»
Odpověď na příspěvek uživatele
impact z 02.07.2024, 15:09:11
Když dotáhnete dvacet psů z Rumunska, jsou Váš problém. Postarat se o ně je Vaše povinnost. A je nemorální hodit ty psy na jiné lidi bez kompletního sdělení indormací a nároků. No, za mě je blbé ty psy sem za tím účelem vůbec tahat, myslím, že potřebných psů máme dost, navíc to riziko nemocí, ale o tom tato diskuze není.
Pokud nabídnete psa k osvojení a nejlepší zájemce je důchodce, který Vám dokáže konkrétně popsat, jak a kdo by se o psa v případě jeho nemohoucnosti postaral, a Vy mu ho poskytnete, tak ano, Vaše odpovědnost končí. Tedy za předpokladu, že jste o psu pravdivě a kompletně informovala. Je to dané zákonem. To, že Vás mrzí, že někteří psi od Vás dopadli špatně, vypovídá o Vás něco velice pozitivního, ale není to Vaše vina. Není to Vaše odpovědnost. Ani morálně ne, pokud jste vybrala majitele dle svého svědomí a pravdivě ho informovala.
Princip Gaussovy křivky jasně říká, že nemůžete ovlivnit všechno a něco se zas ovlivnit nevyplatí; pokud máte cca 80procentní úspěšnost, jste v podstatě na maximu dlouhodobě udržitelného, ať děláte cokoli.
Samozřejmě se lze domluvit na jakési obdobě chovatelského servisu, ale nelze to po novém majiteli vymáhat. Ostatně ani on to nemůže vymáhat na Vás. A proto je klíčovým prvkem důvěra - pokud si vzájemně věříte, že Vám i zájemci jde o blaho psa, tak ho logicky poskytnete. Pokud si nevěříte, tak ho neposkytnete. A opět - jestli to poskytnutím končí, závisí na Vás obou.
Můžete ukázat cestu, ale nemůžete nutit lidi, aby po ní šli. Můžete nabídnout pomoc, ale nemůžete ji vnutit. A oni mohou požádat o pomoc, ale nemohou ji po Vás vyžadovat. Tím, že jste se vzdala vlastnictví zvířete, to celé odchází do zóny dobrovolnosti.
Nemůžete zachránit všechny. Ale nemůžete zachránit vůbec nikoho, když budete hledat každému psu ideálního majitele. Takoví neexistují.