Příspěvky uživatele
Hicks
Není tomu tak dávno, kdy jsem málem přišel o agapornise. Agapornis se pomalu nehýbal a viditelně vypadal mrtvý, ležel na zádech a skoro vůbec nedýchal jen hodně málo. Už jsem myslel, že je vše ztraceno. Agapornise jsem si vzal k sobě do rukou a zahříval ho. Asi po hodině a půl bylo vidět zlepšení, agapornis se začal hýbat, mrkat a částečně pohybovat. Ještě jsem zapomněl, že ještě než jsem agapornise začal zahřívat jsem mu stříknul do volete směs pro ruční dokrmování + hroznový cukr glukopur (rychlý přísun energie). Jak jsem psal po té hodině a půl se agapornis cítil lépe, ale pořád, když jsem ho položil na bok, nebo na záda, abych zjistil, jak je na tom, tak neměl sílu se přetočit, tím pádem jsem věděl, že ještě není vše v pořádku. Po dalších dvou hodinách zahřívání v ruce se agapornis zlepšil a bylo vidět, že má více síly a není na pokraji smrti. Už začal i vypouštět trus a bylo mi jasné, že má průjem. Agapornise jsem ještě zahříval a pak ho umístil do nádoby s hoblinami a umístil jsem ho poblíž topení (ne úplně k topení) a agapornise jsem v průběhu noci kontroloval. Na druhý den na večer agapornis putoval do klece, kterou jsem umístil opět poblíž topení. Agapornis, už létal, ale pořád se mi zdál být vysláblý (lehký), Takže jsem nadále používal směs k ručnímu dokrmení + hroznový cukr. Agapornis je v naprostém pořádku čilí a zdrav. Dříve mi hodně ptáků při takových příznacích umřelo, protože na druhý den, když vypadali spokojeně jsem je vrátil mezi ostatní a to byla chyba.
Přeji hodně štěstí.
Ano můžete se klidně na mě obrátit. Začínám se těmto agapornisům více věnovat a snažím se pořizovat a párovat jen ty kvalitní jedince i když to není lehká záležitost.
Agapornisové musí mít vysokou vlhkost kvůli líhnutí vajíček, protože, když nemají vysokou vlhkost, tak se mláďata nevylíhnou z vajíčka. Ale v zimě, protože hodně klesá teplota a chytněme si každý na srdce ne každý si může dovolit vytápět prostory na 20°C, tak pokud se sníží teplota, tak nesmí být vysoká vlhkost. Nejde o nemoci, ale jde o to, že ptáci uhynou a je to vždycky rychlé. Proto i když mám 13°c u agapornisů mám pořád obavy, protože je šíleně vysoká vlhkost a kdyby nedej bože teplota klesla na 5°C v místnosti, tak mi to tam bude padat, jako hrušky ze stromu. Ono chovat agapornise není těžké, ale hned ze začátku bych se snažil je chovat důkladně a ne nevědomky křížit různé mutace, aby jste nevěděli co vám vypadnou za mláďata. Mohli by jsme tuto problematiku lépe rozebrat. Jaké ptáky pořizovat, jaké barvy a jaké barvy na sebe dávat, tak aby odchovávali co nejkvalitnější jedince (robustní a veliké).
Pro sunflowermana: Co se týká problematiky genetiky agapornisů, tak tu jsem probíral s nejlepším genetikem panem Raškem, který překládal knihu Agapornisové od Dirka Van den Abela. S panem Raškem jsme si telefonicky pěkně popovídali a dal mi pár rad, jaké jedince pořizovat. Budete se divit, ale viděl jsem spoustu kříženců agapornisů růžohrdlých, ale faktem zůstává, že nejčastěji se kříží agapornisové fišeri s agapornisem škraboškovým a většinou tito ptáci vypadají více, jako agapornis fišeri. Co se týká kříženců agapornisů škraboškových s agapornise fišeri, tak tam je trochu jiný problém. Jedinci vypadají, jako agapornis škraboškový, ale hlava je světlá a to je chyba. Někdy to ani nepoznáte, protože je to dané v genech. Zmínil jste název Transmutace. Chovatel si musí uvědomit, že některé mutace se museli prošlechtit a to křížením dvou druhů a to například u agapornise hnědohlavého. Mutace jako je modrá, nebo tmavomodrá se musela vyšlechtit za pomoci transmutace. Problém je tedy takový. Chovatel chtěl, takhle získat novou mutaci a proto pároval takhle ptáky, kteří mu odchovali 5 mláďat. On ale potřebuje 1, nebo dvě mláďata pro další šlechtění, aby se dostal k čisté mutaci. Tohoto křížence pak musí párovat s čistým alespoň do třetí generace a pak mu vznikne nová čistá mutace u daného druhu. No a co se stane s těmi ostatními mláďaty? Ty putují dále k chovatelům a ti právě nevědomky pak kříží další a další křížence. Zatím co ten první chovatel s tím měl dobrý záměr, tak ti další méně znalí nevědí, jak postupovat a proto tolik kříženců a nekvalitních jedinců. Je důležité vyřazovat i nestandartní kusy a sestavovat páry jen s kvalitními robustními ptáky. Jak mi poradil pan Rašek je důležité si vybudovat silnou linii a to například z 5 pár čistých ptáků stejné mutace. Je důležité vědět, že z genetického hlediska je přírodní pták a modrý pták nejsilnější. Je tomu tak proto, protože není tolik prokřížen a naopak například šedý, albino atd jsou menší, méně kvalitní. Proto je důležité sestavit buďto 5 pár přírodních a nebo 5 pár modrých. To záleží na tom jakou barvu chcete chovat. Pak jejich odchovy párovat dál a to tedy například odchovaného modrého s tmavomodrým, fialovým, modrým pastelovým atd. Jen takhle získáte kvalitní kusy s kterými se můžete vydat i na výstavu. Jde o to ustálit si chov.
Snad jste mě pochopil.
2.) Od chovatele = z burzy a naopak z burzy = od chovatele. Jednou z výhod nákupu přímo od chovatele je, že si prohlédnete jeho chov, ale nevýhoda je taková, že vám chovatel vnutí více kusů s tím, že jsou nepříbuzní a nakonec se ani nemusíte dozvědět, že párujete sourozence. Na burze si můžete u každého chovatele vybrat jednoho agapornise a to ve vašich očích nejhezčího. Jak jsem psal obě verze mají své pro a proti. Co se týče ceny, tak ta se odvíjí od barvy ptáka. Přírodní jedinci se pohybují od 250 - 350 Kč, pak to jde podle mutací výš a výš. Rozhodně doporučuji si za ptáky raději připlatit. Samozřejmě nikde není psané, že chovatel co prodává za 250 Kč kus, nemá kvalitní jedince. Chci tím naznačit, že člověk co prodává za vyšší cenu ví čím své ptáky krmí a taky ví, že své jedince má kvalitní. Proto je cena vyšší, ale není to vždy pravidlem.
3.) Hodně záleží na teplotě a na vlhkosti. Agapornisové jsou hodně háklivý na vysokou vlhkost v kombinaci s nízkou teplotou. Nejhůře jsou na tom mladí ptáci do jednoho roku. Taková rozumná teplota na přezimování je 5 a výše stupňů. Mě se momentálně líhnou mláďata v místnosti, kde je relativně vysoká vlhkost, ale teplota se pohybuje kolem 10 - 14 °C.
4.)Hejnový chov má určité nevýhody. Samozřejmě záleží na cíly vašeho chovu. Pokud chcete jen tak odchovávat mláďata a prodávat je, tak ano hejnový chov je v pořádku. Pokud chcete odchovávat kvalitní jedince a držet si silnou kvalitní linii je vhodnější chov v klecových boxech. Hejnový chov má hlavní nevýhodu v tom, že všechny ptáky krmíte stejně a jak asi víte, tak ptáci mají mít jinou stravu v době klidu, v době snůšky, v době krmení mladých. Jde o to, že dva páry budou mít mláďata a vy budete krmit naklíčeným a vaječnou míchanicí, kdežto další dva páry budou sedět na vejcích a v té době by měli mít suché zrniny. Pak je problém i v tom, že ptáci budou nepřetržitě bez pauzy hnízdit. Do voliéry 2x1x2 m bych doporučil 4-5 pár a protože máte voliéru kombinovanou vnitřní + venkovní, tak je prostor větší a vy můžete klidně chovat více pár pohromadě. A ještě jeden problém hejnového chovu je, že nebudete mít přehled.
5.) Pokud začínáte, tak pohlaví nepoznáte až teprve budete mít více chovu schopných pár, tak poznáte určité rozdíly mezi samcem a samici. Jako například odlišnost ve velikosti zobáku, postavy, tvar hlavy, rozšíření pánevních kůstek a podobně.
Momentálně jsem zkoumal chování pěti různých agapornisů škraboškových. Všichni byli do určité míry ochočeni a vyskytnul se u nich problém s hlazením. Na ruku jdou, ale jakmile se zvedne ruka, tak jeden odletí pryč. Druhý pták odletí buďto pryč a hned zpět na ruku a nebo prostě vzlétne a hned si to namíří na rameno, nebo ruku. Všechny pokusy dělám jak ze samostatnýma, tak ve skupince. Jeden den dokrmovaný pták neustále létal za mnou. Nehnul se ani na krok ode mně. Dva dny jsem neměl tolik času na mazlení a jeho chování se rapidně změnilo a pták zdivočel. Začal jsem tedy dál pokračovat v pokusech. Nejdříve jsem ptáka chytil a hladil jsem ho. Tímto násilným držením se buduje vztah mezi papouškem a člověkem. Papoušek pomaličku zjišťuje, že se mu nic nestane, ale upevňuje se mu v paměti, že ruka je ta špatná věc, co ho vždy chytne, co ho vždy umísťuje do klece a proto při zdvižené ruce automaticky odlétá. V tomto stádiu pták ví, že sedět na ruce, nebo naskočit na ruku není pro něj žádné ohrožení, ale zdvižená ruka je hrozba. Proto je důležité ptáka hladit a upevňovat vněm to, že se ruky nemusí bát. Jak zde psal Zbyněk, tak pomalé pohyby jsou velice vhodné, ale při mých pokusech jsem zjistil, že když se pomalu ruka přibližuje k papouškovi, tak má čas přemýšlet co má udělat a hned následuje odlétnutí. Jako kdyby se zamyslel, že se k němu ta škaredá věc přibližuje a hned mu trkne v hlavě, že musí odletět. Zkoušel jsem tedy i rychlé pohyby a ty skončili, tak že papoušek nedostal šanci přemýšlet a proto okamžitě na ruku naskočil. Podle mě je tedy důležité vyzkoušet obě metody a pak usoudit kudy cesta povede a kudy ne. Momentálně jsem ve fázi, že jeden agapornis pěkně sedí na ruce, naskakuje na ruku ze stolu, ale v některých situacích raději poodletí. V hlazení je to různé občas dělám prudké pohyby z hora a těsně před papouškem zpomalím a pohladím ho, jako kdybych někoho chtěl lepnout a pak si to prostě rozmyslím. Takhle si časem papoušek uvědomí, že i když dělám prudké pohyby z hora, tak vždy ho jemně pohladím. Pak dělám i pomalé pohyby. Vždy je prostě důležité ho hladit, aby si uvědomil, že mu nic při hlazení nehrozí. Setkal jsem se i s případem, kdy se papoušek prostě vůbec nenechal pohladit. V takovém případě je dobré ho uchopit na prst a okamžitě mu předložit druhý prst druhé ruky, aby na něj přelezl. (něco jako dělat papouškovy schody) Pak pokračuji tak, že ho uchopím na prst a než mu dám další prst druhé ruky, tak z rukou udělám oblouk kolem papouška a to směrem nahoru k hlavě pak za záda, pod ocas a zase opět k nožkám aby nastoupil (krouživý pohyb). Takhle v papouškovy upevňuji pocit bezpečí, že i když kolem něj krouží ruka, tak mu nikdy neublíží. Jak říkám neznám detaily a proto nemohu stanovit, jaký způsob by byl nejlepší. Pokud se nechá papoušek hladit prstem na bříšku, tak by se dala navodit jiná metoda, jak ho přimět k tomu, aby se nechal pohladit.
Dneska mi jeden majitel vracel papouška s tím, že není 100% ochočen, že se bojí ruky a při hlazení a při zdvižené ruce odlétá. Majitel si přál jiného ochočeného agapornise na což jsem přistoupil a samozřejmě jsem tomuto pánovi dal určitou částku za proježděný benzín + krmivo pro papouška. Agapornis, kterého mi vrátil je perfektní. Vzal jsem ho z klece, dal si ho na prst. Zkoušel jsem ho pohladit, vždy odletěl například na rameno, nebo na stůl a zase zpátky. Během dne jsem ho vždy dal do klece a za půl hodinky ho opět vytáhnul. Udělal jsem to asi tak 4 x než jsem jel do práce. Už při třetím pokusu se po chvilce rozkoukání v novém prostředí papoušek nechal hladit, protože jsem na něm vyzkoušel určité fígle, neboli oblbováky, kterými si papouška získám a donutím ho nebát se ruky. Můžu klidně poskytnout fotky než si ho vyzvedne nový majitel. Zde byl spíše problém v přístupu a ve špatném postupu vychovávání.
Musím říci, že pokud se nebojí papoušek sedět na ruce, tak se ani tak nebojí ruky, ale bojí se zdvižené ruky, bojí se pohlazení (neví zda je to příjemné a nebo to bolí) V takovém případě se mi osvědčili tyto metody a dokonce je velice efektivní škrabání papouška na hlavičce. V takovém případě si papouška po určité době nakloním na svou stranu a mám vyhráno. Můj problém je ten, že se starám o spoustu papoušků a tudíž mi zbývá opravdu jen minimální čas na výchovu dokrmených papoušků. Ve vašem případě máte výhodu, protože papouška máte jednoho a máte ho jako svého mazlíčka, kamaráda a v tak pestrém čase musíte při vhodném zacházení sklidit úspěch.
Přeji hodně štěstí a pokud by jste opravdu chtěla pomoci, tak toto téma můžeme dopodrobna rozebrat. Velice rád vám poradím.