Příspěvky uživatele

Hlídání na zahradě. 

Máme devítiletého kastrovaného ohaře. A je to pan pes. Měl jednu kulku v třísle. Od mládí ho fenky zajímali a hodně. Náš děda doma prohlásil,, po kom je ten pes takový mr…. d…A v šesti letech šel pod kudlu, a je pořád stejný, fenky miluje a ke psům se chová jako pes. 

Dneska v lese, zase houby a trochu ze dvora krocani neměli na focení náladu. 🙂

Vahine:

Nádhera, krásnej pes a vydařené foto, jako od profíka! ❤️ 

Děkuji focení mi moc nejde, ale hlavně madam nerada pózuje nebaví jí to. Naneštěstí byla kousek od nás paní na houbách, tak musela dávat pozor. 

Včerejší procházka. 

Děkuji vypadají pěkně. 

LK:

Zadanie jednoznačne spĺňajú: https://petwalk.at/

Ale tá ich cena 😲 jasné, neni sú na jeden rok, plne prispôsobia požiadavkám, ale aj tak stále rozmýšľame, či niečo podobné by sme nevedeli zbúchať aj sami - nepotrebujeme toľko funkcií, appka je zbytočná atď….ale kým bude barák upravený podľa predstáv, tak máme ešte chvíľu čas na rozmýšľanie. 

Vypadají luxusně, ale ta cena. Jde mi o to že fenka je s námi doma, když potřebuje ven tak si štěkne. Ale díky dvířkům by byla samostatná. 

Koukala jsem i na levnější a obyčejná, ale bojím se aby nás doma nenavštívili myši a jiná havěť. 🤔

Zdravím, ráda bych Vás poprosila o zkušenosti. Dveře by měly být bytelnější, aby srkz ně nefoukalo. A přemýšlím, že by bylo skvělé kdyby pustili domů jen naší jezevčici. 

Nebudou instalovány do dveří, ale v chodbě ve zdi. Aby nemusela po schodech a vyšla rovnou na zahradu. Děkuji 

Nejhorší jsou ti co lžou až tomu sami věří. A končím s takovým člověkem nemá smysl se bavit. 

Jistě máte oproti mě vysoké vzdělání, vysoký pracovní post. Jistě jste toho v životě hodně dokázala. Určitě Vám nešahám ani po kotníky. 

Vy jste určitě ten nejlepší chovatel, jistě tady široko daleko. 

Ohňostroj taky dělá hluk a dost nepříjemný, jistě jste ten typ člověka, který si od narození myslí že je nejlepší a má ve všem pravdu. Od takových lidí raději dál 

To je člověk, který rád ostatní napadá. Už jsem si o ní obrázek udělala, když ráda mlátí na Sivestra u svého zvířectva petardy. A pak se chlubí jak se o své svěřence špičkově postará. 🤮🤮🤮

Je to stejné jako když máte jednoho psa. Naštěstí už v dětství jsme měli dva a teď čtyři. Ty blbiny co vymyslí, jak se škádlí, pohrajou si. Někdy se oženou. Třeba když dostanou velké syrové kosti jezevčice ač nejmenší si vždy zabere největší a nikdo z těch větších si nedovolí se na její kost jen podívat. Tak jsem pochopila že jeden je málo, čtyři už je někdy dost. Jak člověk stárne říkáme si budou stačit dva, časem. Ale osud je osud. 

Hodně teď přemýšlím že bych klidně ráda pomohla nějakěmu z útulku. Teda doufám že až za hodně dlouho budeme mít jen ty dva. A budeme si říkat to je doma divný. Máme málo psů. 🤔

Náhodou někdy to psí a kočičí kamarádství je radost pozorovat. Mamka má čuvače a kocoura. Kocour připraven vystartovat za smrkem, jako ze zálohy skočí na psa. A pes si lehne na záda a dovádí spolu. Dokonce když je venku tahle tak kocour spí psovi na zádech. 

Taky jsem toho chtěla docílit u čuvačky, ale nezvládla jsem to. Protože má učitele dva ohaře a vraždící jezevčici. Tak by kočku prohnala, doufám že nezakousla. Škoda 

Na Šumavě dneska napadl první sníh. Jen pro Šutříka, vemte si teplé oblečení. U Nás je teď pouze 6 stupňů a radar mi hlásí v noci sníh s deštěm. Ne že bych se netěšila až se ochladí, ale před pár dny přes třicet a tropy a teď rovnou zima. Těšila jsem se na krásný podzim. Mám ráda každé roční období, ale tropické léto nerada. 

No nic půjdu do skříní vyhrabat něco teplejšího, a to letní uklidit. 

Dnešní výlet 

Pamatuji si jak tenkrát moje pubertální štěně haskoovčouna neskutečně vyštěkalo sněhuláka. Než jsem mu ukázala že je to jen slepený sníh. A to vyrůstal s neohroženým opravdu vyrovnaným křížencem malého pudla. 

Tak si myslím, že je to normální, je potřeba pořád objevovat nové. 

Čuvačka chodí na procházky ráda. Ale je to pastevec a prostě má svoji hlavu. Takže kde jí pustím na volno musím hodně přemýšlet. Ale je to kus od kusu a výchovou to není. Rodičů první čuvač, tenkrát nám někdo řekl že má povahu berňáka, zlaťáka. Procházka super, dost často bez vodítka, ovladatelný, domácí známé pouštěl za vrata , nechal se podrbat. Se psy nikdy problém. 

Teď má maminka už druhého šestiletého psa. Povaha celkem vyrovnaná, bázlivost nemá. Ale je od štěněte mimořádně ostrý, takže procházky ano, ale vždy na vodítku, já ho občas beru i na flexině. Návštěvy ani rodinné známé netoleruje. Radši ho zavíráme do kotce, na tu chvilku. Jinak opravdu neúprosný hlídač, mamka s úsměvem povídá kolikrát si odpoledne zdřímnu, vrata samozřejmě zamčené, ale dům odemčený, ale vím že mám psa. Je pravda, že když bydlí sama u lesa je takový pes k nezaplacení. I když ona teď jak je v důchodu ho neskutečně rozmazluje, že i náš veterinář měl strach aby panička nemusela poslouchat psa. Myslím si, že vztah mají hezký, ona pečuje a on hlídá. Ještě jí pomáhá zavírat slepice, mazlí se s kocourem. 

Když jsme měli první čuvačku, byla to taková dáma. Procházka maximálně kolem naší pastviny, a svěřeného území. Jak jsme ji vzali třeba k rybníku, zamotala se do ostružin a počkala až jí páníčci osvobodí a ta radost že se jde domů. Prostě jak si štěně vychováte, tak to bude. Teď naše roční čuvačka je na procházce spokojená. Ale od mala jsme se snažili ji brát skoro všude. 

Hlídá pěkně, zatím návštěvy, které se nebojí a podrbou, tak v pohodě. Ale ten kdo má strach tak ji raději zavíráme do kotce. 

Každý si představuje procházku jinak. 

Já mám za svůj život zkušenosti s kříženým pudlíkem, potřeboval i při procházce aporty, nějak zaměstnat. Jinak by i lovil. Kříženka jezevčíka, silný lovecký pud, spokojená třeba na louce kde mohla hrabat myši. Kříženec NO s haskym, povaha spíše po NO. Podařilo se mi ho vychovat na chůzi u nohy bez vodítka. Zvládli jsme klid před zvěří, nevšímal si ani psů. Na procházce aporty a hlavně se mnou moc rád chodil kamkoliv. Pak ruskoevropská lajka, tak lovec, ale pořád s vámi v kontaktu. V lese takový tichošlápek, ale inteligent. Takže mi ukázala cokoliv čeho bych si kolikrát v lese ani nevšimla. Pak ohaři, takže hlavně práce. Cvičení to je to co je baví. A teď čuvačce stačí obyčejná procházka, nemusím nic vymýšlet. A jezevčice tak ta přemýšlí pořád. A tím nutí i mě, dávat na tu malou pozor. 

Zákon smečky je jasný, Impact máte můj velký obdiv 👍

Napíšu Vám co provedla naše smečka v pondělí ráno. Pondělní ráno, jsme si užili jako nedělní. Do práce jsem šla až před polednem. A tak si pěkně v sedm vstanu, vyvenčím psy. Vypustím a nakrmím slepice, kuřátka, krůty, krůťata, králíky, kočky, zkontroluji ovce a jehňata. Udělám čaj, kávu dám péct minibagetky k dopečení, nakrájím salám, sýr, uvařím natvrdo vejce. Z povzdálí jako by slyším štěkot jezevčice, pomyslím si asi má zase pod dřívím myš. Rodinka se nasnídá. První vyběhne ven syn a už slyším jak říká čuvačce medvěde kde jsi? A už si spolu hrají hru na honěnou kolem thůjí. A v tom synův řev Ájo, Xaviere co jste to udělali? Jezevčice se podhrabala ke slepicím, ty nechává na pokoji, ale šla po krůtě, která seděla na vejcích. Naštěstí vejce i krůta to přežili. Ale ohař rovnou rozerval pletivo a zakousnul patnáct slepic. 😟

Bylo mi jich líto. Psi za nic nemohli, pletivo už bylo staré. Tak páníček staví nový plot. 

Jednu výhodu to mělo nevím jak to ten pes dokázal, ale asi zakousnul jen ty staré slepice, co už nenesou. Protože včera bylo 13 vajec a dnes taky. Když u nás se slepice dožívají přirozené smrti, někdy to urychlí liška nebo pes. 

Jediná čuvačka, která nedržela se smečkou vzorně hlídala okolí, nezabíjela. Ale předtím na mě tak zvláštně koukala do okna, že by bonzovala? 

Hlavně že se psům nic nestalo, plot bude nový a slepice se taky pořídí. 

Koně miluji od dětství, můj velký dětský sen bylo mít koně. 

V pubertě se mi můj sen trochu splnil. Na střední jsme na praxi chodili ke koním, jezdila jsem. A nedaleký soused měl shagyaaraba (nevím jestli se to takhle píše). Byl to hřebec a dost nevyzpytatelný a já mladá, blbá bez pudu sebezáchovy. Jsem měla to štěstí s ním jezdit, krmit, ošetřovat ho. Ráda jsem s ním chodila na procházky, jen tak po lesích a loukách. Snesl i mého psa. A já byla blahem bez sebe. 

Zato vyjížďka byl vždy adrenalinový zážitek, Ferda se bál autobusů, řevu motorek, a v lese se lekal kdejakého prasete. Měla jsem štěstí, i když se se mnou párkrát splašil udržela jsem se v sedle a nikdy nespadla. 

Nejkrásnější bylo když jsem šla okolo jeho ohrady,vždy mě řehtáním zdravil a tryskal za mnou. A já mu naoplátku nosila mrkvičku, jablíčko. 

Jenže pak jeho majitel zestárnul, děti se starat nechtěli. Prodali ho. Dodnes mě to mrzí, tenkrát jsem neměla finance ani podmínky pro koně. 

Nikdy na něj nezapomenu, zážitky s ním byly krásné. 

A teď už bych na koni nejezdila, bylo by to týrání, mám o čtyřicet kilo víc než tenkrát. 

Pak jsem si udělala řidičák na motorku, pořídila si ji a jezdila. Ale nedá se to srovnat. Pohled z koňského hřbetu, zvlášť když s koníkem máte podobný vztah jako se psem, to se nedá srovnat. 

Motorka stojí v garáži, časem jí nechám synovi.