Jestli měli tu kozu jednu, tak to je co? Týrání zvířat. Nedivím se, že ožila, když ji konečně týrat přestali.
Ale se štěstí z mateřství (nebo z čehokoli podobného, ta koza není máma těch kozlíků) bych za tím neviděla. Prostě je ráda, že není sama, což by teda měla být samozřejmost.
To mi připomíná - měla jsem spolužačku, která v rámci demonstrace toho, že rtuť, a teď cituji, není až tak jedovatá, vypila teploměr. Prý jí pak bylo trochu špatně a měla průjem, jinak dobré.
Dýchat to je prý horší, takže ty Vaše vysublimované kuličky mohly napáchat více škody.
Já jednou usnula, když jsem měla dané těsto na kynutí. To jsem pak uklízela celou kuchyň a uznala, že pohádka Hrnečku, vař! je vlastně docela horor.
Taky jsem byla na konferenci o globálním oteplování, a když jsem dojela domů a spala u otevřeného okna, ráno jsem se vzbudila - a čuměla na mě andulka. Přiletěla asi tím oknem, musela někomu uletět, ale s plnou hlavou těch dat, jak týráme planetu, jsem si napoprvé pomyslela, že armageddon je blíž, než si myslíme. 😀
Moc fajn je usnout, když hlídám děti, synovce a neteř. Moc rády pak ukazují, co stihly, když jsem byla v limbu.
Držím palce. 🙂 Ať vše šlape i nadále.
nojo:Nemáte pravdu, nejde o uvažování, ale o biologický proces, ke kterému dochází uvolňováním hormonů po porodu a při sání mláďat. Smysl jejího života je zabřeznout a mít mladé, stejně jako u většiny zvířat. Ostatní je jen čekání nebo příprava na tento čas, příp. náhražka v případě, že zvířatům rozmnožování nedopřejeme. Právěže neuvažují jako lidi, kteří to považují za zbytečnou ztrátu času nebo zátěž.
To je názor stejný, jako fena má mít alespoň jednou v životě štěňata.
Proboha proč? Koza ani fena nijak netrpí tím, že mladé nemá. Není to pro její psychiku nijak zásadní. Ani kdyby tím biologickým procesem březosti a mateřství neprošla nikdy, nijak ji to negativně nepoznamená na pocitu štěstí. Naopak březost je velice náročná po fyzické a hormonální stránce, porod je sám o sobě rizikový.
Nedovolit zvířatům, která nejsou v chovné kondici, aby se množila, je naopak prevencí mnoha problémů a pro to zvíře výrazné plus. A plus to je ve výsledku i pro ta kůzlata a chovatele.
Když si vzpomenu na sousedovic kozu, co měla utržený závěs vemene, nebo jak se to jmenuje - prostě povolené veškeré vazivo tak, že měla vemeno skoro k zemi. Tuhle kozu dal majitel připustit a pak se divil, že koza jen stojí a mečí. Když udělala krok, tak si po vemeni šlapala, chuděrka. Jak jinak to mohlo dopadnout?
Toto asi není tak závažný případ, ale zkrátka neexistuje důvod, proč kozu s půlkou vemene připustit, kdežto existují relevantní důvody, proč by připuštěná být neměla.
Já myslím, že tu kozu příliš polidšťujete. Koze je úplně jedno, jestli má kůzlata. Psychicky to nijak negativně nenese. A není to kočka, aby tím, že nemá mladé, trpěla nějak fyzicky.
Tady mi přijde nepřipouštět jednoznačně v zájmu kozy i jejích případných kůzlat.
Teoreticky jo. Prakticky ale - jak k tomu to zvíře přijde? Jak k tomu přijdou ta kůzlata? Není to jediná koza na světě, že by se musela za každou cenu rozmnožovat. Takové už bych to neudělala, nepřijde mi to etické, a už vůbec bych to neudělala, pokud bych ji měla ráda.
Červené zelí mi většinou funguje, dávám do vody lžíci či dvě octa. Bez toho to je slabé a šmouhaté barvivo. Jinak ta cibule mimo obarvení taky ochucuje - miluju vařená vejce s cibulí a cibulovou slupkou, k tomu dám kůži z anglické nebo špeku, nějaké koření (pepř, nové, bobkový list, v podstatě jako do polévky), uvařím v tom vejce a i s tím nálevem to pak skladuju v chladu. Vydrží až týden, čím dál mají více intenzivní chuť. Aby nebyla předčasně uvařená, hodí se je vařit spíš 7 min než 8. Taky se ta vajíčka hůř loupou. Ale jednak jsou fakt sytě zbarvená, jednak chuťově mňam-mňam.
To je právě na tom pečení v troubě fajn, že se prostě upatlají ty langoše všechny najednou, vrznou se do trouby a hotovo. Nemusíte u nich stát a otáčet je na pánvi ani řešit fritézu. Pro větší počet strávníků je trouba zlatá. Pokud je těch langošů na jeden plech moc, tak nejhorší, co se může stát, je, že si nachystáte ty langoše na plechy předem a pak je jen vyměníte. Oproti knedlíkům pohoda.
Pak rozmixuju paličku česneku v trošce oleje a to má teprve grády. 🙂S kupovaným se to nedá srovnat, to kolikrát po česneku sotva voní, ale tohle, to mám někdy až slzy v očích.
Ale jinak samozřejmě každému, co jeho jest. Neexistuje špatný recept na langoš ani špatné místo, kde langoše jíst, ani špatný způsob, jak se k nim dostat. Pokud chutná, tak to je tak jediné, co se počítá.
Ježíš, já se tak na ty zítřejší langoše těším! 😀
Dobře, no. Těmi neustálými zmínkami o langoších jste mě přemluvili. Zítra je na oběd udělám. Mám bezva recept z bramborového těsta do trouby, tak nejsou skoro vůbec mastné. Proto je jinde nekupuji, prostě jsem zvyklá na svoje a jiné mi nechutnají. 🙂
Vtipné je, že mám v lednici jehněčí guláš, ale ten bude muset počkat - langoše mají přednost.
Jj, na maso dobré, do chovu rozhodně ne.
Jj, česnek jsem si koupila teď, půl kila za 120 Kč, český (údajně, ale měli i ochutnávku a byl fakt výborný, tak bych tomu i věřila). Špek jsem si tam taky dřív kupovala, ale dnes tedy ne. A mají tam taky dobré klobásy. Špekáčky tam kupujeme jednou za čas na domácí utopence.
Ale halušky nemají brynzové, jen se zelím. 🙂Ani zralý ovčí sýr tam dnes nebyl, a to jsem ho cíleně hledala.
U vstupu tedy dnes fronta žádná nebyla, byly otevřené obě poklady a obě byly ihned k dispozici. Ale pamatuju z předloňské Exotiky, že to tam fronta byla až za roh.
Já teda vůbec nerozumím tomu videu, ale třeba můj bratr a jeho syn, ti dva se jakoperou už odmala. Různě se bezbolestně bijí a škrtí a kroutí si rukama a nakonec vždycky vyhraje synovec. Je to hra. Oba se u toho dokážou tvářit naprosto vážně. Kdybych to natočila a ustřihla konec, tak bratra zavřou za týrání celkem jistě.
Takže u videa konkrétně bych připustila prakticky všechny možnosti - i když připomínám, neznám kontext a nerozumím tomu, co se tam říká.
Já jsem šla hlavním vchodem, od vlakového nádraží směrem na náměstí a doleva. A platila jsem kartou úplně normálně, ale je fakt, že loni to nešlo.
Neměla jsem moc hotovosti, nevybrala jsem si - netušila jsem, že ta výstava bude, šla jsem kolem k lékařce a padlo mi to do oka. Cestou zpátky jsem se tam tedy stavila a strávila tam dvě hodiny. 🙂
Takže co šlo, jsem platila kartou, aby mi zbylo na ostatní.
Do části, kde mívají ty stánky s jídlem, jsem vůbec nešla. Co se tam válelo po zemi, to netuším.
A ty fronty, já nevím, no, takové přiměřené. Myslím, že jsem stála frontu akorát ve stánku s domácími potřebami, kde jsem si kupovala chňapky do kuchyně a klipy na kočárek, a tam jsem čekala tak pět minut, víc ne.
Mohla jsem mít štěstí, fakt nevím. Jezdím tam tak dvakrát třikrát do roka a pokaždé se snažím jít na něco jiného.
Děkuji za radu, je velice užitečná, ovšem v tomto případě poněkud mimo. Cena zboží se mě týká, neboť nejsem v natolik zajištěné situaci, aby mi to mohlo být jedno.
Ovšem stát a dívat se jinam, když někdo někomu bezdůvodně nadává, to mi nikdy moc nešlo.
Asi by bylo třeba, aby se ulevilo spíše Vám. Možná by stálo za to řídit se vlastní radou a neřešit, co se Vás netýká - protože jsme se tu bavili o výstavě v Lysé, nikoli o následcích placení kartou, a k té zjevně nemáte co říci.
Město/obec může mít vyhláškou chov zvířat zakázán nebo omezen. To je třeba ověřit.
A pak záleží na sousedských vztazích, zajištění zvířat a jejich registraci.
Tak jako… 🙂 Třeba to není jeho otec. 😀 Třeba došlo k záměně v porodnici nebo tak něco.
Ne, vážně, je to jen ilustrativní příběh. Nemusí každý být fanouškem jinotajů. 🙂Upřímně, ani já nejsem.
liste, liste, koukám, že tu máte fanouška. 😀 A dokonce Vám tyká - že je to nějaká bývalá známost? Nebo jste někomu šlápl ve frontě na lístky na kuří oko?
Co to znamená, když se o něčem ví zelené joudo? Vím, co znamená, když někdo ví kulové, ale zelené joudo, to je pro mě naprosto nový a obohacující slovní obrat. A kdo či co je im? Imbecil to není, to se tu dá normálně napsat.
To chce klid, milé číslo 27.120. Rozčilujete se tu úplně zbytečně. Není povinnost, aby se každému ta výstava líbila, a představte si, že lidi dokonce mají právo na to, aby preferovali jeden způsob platby před ostatními.
Zjevně se Vám placení kartou též zamlouvá, když díky nim je veškeré zboží o desetiprocentní dražší, nebo co jste se to snažil napsat.
To je něco jako Ezopova bajka bez zvířat. Není třeba to brát doslova, protože to by byla skutečně neskutečná slátanina; smyslem příběhu je poukázat na nějaký problém nebo fenomén mezi řádky, a to se tu snad povedlo.
Je to stejné jako takový ten divný příběh, že zaměstnavatel hledal zaměstnance a všem zájemcům o ono lukrativní místo dal květináč s hlínou, že jim vyroste kytka a ať mu ji po roce přinesou ukázat, že podle toho si vybere. A všem ta kytka vyrostla, každému jiná, ale všechny byly krásné; všem vyrostla až na jednoho zájemce, který přišel s prázdným květináčem. A zaměstnavatel povídá: Tebe si vybírám; všem jsem dal do květináče hlínu bez semínka, ale všichni si tam podvodem něco dosadili, a ty jediný ne.
Tak reálně - k takovému zaměstnavateli bych nechtěla, ani kdyby mi platil ve zlatých cihlách. Pro psychicky narušeného magora jsem už pracovala a díky, stačilo. Taky čekat rok, než se mi ozvou, by mě nebavilo, tou dobou bych už dávno dělala někde jinde. A mít doma prázdný květináč, taky bych tam něco vysela, aby mi tam neležel ladem, a za podvod bych to nepovažovala, klidně bych přiznala, že mi tam nic nevyklíčilo. Navíc být přijata na základě klamavého nástupního pohovoru, tak zaměstnavateli ten prázdný květináč omlátím o hlavu.
Ale kontextuálně ten příběh vypráví něco úplně jiného - že moudrý nezmagořelý zaměstnavatel (resp. kdokoli v pozici moci) dá šanci spravedlivému a pravdivému člověku spíš než prospěcháři.
Vstupenku jsem platila kartou, sýr taky. Je pravda, že obchody s drobnostmi jely na hotovosti, ale většina zahradnictví a zemědělských potřeb umožňovala jak karty, tak platbu QR kódem.
Nepořádek si nějak nevybavuji, ale je možné, že jsem tomu nevěnovala pozornost. Pěkně upravený byl akorát jeden historický traktor, jinak všechno tam bylo narovnáno či naskládáno jaksi bez ladu a skladu, bez jakékoli dekorace. Takže oko estéta nezajásá, to je pravda.
Byla jsem tam první den výstavy a kolem poledne ve všední den, takže tam bylo asi méně lidí než o víkendu nebo odpoledne; i tak tam bylo dost návštěvníků, hlavně starších ročníků. Bylo mi to příjemné, nemám ráda davy, ale nepotřebuju mít pocit, že jsem sama. Fronty byly jak kde, ale šlo to.
Zvířata tam měla relativně čisto, možná jen proto, že tam byla první den. Měla i víc prostoru, když to srovnám s jinými akcemi, které jsem tam zažila. Oproti Exotice a ještě nějaké výstavě, která se konala v zimě a jejíž jméno si nepamatuju, to bylo zejména u holubů znát - jak ta čistota, tak zvětšení klecí. Králíci si taky dost polepšili.
Tak nevím - nemohu až tolik srovnávat s předchozími výstavami a ročníky, ale přišlo mi to celkově adekvátní.
No, tragédie byla, že neprodávali burčák, ale to v březnu těžko čekat, že. 😀
Může být, já tu bydlím teprve druhým rokem a na této konkrétní výstavě jsem loni nebyla, takže pro mě to byla novinka. A jsem nadšená. Nejen tím kozím sýrem.
Je pravda, že mít zahradu, tak se tam v těch sazenicích přehrabuju doteďka.
Ale klidně se může stát, že za rok za dva sem budu psát, jak je to pořád stejné, nudné, nezáživné a neobohacující. 🙂
Edit: Je pravda, že jsem čekala nějaké vychytávky jako hydrogel na zadržování vody v květináčích, ekologické postřiky s houbama typu Polyversum, mykorhizu, koncentrované humáty a tak, takové ty moderní alternativy. A to tam snad vůbec nebylo.