Zdravím mě to přijde strašně malé. Chudák pes. Chápu že štěně ničí. Ale tak se snažím prostě to co nechci, dávat z dosahu. Nebo ho zavřít do místnosti, kde má vše co potřebuje. Hlavně něco na ničení aby se zabavilo. Naše malá už docela velká bílá, začala okusovat područky u zahradního nábytku. Tak jsem je potřela chilli papričkou a už jí nechutnali. Teď momentálně si myslí že se na zahradě prokope až do Austrálie. Ty kytky, které jsem chtěla zachránit jsem obehnala karysítí. Nevěřili byste tomu, dokázala ji ohnout. Jinak má místo k hrabání. Snažím se jí vysvětlovat že se to nedělá. Nebo pomůže místo udržet permanentně mokré. Včera se mi palicí tlačila nad hrnec s bramborama, když jsem je škrabala. A nechtěla si nechat vysvětlit že jí můžu rýpnout do čenichu a hlavně obsah hrnce by jí nechutnal. Protože je mlsná.
Teď si myslí že je ohař nebo jezevčík. Nemá ráda kočky, buď je vystavuje nebo vyvádí. Naštěstí ovce, jehňata, slepice, krůty atd. Jí nevadí.
Nedělní venčení se změnilo v záchranu ptáčka. Našli jsme ho na louce a v blízkosti jsou koleje. Asi naražený od vlaku. Je to dlask tlustozobý.
Pár dní byl doma. A po aklimatizaci, když jsem se ujistila že pěkně baští. Krmítkovou směs, preferuje slunečnici. Křeček se s ním podělil o masitou složku potravy. Agapornis na něj nežárlil. Pije vodu. Občas dostane větvičku s pupeny, nepohrdne ani žížalou.
Když zesílil zkoušeli jsme ho pustit, ale nefungují mu křídla. Zase šel snadno chytit do ruky. Stisk zobáčku má silný.
Tak prozatím bydlí u nás. Pokud se neuzdraví, tak zůstane. Vím lépe by mu bylo na svobodě, ale s takovým hendikepem by nepřežil. Vzpomínám si jak jsem ho v zimě pozorovala na krmítku a měla radost z nového opeřence.
Když jsem měla první auto. Vozila jsem lajku na zadních sedačkách. Kde byla ochranná deka, fenka byla připoutaná psím pásem a měla kšíry. Jezdila na kratší vzdálenosti.
Jezevčice jezdí v přepravce se synem na zadní sedačce, přepravka je ještě připásaná.
Čuvačka bude jezdit v kufru. Je tam spokojená. Jezdíme zatím málo, ráda se kouká ven, nebo leží. Kvůli bezpečnosti bych chtěla pořídit mříž.
Zdravím, rozhodla jsem se, že budeme muset pořídit mříž do kufru auta. Pro velkého psa mi to přijde nejlepší. V kufru bude mít dostatek místa a zároveň bude bezpečně oddělený od spolucestujících v autě.
Prosila bych jaké máte. A jak jste spokojení. Mříží je v nabídce hodně. Ráda bych si pročetla vaše zkušenosti.
Já jsem si myslela že by třeba začali řinčet skleničky v maminky skleněné vitríně, ale vyloženě se zatřásl celý dům. Měla jsem pauzu na oběd a cestu okolo.
Doma naštěstí zvířata a všechno v pohodě. Ale pořád na to myslím, tady v Čechách.
Dneska jsme před dvanáctou uslyšeli zvláštní dunivý zvuk, dům se doslova otřásl. Nejdříve jsme si mysleli že nám snad bouchnul kotel. Pak jsem si uvědomila že má mamka plynový a to už bych nebyla na světě. Pak jsem přemýšlela že začali střílet v nedalekém lomu. Nebo snad se někde něco stalo. Mamky psovi to nebylo příjemné. Pak čtu na internetu, že to bylo zemětřesení. Tam kde zemětřesení naměřili máme za lesem. Byl to strašný a děsivý pocit.
Dneska ráno, slabý poprašek sněhu. Ale jen v lese na kopcích. Jsem zahlédla z auta cestou do práce, tak jsem ani nestihla vyfotit. Je pravda že se mi zdála na předním skle roztátá vrstvička sněhu. Tak se zima ještě nevzdala.
Než se nám narodil syn bydlela s námi šestiletá dlouhosrstá jezevčice a dvouletá ruskoevropská lajka. Feny ze širší rodiny děti neznali. Ale věděla jsem že jsou silné v kramflecích a občas na zkouškách, nebo výstavách k nám přiběhli děti a začali je hladit. Psice se nechali pohladit bez problémů. Ale taky jsem tenkrát nepozorným rodičům vytkla, že by se děti měly ptát, zda si pejska můžou pohladit. Prostě psi viděli samé výhody těhotenství, panička byla více doma. Delší a dobrodružnější procházky. A když se mimi narodilo, hlídali kočárek. A jakou měli psi radost když jsme přesedlali do sporťáku a čuvač u rodičů koukal malému z očí do očí. No hlavně ho potřeboval pořádně oblíznout. Jak syn rostl, tak díky jezevčici se naučil venku chodit na velkou. Fena to vzala za své a bohužel po něm uklízela jako po štěňatech…..A to u REL píšou nevhodný pes k dětem. Představte si když v tom černém hustém kožichu ležela u syna na pískovišti, aby byla poblíž. V létě, když bylo horko.
Na pořad jsem koukala, no nevím, taky se nám nikdy nestalo že by po nás šel náš vlastní pes. A to teď máme doma už tři roky zachráněnou německou krátkosrstou ohařku. A je to zlatíčko. Chudinka znala jen kotec. U nás nosí aportky,vystavuje slepice, ráda chodí ven. Jen domácí zvířata moc nemusí. Jediné co jí můžu vytknout, že je na ohaře přehnaně ochranitelská. Ale to už má asi v sobě. Pořád si nás hlídá, já jí říkám ty si náš rotvajler v těle ohaře.
No když jsem tady viděla fotky některých pejsků, co byli od bahna doslova všude, tak jsem si řekla , že holt špinavý nohy a podvozek taky přežijeme, tak jsme to teda vzali přes bahenní lázně na naší oblíbenou louku… ta je teda taky pořád z velké části pod vodou a bahno všude, ale na té další, co je ve svahu už to bylo v poho. Ale bez gumáků se to fakt nedá.
Když já se nad ní rozplývám pořád, mazlící je, to jo. Ale taky pořádná pastevecká puberťačka. Věřím že až dospěje, bude snad povahou podobná předchozí čuvačce. Už chytá móresy té předešlé páníčkům při práci musí dát pořádnou pusu. A když má chuť musí se pomazlit a vůbec jí nezajímá že syn zrovna přitlouká hřebík. To samé dělala i předchozí fenka. Tak doufám že z ní vyroste úplně stejná asistentka. U nás naštěstí bahno celkem vyschlo. Tak vydrží být i chvilku bílá. Děkuji za reakce🙂
