Ono je třeba si uvědomit, že na předání psa jsou dva. A než dám štěně důchodci, zeptám se ho, jak by vypadala péče o štěně v případě, že on nebude moci se starat. Pokud mi uspokojivě odpoví a já mu štěně dám, udělala jsem maximum, co je v mých silách, aby se mělo dobře. Pokud to nedopadne, není to moje vina, ale vina nového majitele. To on je odpovědná osoba. A kdo tohle nastavení v sobě nemá, tak to nemůže dělat - buďto nemůže pracovat v útulku/spolku, nebo prostě štěňata nebude dávat důchodcům principiálně, nebo si to bude podmiňovat nesmysly, které nejsou vymahatelné a na které nemá nárok.
Kastrace, domácí návštěvy, rodiny s dětmi a další ddto. Buďto vedu útulek s přiměřenou osvětou a kontrolou zájemců, nebo to nedělám vůbec, nebo to dělám s výhradami, nebo to dělám za hranicí etiky a welfare těch zvířat. Za mě jsou ty varianty poskládané od nejlepší po nejhorší.
Mně napadlo třeba pěstování čili papriček nebo tak, prostě něčeho, co je na kg drahé, ale tomu zas je problém sehnat odbyt.
Prostě libovolné malozemědělství je o snížení vlastních nákladů, nikoli o vydělávání peněz. A pokud přece jen, je to běh na dlouhou trať s pytlem štěstí na zádech.
A tak ono jde mít psa, co umí pár kousků, poutavě to natáčet a dobýt tak Hollywood. Teda YouTube. Chce to mít víc štěstí než rozumu, ale vlastnictví nějakého zajímavého zvířete by se vyplatit mohlo.
Nebo si najděte vyhublé kotě u silnice a založte mu sbírku na Doniu. Dojímavý příběh, kde jedno oko nezůstane suché, výhodou. A musíte na to mít žaludek.
Nebo o vlastnictví zvířete napište knížku. O Dášeňce se doteď učí na školách a zdejší děvčata tuto variantu už prubla za Vás. 😛
Já si taky myslela, že to nedám. Teď mám dítě, které má asi 22hodinový denm nebo fakt nevím, zkrátka naprosto nepravidelný režim. Už tři měsíce vstávám, jak si békne, jednou ve tři ráno, jednou v poledne, jednou v devět večer.
Když to dám kvůli dítěti, dám to i kvůli psovi.
Spíš to není skloubitelné s prací, kterou si nemůžete přizpůsobit.
Možné je obojí, každopádně podražený jedinec může mít i jiné vady než jen velikost vajec.
U kusů vylíhnutých z podměrečných vajec čekejte vyšší mortalitu, nižší životaschopnost, větší nároky na Vás jako chovatele, horší instinkty včetně rozmnožovacích, menší výtěžnost. Pro chov to každopádně není.
Krůty jsme nikdy neměli, a to právě proto, že jsou dle slov mého dědečka hloupé a nikdy se nenaučily chodit spát do kurníku. A to je měl několik let po sobě.
První sklepával z ořešáku a padesátileté vysokokmenné třešně, další nechal na stromech. Přežily všechny, ale ráno některé slétly na druhou stranu plotu, který vedl pod stromy, takže je musel jít zahnat na svůj pozemek.
Byly to jatečné krůty, na jaře koupené a do zimy zabité, takže zimu nezažily, ale nocování přežily vždycky všechny.
Tak hirudoterapie funguje tak, ze se pijavice nacuca krve, ve ktere je zvysene mnozstvi toxinu, tim padem se jejich koncentrace v tele snizi,
Ta pijka se nacucá krve, kterou má k dispozici. Nijak si to nefiltruje a kdyby ano, udělá vše pro to, aby se napila krve zdravé. Ona z té nemocné krve totiž může umřít.
Takže vše o odtoku špatné krve nebo pití špatné krve s tím, že v těle zůstane zdravá, je dle mého hlod. To prostě nemá jak fungovat. Pravda je, že pijavice vypustí do krevního řečiště širokou škálu účinných látek, které mají vesměs prospěšný vliv na mnoho funkcí. Takže to určitě proberte s doktorem, ale pozor, kolem hirudoterapie je spousta polopravd. Na zánět bych to doporučila, i na zředění krve. Ale není to zcela bez zátěže (přirovnala bych to ke včelímu štípnutí) a není to samospásné. Nečekejte zázraky.
A to říkám jako člověk, který chodí na pijavice pravidelně.
