Dnes je den velké radosti! Naše “malá bílá” má čerstvé výsledky oficiálních RTG: vše (DKK, DLK, OCD, SA i LTV) je negativní/v pořádku. Je to mé druhé štěně komplet odchované na mase a s dokonalými výsledky. Ještě jednou díky všem, zde mnohokrát probírané rady a názory o krmení syrovým a celkově všech opatření u štěňat opět přinesly své ovoce ❤️ DĚKUJI!
Mimochodem cca před rokem jsme zde rozebíraly (ne)kvality štěňat z opakovaných krytí a já si uvědomila, že ta moje malá je taky z opakovaného, i když mezi tím proběhl ještě jeden vrh po jiném otci. Každopádně u nás se to naštěstí nepotvrdilo a malá je zdravá, má skvělou povahu a ve svých sportovních začátcích nedělá nic jiného, než vyhrává ❤️
Moc gratuluju, co víc si přát. A díky bohu za každého,kdo dá štěněti v začátku to nejlepší a nejpřirozenější,tedy maso.
chůdě Bára - naštěstí je mi jasné, že matka dělá, co feňuli na očích vidí a pomůže i do toho nejstrmějšího kopce.
No já si připadala jak totální neschopný blb - sháním psa (nemám ráda, když potkáváme lítající bezprizorné psy - a že se dají potkat poměrně často), pískám, volám (nemám to ráda, v přírodě se neřve), nadávám si, že jsem mu sama tu srnku ukazovala (a tím ho vybudila)… už jsem se opravdu začala bát, že si někde na tom obojku srazil vaz, když nikde není slyšet, jak se vrací… a on si zatím stojí a čumí …
Dobře to dopadlo, a i když to trvalo jen chvilku, doufám, že se to opakovat nebude
Chůdě Bára se tomu chechtá a celý jí to přijde velmi vtipný. Vymýšlí neustále nějaký skopičiny, třeba se naučila krást jídlo ze stolu a linky,což nikdy v životě nedělala. Samozřejmě ví, že už jí všechno projde, třeba je pochválená,jak je šikovná, že tam ve svým věku ještě vyskočí😂
Chápu,že to bylo o nervy a nepříjemný, ale prostě je to živý zvíře, a stane se. Dobře to dopadlo. Někdy je to zajímavý, vzpomínám kdysi Fanda, která byla obecně hlasitá až až, u kamaráda jsme jí nedopatřením zavřeli do stodoly. Lítali jsme,volali, snad půl hodiny, ani nekníkla, spořádaně čekala za dveřma,až začneme hledat i v nejmíň pravděpodobných místech (my jsme nevěděli, že stodola byla otevřená, a kamarádův táta jí mezitím zavřel). Maj prostě jistotu, že je nikde nenecháme a budou zachráněni
hele,blbá situace,ale zase je lepší,když zůstal stát a čekal, a nesnažil se něco vymyslet a někudy se prodrat nebo nelítal. To teď zažívám se starou Bárou, beru jí jednou týdně do lesa na procházku, jsou tam cesty a relativně můžu najít místo,kde nepůjdeme do nějakých obr kopců,takže si tam spokojeně ťape. Jenže jsou tam různý strže,obvykle zakončený pidi lomama s vodou,ty mají samozřejmě holky zmonitorovaný a lítaj tam. No, a Baruna si je taky pamatuje,takže když zapomenu, rozeběhne se a letí, z kopce a ze svahu to jde snadno, zprasí se ,namočí, a pak zjistí, že sama nevyleze, páč má prasklou tu achilovku. No a pak tam lítá, kouká kudy, pak tedy většinou zastaví, jakože matko,dělej něco, takže jí musím jít pomoct. Samozřejmě,když jí ukazuju,kudy má jít,kde to půjde nejlíp, tak si myslí svoje, tam já nejdu, já půjdu tady - nejlépe svah kolmo nahoru🤣
tak dneska mě Yoda naštval. V klidu pozoroval srnku (byl na vodítku). O kus dál jsem vytáhla mobil (křižovatka neznačených cest a chtěla jsem si ujistit trasu) a vodítko standardně hodila na zem. A ten zmetek to odpíchnul po chvíli z nuly na sto. Vyrazil po cestě (orientuje se výhradně zrakem - takže srnku z úvozové cesty neviděl a spíš jen vybíjel adrenalin, co v něm byl, tak blbej snad není, že by nevěděl kde stojí), na moje zařvání to otočil a tryskem se vracel. Proč to najednou stočil ze stráně do hustníku (přesně na druhou stranu od srny) netuším a už se to nedozvím. Zapraskaly větve a rozhostilo se ticho.
Já utíkala zpátky na původní cestu (nebyl), Pepa stál na odbočce, kde zmizel - nebyl. Ve mně by se krve nedořezal neb srna stále byla v klidu v dohledu (mám pocit, že byla tak trošku krotká a nebo blbá 😄 dokonce i když jsme už kompletní odcházeli, stála jen o kousek dál - a to jsme mezi tím pískali a volali…). Pes nám nikdy nezmizel na déle než minutku… vždy se hned vracel a tentokrát navíc byl na vodítkách (spojené dvě - takže víc smyček a karabin…). A najednou nebyl a bylo ticho (jinak je slyšet dusot tlapek, v terénu doga tichá není). Vlezla jsem do hustníku, sestoupila k potoku - a tam stál Yoda na úzkém pásu trávníku mezi potokem a ohradníkem… Mile na mě vrtichvostil (já srdeční zástavu) a že je fajn, že ho přes ten potok přenesu. Že bez rozběhu to nedá a ten blbej ohradník je hned za ním… Celou dobu, co jsem lítala kolem (asi tak 5 minut - i když mi to připadalo děsně dlouho) tak stál 10 metrů od nás… Nekňučel, neštěkal, čekal, že dorazíme… Možná ani ránu nedostal (myslím, že by zaječel), od malička ho učím, že ohradníky jsou tabu… čekal… Naštvaně jsem ho protáhla potokem, i když vodu nerad… prolezla hustník na cestu, obrala se z pavučin a chmýří…a šlo se dál.
Jinak to byla krásná procházka kolem Višňové - mrazivé ráno se vstávajícím sluníčkem, krásné koníci, stáda spokojených kravek, jinovatka, barevné javory… krásný podzimní výlet
Úplně vidím ten jeho výraz - no,to je dost matko, že jsi tady, udělej něco s tou vodou😂
Jinak my zrovna včera s Cácorou šoulaly 4 minuty k srnkám. Nechaly nás dojít skoro až k nim,fotka je tak z půlky. Ale to jsou naše srnky domácí, na bloncky zvyklý, a bloncky zvyklý na ně
Jak píše impact, pes na jakoukoli operaci, narkozu má být zdravý. To tělo musí být teď velmi oslabené a unavené, léčba těžké nemoci a k tomu březost. Ta březost je už potvrzená stoprocentně?
Jj. V Americe v řadě států - pes napadne psa, injekce. Pes napadne člověka,pes injekce, majitel jde sedět. Zákazy chovu automaticky. Jak Amíky nemusím,tak tohle i chápu
Přes léto nosím ledvinku, mám tam vše potřebné v zimně to nacpu do kapes zimní bundy. Jinak věčně doma zapomínám mobil. Beru si ho jen, když vím, že budu chtít nějakou tu fotku z vycházky, nebo když jdu trasu kterou úplně tak neznám, mám tam offline mapy, takže abych nezakufrovala. On za tu moji výbavu může v podstatě manžel, on tahle ukazuje jak mě má rád a že má o mě starost.
Mobil jsem taky zapomínala. Pak mi jednou sjela ze skály jedna čuba, já, když lezla pro ní,málem slítla ještě níž. Nechat jsem jí tam nemohla,pomoc si zavolat jsem nemohla, kdybych tam zahučela, nikdo neví,kde jsme. Od té doby mobil nezapomínám
Já jsem to u fen nikdy nezažila, ale když zhruba po 10. dni najednou přestala fena hárat = přestalo z ní kapat a takový ty věci, nedošla do tý nej fáze, řekla jsem si, že ok, divnost. Asi za týden, dva, najednou zase hárání naskočilo zpátky, jak když do tý nej fáze. Měla jsem tu Vořechuse, kterej vše skvěle detekoval, byť byl dávno kastrátem. Split estrus není zpoždění hárání, je to rozdělení vlastního hárání na dva úseky. Ty to víš, to jen píšu pro ostatní.
Jasný,rozumím. Jen že teď kromě zpožděných hárání vím, i o víc případech rozštěpěnýho hárání z konce léta. Všechno u fen,co nikdy neměly problém. Nějaký důvod to má
Zkušenost nemám. Jak dlouho,co začala hárat a hárala? Jinak obecně je teď divné období,feny nehárají nebo divně. U mě momentálně měly hárat tři,nehárá ani jedna, a v mém okolí je spousta fen se zpožděním měsíc,dva i víc
V minulém týdnu jsem využila služby návštěvy veterináře doma. Elišce a Vasilovi jsem nechala ostříhat drápky (manžel mi je neumí podržet) a Barče jsem nechala udělat velký krevní obraz, protože se mi u ní pár věcí nezdálo. Naštěstí je zdravá, takže musím ještě trochu víc upravit žrádlo a snad to bude ok. Má stále špatné ty zadní nohy, paní doktorka jí prohmátla a říkala, že má hnutou pánev a výrazně méně osvalenou pravou nohu a že to chce fyzioterapii. Takže nastává pátrání po někom dobrém, ideálně co nejblíž.
Jinak jsem dostala pochvalu za Elišku a Vasila, že je vidět, že mají výbornou péči a krmení a že jsou ve skvělé kondici (srst, svaly…). To mi udělalo radost. Ještě poladit Barušku a budu spokojená.
Výborný fyzio je v Turnově,jezdím tam s naší Barunkou
Lowy bývaly výborný.Bývaly. Poslední dva pokusy - první se začaly rozpadat měsíc před koncem záruční doby. Prodejce mi napsal,že jsou špatně používané a ošetřované. Jasný, chodím v nich každý den (ošetřovaný byly každý měsíc). Nějak je zalepil,do dvou měsíců konec. Ty boty byly ale tak pohodlné, že jsem si je koupila znova. Ta samá závada po roce,tentokrát už mi prodejce rovnou vrátil peníze, že je to neopravitelné (boty začnou praskat v místě u palce,kde se bota u chůze ohýbá). Takže bohužel,třetí pokus už jsem neabsolvovala
U mě doma zvířata maji svoje vlastní “postele”, prostě maji svoje pelechy, kde spěji. A já spím ve svým pelechu - posteli. Se zvířata bych nikdy nespala. Chci se vyspat. A chci mít čistou postel.
O víkendech nebo o dovolené si občas ráno do postele zvířata vezmu - psa, kočku, morče…a když vidím ten bordel, který z nich je (smetí, chlupy, fleky od tekutin, smrad), fakt nejsem takový prase, abych s nima spala v mojí posteli. A to nemluvím o tom, že se v posteli chci v klidu vyspat. Nejsem zvědavá na nějaké zvuky, chození, pelešení, čumění…
Zvířata se mi neváleji ani na sedačce, pokud jim to výslovně nedovolím a nevyžádám si to. U nás platí cukr a bič, dodržování pravidel s občasným páníčkovým výsostným povolením a porušením.
manžel to komentuje , že jsem byla málo unavená, že bych měla něco dělat abych spala a neřešila chrápání
tvl…to je jak kdybych slyšela mýho manžela…asi jsi málo unavená, jinak by ti to nevadilo…se na to nesmíš soustředit….héj a na co se mám soustředit, když je ticho a jen to chrápání….a pak ráno ještě výčitka, že se v noci probudil a já polštář na hlavě, že to je teda fááákt super…ani neví, jak málo v takových situacích chybělo a byla ze mě vdova😂
Všude stejný😂 každopádně z mých kamarádek, který mají barák a tu možnost, drtivá většina volí oddělený ložnice. Jinak by taky byly kriminály plný🤣
Pokud netrpí na opakující se záněty,je nesmysl operovat. Přidejte do žrádla vlákninu, třeba to pomůže,třeba ne. Ale vymačkávání je to nejmenší proti operaci
