Příspěvky uživatele

Ono taky záleží, jestli si zadavatel představuje chov na maso, nebo na mléko. Jestli má postavené funkční ohrady či ohradníky, stáje, stodolu. Jestli si bude dělat seno sám. Jestli má techniku. Jestli…
Prostě nejde říct. Musí si to zjistit sám. 

Já si myslím, že není reálně možné, aby ovce vydělaly první rok prakticky jakoukoli částku bez vysokých vstupních investic, pokud nemáte  kompletní zázemí hotové. 
Nastudujte si chov ovcí a ujistěte se, že toto všechno jste ochoten a schopen podstoupit a zajistit. Pak si zjistěte, jaká by ve Vašem okolí byla klientela (jinou budete mít na dědině, jinou v blízkosti velkoměsta), případně jestli jste schopen rozvážet chladicím autem apod. 
To jsou všechno individuální položky, které nemá smysl odhadovat za někoho jiného, koho neznáme. 
Pak si to hoďte na papír a spočítejte. 

assil:

Ano, fenotyp je vzhled, ale potomkům se předává genotyp, proto u voříšků kolikrát vzhled štěňat ani moc rodičům neodpovídá a ve vrhu můžou být vzhledově různá štěňata. Což u PP psa se nestane, tam jsou jen drobné odchylky, protože mají gentoyp už víceméně ustálený.

Obecně myslím, že průšvih jsou výstavy, ne chov jako takový, kdyby se výstavy zrušily a max nechali nějaké bonitace, kde by bylo jen odpovídá standardu x neodpovídá, bylo by na tom mnoho plemen líp.

Nad tím jsem taky přemýšlela a došlo mi, že to tak nějak už funguje. Máte z výstavy ocenění výborný, velmi dobrý, dobrý, nestandard. Nebo tak nějak. A na majitelích fen záleží, jestli osloví majitele psa s titulem výborný, ač to třeba po zdravotní či povahové stránce není kdovíco, nebo dobrý, který je ale zas výborný v jiných kritériích. 
Asi jsem zastáncem transparentnosti. Když budu mít všechny informace, nejlépe se rozhodnu, co je pro mou fenu to nejlepší. Jenže to by lidi nesměli lhát a podvádět, že. 
Tak zas nic. 

Fenotyp je konkrétní projev genotypu. Typickým příkladem je vzhled, ale může se jednat např. o povahový rys, pracovní vlohu, náchylnost k nemoci. 
Genotypově mám krevní skupinu B0, někdo může bít BB. Oba budeme mít fenotypově B. 
Genotypově mám po mamince vlohu pro zdravé oči, po tátovi krátkozrakost. Fenotypově mám tu krátkozrakost. A tak dále. 

Chraň Vás pánbůh a všichni svatí sypat zvířeti do rány sůl! To musí bolet přímo strašlivě. Kdyby to někdo dělal, normálně ránu vydesinfikujte co nejméně pálivým desinfekčním přípravkem.

Mix je mix, tam to nikdy nevíte s jistotou. Ale ona ta plemena si jsou opravdu docela dost podobná, takže bych to tolik nehrotila. Jestli bude mít Váš vyvolený kůň rámec čtvercový nebo středně dlouhý, jaký to na Vás bude mít vliv? 
Vyberte si koně, který Vám vyhovuje, a je jedno, jakého plemene je. Shánět nějakou raritu mi přijde zbytečné. Pokud Vám vyhovují begani a norici, podívejte se po jejich hříbatech, nemusíte mít za každou cenu křižovatku, zvlášť, když ani nevíte, jak se to křížení projeví.
Pokud je Váš záměr spíše teoretický, tak na ten inzerát zavolejte a domluvte si návštěvu. Pokud je chovatel fajn, udělá si na Vás čas - i kdyby jen proto, aby šířil povědomí o svém plemeni. 
K těm chodům můžu dodat, že chladnokrevníci mají takové nízké, úsporné nižší chody, které někomu vyhovují a někomu ne. Cval naopak většinou docela hrká. Pokud jste nikdy na beganovi nebo norikovi nejela, doporučuju vyzkoušet a udělat si vlastní názor. 

Českomoravský belgický kůň a slezský norik jsou dvě ustálená plemena, která moc nedává smysl křížit. Ono to samozřejmě lze, protože to jsou poměrně podobní koně, ale proč to dělat?
Beganku znám jednu, zamlada nerada nosila lidi, ale moc ji bavilo tahat. Byla trošku oříšek, už proto, že oproti teplokrevníkovi je chlaďas prostě jiný. Měla hříbata, jedno nebo dvě též begany, pak křížence, všechno trošku umanutější, ale chytrá a snaživá zvířata. Jezdí nebo donedávna jezdila pod naprostými začátečníky a dětmi. Spolehlivý kůň. 
O beganech se traduje, že se neučí tak rychle nako norici. Nevím, jestli je to pravda. 
Pokud jste v dnešní době narazila na inzerát českého křížence, domnívám se, že chovateli šlo prostě o to, aby měl chladnokrevné hříbě s předpokladem pro práci. Něco nevyšlo (cokoli, to hříbě, finance, zdraví chovatele…) a hříbě prodává. Nehledala bych za tím nějakou snahu o chov výjimečného plemene. 

Pijavic je fúra druhů a jen některé mají léčivé účinky a jen některé mají tolik protisrážlivých látek, aby na to tak velký savec, jako je člověk, reagoval. 
U pijavic je největší riziko dvojí: Alergická reakce a přenos nakažlivých chorob od předchozích dárců krve. Proto bych se od jiné než důvěryhodné pijavice cucat nenechala. 
Všechna ostatní rizika jsou poměrně zanedbatelná (pro jinak zdravého člověka). Základem je přiložit pijavici na rozumné místo (místní doktorka vzpomíná, jak jednou tahala pánovi pijavice z přirození, prý fakt fajn zážitek - pro ni to bylo z profesního pohledu velice obohacující a pro něj vůbec, takže v průměru fajn zážitek) a nedrbat si to, nebo to nateče. Nenamáhat se zejména po první cuconi, protože nevíte, jak na to zrovna Váš organismus zareaguje. A mít to pořádně zavázané nějakým savým materiálem. Já si na to plácnu dámskou vložku a oblepím to dokola leukoplastí a na 90 % je to v pohodě. Pokud jedu domů autem nebo busem a nechci riskovat pošpinění sedaček, obalím si to ještě takovou tou podložkou pod mimina nebo ležáky. Ničím nemazat, pokud nejde jinak, tak jen velice jemně potírat alkoholem. 
Jinak se musím teda ohradit některým znechuceným výrazům. Pijavice je krásné zvířátko, na těch nacucaných cuconích je vidět, jak má každá jinou kresbu. Mají zelená bříška a hnědá zádička s měděným vzorkem, který se kus od kusu liší - jedna měla na zádech vykříčníky a jedna celkem velké hvězdičky, další zas nepravidelné skvrny skoro jako levhart. Prostě krása. Radost pohledět. A jsou na dotek jemné, skoro až hebké, a skoro vůbec nejsou slizké. Přísavku mají na hlavě i na ocase a je někdy problém poznat, kterým koncem která cucoňa vlastně cucá. Jsou to nádherná a obdivuhodná stvoření. 
Nebo jsem divná a mám ráda zvláštní tvory. To je taky možnost. 

Myslím, že strašák PP chovu je zúžení chovatelské základny. Jakmile se nechová na linie a s připařovacími plány, nutně se dříve nebo později stane, že psi nějakého konkrétního typu přijdou do módy a chovatelsky převáží v populaci, někdy bohužel tak moc, že jinou krev prakticky vytlačí.
V souvislosti s tím jsem přemýšlela nad čistokrevným chovem teplokrevných koní. Uvažuju - a nešlo by to podobně? Mít psy v typu a plemeni, ale vybraní jedinci by mohli být chovatelsky využiti i v jiném plemeni stejného typu. 
Je to velice teoretická myšlenka, kterou se v duchu zabývám už pár let. Samozřejmě to troskotá na tom, že by spolu musely jednotlivé plemenné knihy spolupracovat, že. Také by nesměl mít prim vzhled, což bych ale u pracovních plemen nepovažovala za vysloveně nereálné, jen vysoce nepravděpodobné.
Nojo, je to blbost, já vím. Ale bavit se tou myšlenkou můžu, když teď moc nemám do čeho píchnout. 🙂

Panejo, Vy jste ale dobrodruh. 😀
Já měla na sobě pijavic dohromady cca 15, ale všechny teda v lékařském či podobném prostředí a s následným adekvátním ošetřením. A vždycky se mi potom chtělo strašně spát.

Běžte do nějakého rozumného a spíše méně ezotericky zaměřeného podniku, který hirudoterapii provádí. Objednat něco přes internet… V těchto vedrech Vám můžou pijavice pojít, a i kdyby ne, tak jsou lenivé a nechtějí se nacucnout. 
V normálním provozu mají tu žoužel chlazenou, budete v klimatizované místnosti, řeknou Vám, co dělat a co nedělat a kdy volat sanitu… A v neposlední řadě máte záruku zdravých ničím nenakažených pijavic. 

Tak, nějakou dobu jsem tu nebyla a myslím, že si dám další pauzu. Minimálně tak dlouhou, jak dlouho bude trvat moje dávení. Fuj!

Moji rodiče jsou čtenáři oba a oba mě ve čtení podporovali. Ovšem nějak nechápali, že ta doba, která jim je vlastně docela blízká, mně neříká už skoro nic. Zkrátka nechápali, co na tom nechápu. 

Pokud je ten prostor členitý, slepice se v něm budou přirozeně pohybovat dle svých potřeb. Půjdou za stínem, pro vodu, na pastvu, na popelení, na hrabání hmyzu, na sluníčko, schovat se před deštěm, do závětří… Budou mít oblíbenější a méně oblíbená místa, ale budou využívat prostor celý. 
Nicméně ano, ta nejvíce exponovaná místa je určitě třeba zpevnit anebo regulovat vstup slepic.
Větší množství slepic utvoří menší skupiny, taková podhejna, a s nimi se budou pohybovat. Pokud tam budou mít pár kohoutů, ti si rozdělí slepice do vlastních harémů, které si na dostatečně velkém prostoru víceméně půjdou z cesty; pak by se mohlo stát, že si každý kohout se svým harémem obsadí svůj kurník, ač bych na to nespoléhala. Traduje se, že 16 slepic už si dva kohouti rozdělí, aniž by vznikaly opakované pranice. Ověřené to nemám, ale mít více kohoutů na jednom místě lze, pokud je dost prostoru, dost zdrojů a dost slepic, aniž by to způsobovalo nějaké zásadní problémy.

Na druhou stranu, pokud existuje možnost mít slepice oddělené po nějakém menším počtu, je to lepší z hlediska přehledu a hygieny chovu. Budete lépe kontrolovat drůbež, lépe aplikovat případná léčiva, lépe se Vám budou v případě nutnosti řešit některé krizové stavy. Třeba požírače vajec nebo slepici kanibalku spíš identifikujete  v třicetihlavém hejnu než ve stohlavém. 

balu:

Jako že v deseti letech je brzy? Já si myslím a mohu pptvrdit z vlastní zkušenosti, že foglarovky jsou pro děti tak od 7 - 8 let do cca 12 - 13 let. Četla jsem je v tom věku já i sestra, i mé děti. 

Může být, já jen konstatuji, že na mě to bylo v deseti letech těžké čtivo. Nemyslím jazykově, myslím obsahem. Nechápala jsem, proč se rodiny v neděli strojí, když pro mě  to byl běžný den výjimečný leda tím, že se zítra jde do školy. Přišlo mi, že si ty děti dělají, co chtějí, a vůbec se nemusí ptát rodičů, jestli můžou ven. Mně by máma teda v nějaké rokli přespat nenechala, a už vůbec ne s bandou cizích dětí bez dozoru. Chápala jsem, že mobil nemají ty děti, taky jsem ho neměla - ale že by je bez mobilu někdo pustil někam do lesa stavět tábor?
Jsem devadesátkové dítě, kriminalita a tak. A když jsem začínala číst ty knihy, přišly mi staré ne pár desítek let, ale tak deset generací. A ani moji rodiče mi nebyli schopni poskytnout lepší vysvětlení, než že byla jiná doba. 
Teď se na to dovedu dívat jinak, ale pro mě jako pro dítě to pro mě bylo úplné sci-fi ne nepodobné Štorchovým Lovcům mamutů. Prostě dávná historie, něco, co se mnou nemá nic společného. A tím pádem mě to nebavilo. 

megi-the-pes:

nejstarší https://www.detske-casopisy.cz/kompletni-mlady-hlasatel-5-rocnik-1939-40/ 

např. https://www.trhknih.cz/kniha/uwyysutrwxet

https://antikvariat-divis.cz/cze/knihy/detail/view:98532-mlady-hlasatel-rocnik-neznamy

Mě to minulo, tak se omlouvám, mě to vůbec neba. 😀

A jak to bylo dřív, s experimenty? Nebylo tolik psů, jo, ale ta umělecká díla se nechávala na ulici? Jsem toho Čapka nedočetla, esi se tam zmiňuje, protože nechal utopit ta štěňata, s ním jsem skončila.

Táta, který tu dobu zažil, říká, že v rádiu to sice vysílali jako mluvené slovo, ale s úpravami. Nebylo to sakumprásk celé přečtené, něco bylo vynecháno a něco naopak doplněno. Ale prý dobrý, prostě veškeré politicky nekorektní události a zmínky vypustili, ale nepřidali tam nic závadného. Vzpomíná, že byly vynechány třeba zmínky o kostele a tak, nejen pionýr. 
Mně ta doba taky minula, ale četla jsem ty knihy jako náctiletá. Měla jsem to jako náhradu za to, že jsem nikdy nebyla stanovat, stejně jako jsem četla Lassie proto, že jsem neměla psa. Ve dvaceti bych to už nečetla, ale třeba v deseti taky ne. Myslím, že to je takový předchůdce young adult nebo teen literatury. Děti to nebaví, ale úplně dospělé už taky ne. 

Jo jako husy a slepice pohromadě s koňmi… No, to nevím, asi by ta voda byl problém. Buďto pořešit napáječky, nebo pořešit husy. Slepice tam dobrovolně nepoleze, ale spadnout by tam mohla a radost by neměla. 
My měli ty husy a slepice na prostoru cca 1200 m čtverečních a jak říkám, vyjma housecího období nebyl problém. A i během housat se slepice s kohoutem naučili prostě dávat si pozor a houserovi uhnout. 

Mívali jsme. Na dostatečně velkém prostoru a s odděleným kurníkem a husníkem to nebyl problém. Snad jen období housat bylo trochu náročné, jinak si šli z cesty.