pravých bratranců uveden jako 1/8, tudíž je logické, že o generaci blíže to bude ¼, takže můj výpočet synovce/neteře ke strýci je správný. Teda za předpokladu, že to mají dobře spočítané v tom odkaze.
Já to vzala odsud: https://web.natur.cuni.cz/zoologie/biodiversity/prednasky/ZakladyGenetiky/prezentace/Populacni-genetika-I-2019_final.pdf Je to jednodušší systém. Nechápu sice, jak může vycházet různě, ale že má potomek od rodičů 50 % genů, lze považovat za fakt. Já se většinou těch věcí zabývala, když můj pes ještě žil. Opravdu už jsem mnoho zapomněla. Přesto - jeden společný předek. Od společného předka ke psu - 50 % genů, jelikož to je její syn. Od společného předka k rodiči feny - 50 %. Od rodiče feny k feně - 50 %. Tj. ½ na třetí. To je 1/8. A to je 12,5 procent. Ať na to jdu podle vzorce nebo logicky, pořád mi vychází to samé. Takže… dokud mi to někdo nevyvrátí, budu tvrdit, že to mám správně. 😀