Denisek má fleky i na ouškách, ale jinak jste to trefila. Přesně takto to vypadalo. I ten překvapený pohled v očičkách jste vystihla.
Chudák malý rozespalý… Být vzbuzen takovým krutým způsobem… Měl letecký den, no.
No dobře, no. Vyhrála jste. 🙂 Vy a Vaše kočky vedou na body. 🙂
(Můj muž mi nosí sedmikilový vysavač ze sklepa, to kočky nedokážou, heč!)
Když o má volant, tak to je auto. 🙂
Můj strýc kdysi pracoval v jedné firmě mimo jiné jako ochranka při převozu peněz. Když se ještě výplaty platily hotově, tak jezdil jako spolujezdec. Měl tedy důvod udělat si zbrojní pas a koupit si legálně zbraň. Obojí má doteď.
Pak se stalo, že jeho kavalíra napadl německý ovčák (možná bPP, ono je to někdy těžko říct). Dvouletá nevychovaná nevycválaná nudící se fena na dvorku s otevřenou brankou, zdrhla, vydala se na špacír a potkala je. Strýc sbalil psa do náruče a nastavoval se k feně bokem. Kousla strýce do lokte, naštěstí přes bundu a popruh k žebradlu, které nosil přes rameno. Takže zhmožděniny, ale žádné otevřené rány ani nic zlomeného. Bylo prý vidět, že jde po kavalírovi, že do člověka kousat nechce.
Strýc si povykládal s majitelem feny a tím to pro něj mělo skončit.
Jenže incident se opakoval. V bledě modrém se stalo totéž. Fena na volno, majitel nikde, strejda s kavalírem (taky na volno) na procházce cca 200 metrů od nejbližšího domu, ona přiběhla odnikud a hnala se po kavalírovi. Strýc přivolal kavalíra, skočil šipku, zalehl ho a čekal dobrých deset minut, než přišli majitelé feny zjistit, proč tak řve na louce u lesa.
Už si nevykládali, už na sebe řvali. Strejda začal nosit na procházky zbraň.
Je to pár měsíců, co fenu zastřelil. Vrhla se na ně potřetí, tentokrát byl kavalír dál a nestihl by přiběhnout, aby ho strýc mohl chránit. Tak došlo na nejhorší.
Volala se policie i sanita (majitelka feny omdlela, když přiběhla a našla fenu bezvládnou, strýc měl tak vysoký tlak, že lékaři vyloučili možnost, že by se strýc přepravil na stanici a zpátky sám, vezli ho policajti), zjišťoval se stav, co se vlastně stalo a jaké jsou verze vyprávění…
Strýc to netušil, ale měl svědky. Na zahradě rodinného domu byla terasa, kde měli celý ten kravál jako na dlani. Tamní rodina popíjela kávu a fena na sebe upozornila, protože ač přibíhala potichu, během útoku řvala. Tak viděli, že strýc neměl čas na rozmýšlení; bylo to kavalír, nebo ovčanda, zlomek vteřiny by znamenal pro kavalíra konec.
Policie uzavřela problém s tím, že se jednalo o oprávněnou obranu.
Za mě je to strašný příběh. Ale nevím, jak jinak to vyřešit. Ta fenka měla celý život před sebou, byla zdravá, nebyla přirozeně agresivní… Jen se nudila a měla otevřenou branku.
Kousek dál si hrály děti na písku na neoplocené zahradě - chodila prý kolem nich celkem často sama a nikdy nikomu neublížila.
Ale co jinak dělat? Mít pepřák, nedostříknete. Mít obušek, jste moc daleko. Mát taser, netrefíte se, nemá tu přesnost. A mít vlastního psa trvale na vodítku, přestože je vychovaný a bezproblémový, protože nějaký šupák neumí zavřít branku… To bude jeden člověk terorizovat celou dědinu?
Později vyplavaly na povrch další informace, že fena napadala více zejména malých psů. Že si z toho udělala hobby. Že na majitele byly stížnosti, ale obec s tím nemohla nic dělat.
Hele, je to auto. Čtyři kola, jeden volant. Všechno je stejné, akorát barva je jiná.
Rozlišuju auta na auta pro psa (tj. řidič, spolujezdec a místo na psy), auta pro lidi (4 místa pro lidi a alespoň 1 místo na basu piv), minibus, autobus a trolejbus. Pak jsou taky auta hezká a škaredá.
Jediné rozlišení, které je skutečně důležité, je na auta, co jedou, a na auta, co nejedou, a je ještě speciální kategorie aut s majáčkem, která mají přednost.
Jaký je v tom jiný rozdíl? Jestli auto takové, nebo makové… Jede to? Vleze se tam dost (lidí, psů, vánočních stromečků…)? Pokud ano, je to dobré auto. Pokud ne, je to špatné auto.
Ach, jak je ten můj svět krásně jednoduchý! 🙂
Zrzavci:A třeba u nás nesměj psi do ložnice!
prdon, musela jsem, přišla jsem si hrozně ftipně, tak si mě nevšímejte. Každopádně, pokud nebe bylo-je-bude a nemohli by tam zvířata, tak já mám jasnou volbu. nenechám svá zvířata opuštěná.
U nás psi do ložnice též nesmějí.
Jedou jsem hlídala kavalíra, který si lehl do mé neustlané postele. Já si šla pak tu postel ustlat, vzala jsem za rohy peřiny a švihla s ní do vzduchu. Pes letěl vzduchem…
Naštěstí přistál na posteli. Ale od té doby k nám psi do ložnice nesmějí. Nikdy nevíte, co se může stát.
Jestli se nepletu, tak bylo nějaké období, kdy se četlo o jako a, pokud byly splněné nějaké další podmínky. To by to taky vysvětlovalo, ač by to tedy s prasaty nemělo nic společného.
Ale kdo ví, tu dobu už žádná nepamatujeme, pravda může být ukrytá prakticky všude. 🙂
Boží, díky za rozšíření vědomostí. 🙂
V Ottově slovníku je zapsáno hodně nepravd, protože se to tenkrát zkrátka nevědělo. Ale to nic nemění na tom, že to klidně tak být mohlo.
A to stačí? Jedna hrst na čtvereček?
Já kdysi pomáhala mámě šít deku s umělou výplní a cpalo se tam toho tedy podstatně víc. Asi že to peří má ty izolační účinky fakt někde jinde…
Super, děkuji za návod.
Však jo, já jsem si myslela, že jste velká holka a můj postoj k věci unesete s grácií. 🙂
Neberte si to osobně, mám Vás ráda, ale ten způsob vyjadřování prostě není můj šálek kávy.
Prosinec se jmenuje prosinec od staročeského slova prosínati, tj. prosvítati. Šlo o to, že den byl tak krátký, že slunce není nikdy nad hlavou a prosvítá mezi stromy a domy ze strany.
https://www.stream.cz/uzliky-na-jazyku/proc-je-leden-leden-nazvy-ceskych-mesicu-vysvetleny-64006886
Prasinec to snad nikdy nebyl. 😀
Já se přiznám, že právě kvůli té mluvě nemám o tu knížku zájem. Čekala jsem, vyčkávala, jestli se tu objeví nějaký komentář k jazykové stránce věci. Protože přiznávám, že mi nevyhovuje styl, jakým Zrzavci píše. A celou knížku bych asi fakt nepřečetla.
Tím si nemyslím, že je na tom něco špatného nebo tak, to ne. Ale není to pro mě - zcela zjevně nejsem cílová skupina.
A já myslela, že žvýká nějakou tu knížku, aby ubylo množství na podpis. 🙂
Ano, kvůli parazitům - nepřemrznou, jediné, co na ně platí, je orba a trochu méně funguje horko, sucho a sluníčko. Proto posekat, usušit (seno se za vlhkého počasí nesuší) a až pak pást - aby se omezil výskyt parazitů.
Jak moc to je efektivní, nevím, ale dělalo se to takto u nás na pastvinách celou dobu, co jsem tam chodila, a myslím, že to tak dělají stále. A funguje to.
Ale znovu připomínám, že se bavím o pastvinách pro koně, dospělé ovce budou asi přirozeně odolnější.
Já četla jakousi studii, nebo spíš výtah ze studie, že střevní mikrobiom matky v těhotenství má přímý vliv na to, jestli potomek bude mít poruchu autistického spektra. Ono se nějak řešilo, že výskyt poruchy v rodinách se sice podobá genetickému podmínění, ale přesto má v některých aspektech výrazné odlišnosti. A čím to je, jestli tedy je autismus dědičný, ať už úplně, nebo částečně atd.
Zjistili souvislost se stresem (stresovaná matka má častěji děti s poruchou autistického spektra), ale pouze se stresem v době těhotenství, nikoli se stresem před či po něm. Bádali dál a dělali nějaký další výzkum na projevy toho stresu a vyplynula jim z toho přímá souvislost - střevní problémy v těhotenství = zvýšené riziko porodu dítěte s poruchou. Ty samé matky, které pak dítě s poruchou měly a teoreticky měly sedmkrát vyšší riziko (to je údaj vyplývající z jakési statistiky), že jejich další dítě bude též s poruchou, pokud držely dietu zaměřenou na zpestření jídelníčku a udržování kvalitního mikrobiomu ve střevech, měly naopak nižší počet narozených dětí s poruchou než matky, které měly první dítě zdravé.
Vysvětluje to také boom poruchy autistického spektra, protože se přímo kryje s kvalitou stravování. Když lidé přestali přijímat dostatečně pestrou a čerstvou stravu, zvýšil se počet narozených dětí s poruchou.
Samozřejmě je to neověřená teorie… ale velice zajímavá. A že se v těch střevech dějou věci, o kterých máme zatím jen matnou představu, tomu bych fakt věřila.
Mohou zvířata do nebe? Mohou hřešit? Potřebují před smrtí rozhřešení, aby mohla do nebe?
Já si o tom myslím svoje, ale jsem bezvěrec; nikdy bych se nikomu nesmála nebo mu nevyčítala jiný názor.
Nicméně pokud zvířata nevnímají etiku a morálku, nemohou hřešit. Pokud jim přiznáme, že mají duši, tak ta duše logicky nikam jinam než do nebe jít nemůže, protože není zatížená hříchy.
Takže ta otázka je postavená na tom, jestli mají zvířata duši, a to je opravdu otázka na víru a na názor. Tady lze jen věřit nebo nevěřit, žádný důkaz duše neexistuje ani u lidí, ani u zvířat.
Po hnojení hnojem se pastvina nepoužívá pro výpas cca rok, minimálně do prvních sen. Tj. pokud na podzim pohnojím, už tam zvířata nepustím. Na přelomu jara a léta pokosit, nasušit sena, počkat aspoň 14 dní a až pak nastává nejčasnější termín, kdy se tam dá pást. Samozřejmě záleží na počasí.
Mluvím o standardním hnojení, nemám zkušeností s tím, co popisuje Buggyra. Tam nevím, jak to funguje.
Vy jste šila péřové deky? Jak se to dělá? Předpokládám, že peří se musí předtím nějak upravit (mimo toho draní).
Já uvažuju, až ty husy jednou budou (plánuju je už pět let…), že bych využívala peří jako izolaci, ale zároveň mi to přijde škoda…
Já nepeču, já trpím.
Ta příšera si na mě vymyslí každý týden něco nového. Umí mě nejen kopat, ale i lechtat a ohryzávat mi žebra zevnitř. Jsem přesvědčená, že dělá takové to, co se u nás zove „prdění pusou“. Umí dělat víry, vrtání do břišní stěny a drcat jako beran.
Naposledy se naučil roznožku. Jinak si teda nedokážu vysvětlit, že mě dokáže kopat do obou stran žeber najednou.
V noci mi nedá spát - sotva si najdu pohodlnou pozici dle instrukcí doktorky (ne na zádech, ne na břichu), tak přijde buch-buch-buch, hele, mamino, lehni si jinak, tady mě to tlačí. Je schopný to pětkrát za noc zopakovat. Nechápu, že neodplave jinam, ještě tam má celkem místo. Ale ne, on chce mít ruku tady v tomto rožku, takže, mámo, uhni s tou pánví jinam a udělej mi tu místo.
Nebo, a to je mnohem horší, nedělá nic. To pak ležím, dloubu si do břicha a říkám mu, kopni, dělej, kopni, ať vím, že jsi v pořádku. Někdy vydrží dělat zagorku přes hodinu, než se uráčí dát vědět, že jako teda žije.
Je to malý satanáš. Prosazuje si svou za každou cenu. Nutí mě jíst v nevhodné okamžiky, třeba na schůzce vedení, v noci, v autobuse, ve vaně. Naopak mi brání v pití - nepiju už skoro nic, jen vodu a čaj, protože ze všeho ostatního mám škytavku. Nelíbí se mu, když chodím do schodů, asi to s ním nějak hází nebo co a reaguje na to tak roztodivnými záškuby, že se bojím, že provozuje tanec svatého Víta.
Termín má v dubnu. Vzhledem k tomu, že mě vypekl úplně ve všem, co jsem si naplánovala, jsem přesvědčena, že přijde na svět o pár dní dřív, aby to vyšlo na Apríla. To mi pak nebude nikdo věřit, že se narodil - jsme šprýmařská rodina, takže tu je jistý despekt k informacím, které přicházejí v některá data.
Pak se zapojím do diskuze Kouše a dělá loužičky, protože nepochybuji, že obojí zvládne taky. Budu ta nejzoufalejší majitelka, co žádá o radu. Úplně to vidím.
Ale jinak se mám fajn. 😀
V hyper-super se litr mléka pohybuje od 120 Kč/l výš.
Ono prodávat to mléko schváleně může být leckde drahá sranda, takže se ceně 50 Kč/l nedivím.