Mluví jo. Taky říkám slova jako ulica, neděla, případně ulic, vesnic. Příklad: Támhle je ta vesnic, kde jsme v nedělu šli přes ulic. Případně přes ulicu.
Nikdy bych to za běžných okolností nenapsala. Ale to bych ještě brala, ať kdo chce, píše, jak mu zobák narost. Nebo spíš pařátky.
Ale psát tam Y, po C psát Y, to se píše jedině v mužském neživotném rodě: Stálo to dva tácy. Což znamená, že Buggyrka, holka jedna šikovná, má ty kapucy kluky. 🙂
Mmch. zásufky jsem napsala já, zbytek mé spolužačky. Všechny jsme pak daly gympl a dostaly se na VŠ.
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 13.11.2024, 15:46:03
Do svého slovníčku nejabsurdnějších slov a slovních spojení si píšu kapucy. To je něco, to jsem fakt ještě neviděla. Něco jako zásufka, jazikolami a krupoblytí.
Mně se mastily vlasy taky dost. Pak jsem otěhotněla a problém se vyřešil. 🙂
Já měla typický problém dlouhých vlasů - presušené konce a mastné kořínky. Teď si udržuju dobrý stav vlasů tak, že je myju cca jednou za 5 - 7 dní. Po mytí si do konečků dávám olej na vlasy a v případě potřeby ho průběžně doplňuju. V den, kdy si myju vlasy, ten olej dám do celé délky vlasů. Někdo dává i na pokožku hlavy, to jsem zkusila a nevyhovuje mi to. Vlasy myju mycím olejem od Biodermy. Myju jen kořínky a dejme tomu prvních 10 cm vlasů, zbytek jen opláchnu tak, aby po vlasech sjel ten mycí olej dolů. Pak nanesu masku, vyčistím zuby, obrousím paty, namasíruju obličej, smyju masku. Vlasy nefénuju, vzhledem k tomu, že zvíře je kudlič škubavý, mi vlasy schnou v drdolu. Nechodím spát s mokrou hlavou. Vlasy jsou jemné, hebké, podstatně zdravější, ale vypadají velice řídké. Když jsem měla ty délky suché, dělalo to takovou tu koudel a vyvolávalo to dojem sice neupravených, ale hustých vlasů.
Přesušené vlasy se snaží tělo mastit. Ale nedokáže to jinak, než že začne mastit pokožku hlavy. Teoreticky se časem ta mastnota, která je vlastně výživou a ochranou vlasu, dostane až ke konečkům. K tomu ale reálně nedojde, protože si vlasy umyjeme. A to je princip olejování těch konců - zdravé konečky tělo nepotřebuje promašťovat, takže Vám vydrží déle krásné a čisté vlasy u hlavy.
A pak taky je třeba občas umýt a vycistit i ty hřebeny, kartáče a sponky, to taky celkem dělá divy s mastnými vlasy.
Záleží, jestli dělám omáčku. Když ne, tak zvěřinový mix sůl, pepř, jalovec. Když podávám s brambory, tak kmín. Když bez brambor, tak nějakou bylinku - tymián, saturejku. Když dělám omáčku, tak podle omáčky. Na svíčkovou pepř, nové koření, bobkový list. Na šípkovou přidávám zázvor. Už jsem srnu sypala i perníkovým kořením. Taky to šlo.
Já se k ní chovám skoro jak k hovězímu, jen někdy přidám jalovec.
Rozbila jsem filtrační konvici, takovej ten skleněnej talíř do mikrovlnky a skříň, na které ta mikrovlnka stojí. Přestěhovala jsem nábytek a za zvuků líbezně ječícího zvířete vysála střepy. Uvařila jsem jídlo, které za příšera stejně nebude jíst. Nic víc jsem od rána nedělala. Vůbec nic.
Jsem nevyspaná. V noci na dnešek jsem spala 4,5 hodiny. Už nemám rezervy. Zvíře leží vedle mě a casnuje mě za mikinu. Chce si hrát a mně je to nějak úplně jedno. Akorát ho hlídám, aby nespadl z postele, a když jó ječí, tak ho na chvíli pochovám. Ani mu nic nevykládám nebo nezpívám. Mám v hlavě vymeteno. Když mě kudlí, držím, protože to je jednodušší než se mu věnovat. Stejně bych na něj nedokázala být milá.
Během šestinedělí byly takové dny skoro všechny. Prostě automatika, setrvačnost, povinnost. Od té doby byly těžší dny, ale už nikdy ne takové. Vždycky převažovala láska, něha, náklonost. Když bylo jó zle, chtělo se mi spíš brečet, než že bych zuřila. Až do dneška. Úplně se mi to vrátilo.
Fakt potřebuju pauzu. Strašně moc potřebuju řešit něco radostného. Objednala jsem 5 kg hovězího loje, že budeme se zvířetem pozorovat sýkorky. Včera jsem z toho byla nadšená. Dnes je mi to jedno. A pokud bych musela vykřesat nějaký cit, tak by mi bylo líto té pětistovky, co to stálo.
Já se potřebuju vyspat. Klidně dám všechny své dlouhé blond vlasy za jednu nerušenou noc. Stejně mi je brzo zvíře všechny vyrve.
Já mluvím. A pořád mu říkám, co se děje nebo dít bude. Teď jdeme k doktorovi, dá ti injekci, to zabolí a možná pak budeš mít teplotu, ale je to třeba, abys byl zdravý. A pořád mu představuju lidi. Jako ne paní prodavačku, ale lidi, se kterými bude interagovat. Jedeme k prarodičům, tak mu říkám: Tohle je babička Maruška, ta tě hlídala, když jsem byla nemocná. A tohle je babička Lenka, ta s námi letěla na Madeiru.
A takovéto Teď nastoupíme do tramvaje, jo?, to dělám pořád. Má 7 měsíců, odmlouvat mi nemůže, až začne, buďto přepracuju zvyk, nebo řeknu, že je to třeba. Ale já to nevnímám jako dotaz, jestli dítko souhlasí, spíš jestli rozumí. Dává mu to prostor pro dotaz, pro projevení nejistot.
Co jsem si studovala já, je genofond půlka předpokladu. Tou druhou půlkou je prostředí, zejména výživa, která by měla obsahovat co nejméně sacharidů a málo bílkovin a tuků. Takže fakt to prase krmit vesměs trávou. Prostě prase vegetarián.
Což je princip známý i u psích miniplemen - jak docílit půlkilové čivavy? Nedáme jí nažrat. Pak nevyroste, nemá z čeho.
No a protože já bych mohla mít prase skutečně jen hodně malé, nemám žádné. Tento způsob chovu a držení zvířat se mi příčí.
Ale napadlo mě zjara koupit selata, mít je venku ve výběhu, ať se pasou a ryjou, k tomu samozřejmě nějakou přiměřenou stravu, a před Vánoci je uklidit do mrazáku. Slibuju si od toho levné maso a zmenšení množství hryzců. Ale jestli se odhodlám si to ověřit v praxi, to nevím.
Taky si nemůžu koupit, co bych chtěla, a čím dál častěji musím řešit i to, jestli si můžu koupit, co potřebuju. Naštěstí pořád ještě můžu pořídit, co potřebuje zvíře.
A to má můj manžel ten IT plat… který nedosahuje průměrné mzdy. Kdyby byl manžel elektrikář, bylo by mi líp.
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 05.11.2024, 13:51:20
Kompost topí za předpokladu, že dochází k intenzivnímu tlení. Toho se využívá u tzv. horkých kompostů k zamezení klíčení plevelů a k desinfekci, když kompostujete např. napadenou nať brambor apod. Pomalé tlení naopak tohle všechno uchovává, protože udržuje příznivou teplotu i pro druhy, které by vymrzly.
Intenzivní tlení vyžaduje dostatek čerstvé hmoty (cca 1 m³, někdy stačí méně), vhodný poměr dusíkatých a uhlíkatých látek (suché listí je uhlík, tráva je dusík), vhodnou vlhkost (při příliš vysoké nezačne proces tlení, ale hnití, malá vlhkost způsobí výrazné zpomalení tlení a tím i snížení teploty, které kompost dosáhne), vzduch (málo vzduchu způsobuje opět hnití) a čas.
Takže kdo chce horký kompost, ale nechce, aby to chytlo, jednoduše jednou dvakrát týdně kompost přehází a má vystaráno. Proházením dojde k přerušení procesu a opětovnému nastartování.
Jinak stačí dávat na kompost po menších hromadkách, pokud Vám stačí běžný kompost.
Nicméně např. posečená tráva se může vznítit i při relativně menším množství a dříve než za pár dní. Dusíkaté materiály jsou rychle tlející, většinou však tak rychle, že než dosáhnou teploty vznícení, tlení už spotřebovalo všechen materiál a ukončuje se. Přesto bych si na hromadu posečené trávy dávala pozor zejména v letních dnech a do kompostu bych ji dávala po částech nebo aspoň rozvrstvila.
