Příspěvky uživatele

Naty:

a tyto dobroty davejte z pusy prez klec

ano mohlo by to pomoci, měla jsem také andulku která se bála rukou...konkrétně ji děsily prsty, které se hýbaly...nenabízejte aktivně andulce prsty své ruky. pokud ji chcete krmit a dovolí to z úst určitě to zkuste..případně ji lákejte na ruku př. u lokte, položením něčeho co má ráda...

..základ však je, aby si vůbec nějaké jídlo vzala, když ho nabízíte..takže i jídlo podané přes mříž nebo jen připlé kolíčkem, které si vezme je už známka důvěry...andulka si dobře uvědomuje, že jste tam jídlo dal právě Vy...

...může se to zlepšit a nebo také menusí, sama jsme měla několik papoušků, kteří byly ochotní přiletět na zavolání, poskakovali po mě, nechali se krmit i mi zpívaly do ucha, ale lidské ruce - tedy dlaň a prsty byly pro ně celý život děsivé a nedůvěryhodné...je třeba se tomu přispůsobit a papouška nenutit...

Anonymní:

pirka na kridlech dorostou az preperi. Do te doby bude asi hur letat . Co to ma to cervene na bidle ? Prijde mi, ze ta bidla mate dost nizko. Dejte alespon jedno trosku vys. Ptaci nocujou na nejvyse umistenych bidlech. Citi se tam bezpecneji 

Naprosto souhlasím, bidýlka má velice nízko proto asi chodí na zem, není na bidýkách bezpečná a navíc je to pták. Proč má krmítka na zemi, bude v nich mít fekálie, ze znečištěné vody dostane střevní problémy a může i umřít. Korela žije ve větvých stromů, není to slepice, která bude zobat zrní z podlahy. Bude pokud nebude mít na výběr samozřejmě, ale necítí se přitom bezpečně a může se díky tomu i najíst málo a ve výsledku být podvyživená. Žádný pták nemá rád, když je nízko. Pro ukázku přidávám fotku vlastní klece s korelou. Nejlépe mějte i klec samotnou umístěnou ve výši vašich očí. Já třeba mám klec v pracovně, takže když sedím u pracovního stolu jsme si očním kontaktem rovni. Tak papoušek ví, že mi může důvěřovat. Nejsem nadřazená, ale ani podřazená což je také velmi důležité.

Ať to shrnu:

1. dejte bidýlka podstatně výše, ať se cítí bezpečně, může jich být více v různých výškách

2. kupte normální závěsné krmítko na zrní a vodu

3. pořiďte nějaké hračky - houpačku, zvonečky, něco dřevěného a barevného a zvonivého. Zrcátko až tolik nedoporučuji.

Korelu musíte stále něčím zabavovat, samotu těžko snáší a může být pak agresivní a nešťastná. Stejně tak se velmi rychle začne nudit.

Dobrý den, řekla bych, že je to správná úvaha. Bude to boj mezi samicemi ať už o celé území nebo o budky...pokud možno dejte prostě pár s poranědou samičkou někam zvlášť. Mladé už letos mít asi nebude, musí se první vyléčit sama a snůžka by ji oslabila. Pokud měla vajíčka je možné je dát do líhně.

Co se vajíček týče, mohla je vyhodit samice, protože nebyla oplodněná. Někdy je nechají jindy rovnou vyhodí z budky. Jakmile vajíčko vyhodí nemá smysl dávat jej zpátky. Ptáče se už nevylíhne. Vajíčko jistě zachládlo a nebo ptáče nebylo zdravé.

Do budoucna bych raději nechala agresivní samici hnízdit samostatně, aby se příště neopakovalo to samé. Andulky se dokáží vzájemně i zabít.

To je nádrerná slečna..:)...

Jak již je řečeno výše..můžete pilovat nebo vzít kleštičky, pokud jste včak nezkušený a není poblíž někdo kdo vás stříhání naučí je lépe využít na poprvé veterináře a příště už budete vědět. Přeci jen, v rápcích jsou tenké žilky, které nejen že krvácí, když se špatně stříhne, ale papouška to samozřejmě bolí a to je špatná zkušenost do budoucna, pro něj i pro Vás. Nehledě na risk infekce přes drápek.

Brusné bidlo já moc nedoporučuji nemám úplně dobrou zkušenost...spíše jsem pro větvičky různé tloušťky..i ty díky šplhání brousí drápky..:)

ne nutně..mému samečkovi se také takto barvilo ozobí..někdo taky tvrdí, že růžové nožičky jsou spíše u samičky..ale tohle je mutantní zbarvení...netvrdila bych s jistotou, že je to samička..může být..ale je brzy...

dobrý den, je to příliš mladý ptáček...u toho nepoznáte jesli je to samec nebo samice. Vypadá, že nemá víc jak pár měsíců proč ji dáváte pryč? vypadá ochočená...

Pokdu je jinak krotký a nepokouší se Vás u toho kousnout tak jsem si jistá, že se chce pářit. Je to přirozené chování u dospělých papoušků. To vydávání zvuku je většinou "tokání"...nesahejte na papouška v této poloze, jenom to podporujete.

Zkuste papouška rozptýlit, pokud reaguje pokaždé když se kněmu někdo přiblíží. Nové hračky, více pouštění z klece, něco cobrého k snědku. Rozhodně však nehlaďte papouška v době, kdy pozici zaujme. Chování je přirozené, rady nejsou pro vyléčení, ale pro regulaci, aby se z toho nestala závyslost.

Rozhodně neřešte situaci koupí partnera, papoušek je již příliš dlouho sám a neumí zvyky ostatních ptáků svého druhu, mohlo by zkončit ošklivou bitkou mezi papoušky. Někdy se také stane, že samec samici ubije. Papoušek bere dalšího druha jako narušení teritoria a podle toho i reaguje.

Dobrý den, korela opravdu přepéřuje. To, že se škrábe je právě důsledek přepéřování, když dorůstají nové peříčka svědí ji to, zvláště, když přepéřuje poprvé je to pro ni náročné a je nervozní. Zkuste ji vykoupat rozprašovačem, právě vlhkost by jí mohla pomoci, aby se tak neškrábala. Samozřejmě všeho s mírou. Pokud jí vypadala chocholka bude nervozní, je to její chlouba a také dává chocholkou na jevo emoce, buďte hodně citlivý a trpěliví přepeřování může trvat delší dobu, ale jakmile doroste chocholka a zvykne si na koupání bude to lepší.

Základem je zvykat andulku hodně pomalu a hlavně, ptáček musí chtít jít za vámi, podle svých pravidel..nic si nesmíte vynutit.

Pokud to ještě neumí, krmte jej z ruky, aby se nebál. Nejdříve opatrně přes mříže klece, potom zkoušejte třeba když na kleci sedí.

To učení na rameno a na ruku je také nejlépe s něčím dobrým v ruce...vyberte co má nejraději a dejte ruku tak, aby musel dát jednu nožičku na vaše prsty, když na to chce dosáhnout. Postupně prodlužujte vzdálenost až bude muset poskočit až na prst nebo ruku. Časem se to podpořit slovem "Pojď" nebo "Hop". Pták si spojí povel s rukou a pamlsek nebude potřeba. Přesto bych to čas od času trénovala i po delší době s pamlskem, dokud se povel nezafixuje.

Mluvte na anduláčka, tichým ale sebejistým hlasem, aby vás uznával jako člena hejna i páníčka.

Je možnost naučit ptáčka druh pískání na které bude reagovat. Třeba když vás volá z vedlejší místnosti a vy zrovna nechcete jít za ním. Zapískáte, pták ví, že je vše bezpečné a že o sobě víte. ( U mě doma to funguje dokonale, jinak bych se ulítala z místnosti do místnosti)

Mějte klec v místnosti, kde se častěji vyskytujete, aby ptáček neztrácel kontakt s rodinou. Kuchyně není, ale vhodná. Papoušci jsou citlivý na kouř a výpary, mohl by se otrávit. Také místnost kde se kouří je velmi NEBEZPEČNÁ. Ptáci mají v těle vaky na vzduch a všechny druhy výparů a to i cigaretových dýchají tedy celým tělem.

Buťte velmi trpělivý, pokud je anduláček pořád bázlivý, nedělejte žádné prudké pohyby. Nemáchejte rukama, nezdvyhejte je nad hlavu, netrhejte hlavou, nekřičte ani se v místnosti nehádejte nebo nepouštějte příliš hlasitou hudbu nebo televizi. Vše musí být s mírou, časem si na všechno zvykne. - z vlastní zkušenosti, po delší době, s Vámi bude ptáček i tančit na hudbu.

Když je papoušek na rameni, nedělejte prudké pohyby a nezvyšujte hlas. Vždy v klidu, ale mluvte na něj. Počítejte s tím, že vás může ozobkávat nebo dokonce štípnout. Nezvyšujte hlas když vás štípne, zkuste to vydržet. Mohl by si spojit zvuk se zábavou. Štípnutí + hluk = zábava. Tohoto zlozvyku se budete pak už jen těžko zbavovat a ptáček bude štípat VAŠÍ vinou.

Pokud je andulka odchovaná u rodičů a ještě k tomu divokých z voliery, počítejte, že proces zvykání může být na měsíce, někdy i třeba první rok a déle je nejistý. Buďte hodně trpělivý a vstřícný.

Myslete jen na jedno, není to domácí mazlíček. Papoušek malý nebo velký je pořád osobnost a pořád divoké zvíře chované v zajetí. Nečekejte, že bude dělat všecho co vy chcete v mnohém se právě vy budete přispůsobovat jemu. Je nutná denní péče, není možné nechávat papouška dlouhodobě osamotě nebo jej dát sousedovi na hlídání. Může si vytrhat brka. ( Moje kamarádka dostala od přítele jako dárek 14 denní dovolenou v zahraničí. Dali svého anduláčka na hlídání její matce. I když Matýsek její matku znal, po pár dnech přestal jíst i zpívat. Byl tichý a nečistil si peří a pak si je začal škubat. Než se vrátili z dovolené měl už Matýšek bříško i vole úplně holé a na krku límec od zvěrolékaře pro exotické ptactvo.)

Pokud by se stalo, museli by jste opravdu třeba pravidelně odjíždět na více dní, dejte anduláčkovi společníka. Nejlépe samičku ať se neperou.

Andulka se neváže na jednoho člena rodiny jako velcí papušci, přesto si může někoho oblíbit více než jiného člena. Proto si také Matýsek vytrhal brka, promítl si partnerku do mé kamarádky.

Každopádně se neděste takových extrémů, jen myslete co nejvíce na psychickou i fyzickou potřebu svého anduláčka. Je to společenský tvor, který bude chtít být s Vámi prakticky pořád a vaši starostilivost vám oplatí láskou.

souhlasím s ostatními...zajděte ke zvěrolékaři pro exoty a nechte dát papouškovi límec...dál vám poradí jak postupovat...

řekla, bych že jak u kterého stromu, ale lépe se tomu vyvarovat...souhlasím...

Nastudujte si ohledně jednostlivých plemen dostatek literatury. Nestačí rada z internetu. Pak také je dobré navštívit pár chovatelů a poradit se přímo. Pokud si pořídíte papouška bude vaším společníkem od 15-70 let jeho věku dle druhu. Zvažte zda se můžete starat tak dlouhou dobu a tolerovat jeho povahu. Myslete hlavně na to, že papoušek není domácí mazlíček a nikdy jím nebude. Není to pes ani kočka, je divoké zvíře chované v kleci (ruční dokrmení to jen zmírňuje) a vztah je založený na několika hodinové péči každý den a na vzájemném tolerování. I když je na spoustě videí z youtube vidět jak se papoušek mazlí je milý a moc nekřicí, tak to není realita každého dne.

Papušci jsou velice inteligentní osobnosti, žádné dva papoušky nenajdete se stejnou povahou, což je stejné jako u lidí. Je tedy potřeba mít hodně informací o chování všeobecně, o tom co každý druh potřebuje a to ne jen jeho fyziologická stráka, ale hlavně ta emotivní. Jsou to citlivý ptáci schopni přenášet na sebe vaše nálady. Proto i třeba Vaše stresové situace nebo stres ze zaměstnání, který si přinesete domů ovlivní jeho náladu a to říkám z vlastních zkušeností.

Zvažujte dobře a pokud jste začínající chovatel bez zkušeností tak o velkých druzích ani nepřemýšlejte. Začít se musí v malém a nevěřil by jste jak velká práce může být s někým tak maličkým jako třeba jenom korela.

U dvou měsíční korely nepoznáte zda jde o samce či samici, jsou přiliš mladé. Pokud máte zkušenosti, zkuste to odpozorovat podle chování. Sameči jsou zvědavější a méně bojácní, někdy dokonce začnou i komunikovat, když víte jak na ně. Samička je tichá a více se bojí, ale opravdu těžko říci.

Mám doma korelu starou přes půl roku a stále nevím co to přesně bude, podle chování samec..podle barvy spodní strany ocásku samice...stále čekám na přepéření. V zásadě je to jedno, pokud chcete společníka, pak sledujte spíše povahu, než pohlaví. Já vibírám podle toho, jak se ke mě chovají už přes klec, vzdycky se mi vyplatilo vybrat papouška, který se nebál a třeba i na zapískání či mluvení odpovídal.

Někdy se stane, že se žako upne na někoho z rodiny a toho poté preferuje. Nedalo by se manželovi nějak vysvětlit, že je samička do něj "zamilovaná"...bude asi složité vysvětlit papouškovi, že o něj někdo nestojí. Kdyby sní manžel strávil třeba hodinku denně u televize bude nejšťastnější na světě, ale to záleží jak se domluvíte.

Nebo mne napadá ještě jedna věc, pokud je to možné a není jiné cesty zkuste dát Rozárku tam, kde se nebude s manželem vídat a maximálně se jí denně věnujte. Může tvat velmi dlouhý čas, než se smíří s touhle situací někdy jsou to i měsíce a déle, ale snad by to pomohlo. Žako je papoušek hrozně moc citlivý na emoce kolem sebe, zahrňte ji láskou a péčí a když to nejde jinak odstraňte vlivy které ji stresují a je znich smutná. Nepřála bych Vám, aby jste ji nakonec musela dát pryč.

Co se týče bezových větví je to dobrý nápad...papoušci jsou destruktoři a milují různé větvičky na oštipování...já mám poblíž spíše ovocné stromy...jabloně hlavně. Máme větvičky hlavně z nich, ale bezové větve jsou super nápad...nevidím důvod, proč jej papouškovi nedávat..:)...

Jen opatrně odkud je trháte..někdy roste i v blízkosti silnic nebo u parkovišť a odtud určitě ne...je to plné olova a mohla byste papouškovi způsobit vážnou zdravotní újmu nebo by mohl i uhynout na otravu, při větším množství bezu z takové oblasti. Také větve dobře "operte" než je dáte do klece, ne jen lity ale i samotné větve,třeba i kartáčkem...uvidíte kolik černoty z toho poteče...jinak větvičky...ano, ano , ano... brousí a masírují nožky papouška, takže se nemusíte bát bolestivých otlaků od stále stejného tvaru bidýlka,  zabaví ho a ještě mu i chutnají...:)

to je moc špatný nápad...papoušek je velice citlivý na veškeré lekavé podměty....začne se vás bát, děsit se vlastní klece..nebo si trhat peří...představte si, že stojíte na žebříku a někdo sním třese tak dlouho dokud neskočíte z výšky dolů a pak na vás hodí krabici nebo klec... Domov je něco, co musí zůstat bezpečné a to v maximální míře.

To už je lepší chytit jej do ruky přímo v kleci, papoušek si časem zvykne….u mých andulek  je to vždycky chytání, nechtějí dobrovolně, ale v ruce neštípou. Vědí, že jim neubližuji. Chvilku si je "potulím" mluvím na ně tiše, nebo je hladím po zobáčku podle toho, jak jsou už zvyklí. Velice opatrně je přendám do přenosky, která už je vybavená a nachystaná na přenos, takže žádné další strkání rukou do přenosky během cesty nehrozí.  Nejlépe je ji pak zakrýt prodyšnou látkou. Ptáci nejsou stresovaní změnou prostředí.

V zásadě je papoušek hodně konzervativní a jak dospěje a zvykne si na určité prostředí a to i v kleci nese změny špatně. Máš andulák bytostně nesnáší, když mu dávám nové větvičky do klece, vždycky se na mě zlobí a pár dní semnou nemluví. Přitom je ochočený a běžně mi skáče po rameni.

Já jsem toho názoru, že všechno co děláme papouškovi, si musíme představit nejdříve u sebe. Jako s tím žebříkem a podle toho posuzujte co je vhodné chování a co ne.

Děkuji za radu, ještě jsem uvažovala o kožené rukavici, nějaké pevné, ale jemně vydělávané, aby mě nepoštípal a já mu neublížila...je těžké jej vůbec chytit do ručníku, punčochu se mi pokusil ukousat...a moje prsty sní. Já mám ručník na svoji ochranu, potřebovala bych spíš náhubek..:D...ale budu zkoušet...třeba to časem bude lepší....je to tvrdohlavý puberťák, neustále zkouší co vydržím, dneska mi zkouší udělat dírku na novou naušnici, objevil radost ze štípání do ucha...trhat mi vlasy už asi nestačí...:D

Střihali jsme po druhé...proto ta naštvanost...on totiž Amálek se bojí prstů na ruce...punčocha je dobrý nápad, ale tak blízko mě rukama přiblížit nenechá, dělá semnou všechno jenom ho nesmím plašit prstama. Třeba si časem zvykne, je to zverinexové zvířátko, tak asi proto.

O žilkách vím, ta korelka má tak dlouhé žilky, že jí to piluji jemným elektrickým pilníčkem. Zkusili jsme uštípnout jenom jeden drápek a i když to bylo mimo žilku moc plakal. Pilníčku se kupidivu nebojí..nebo jej alespoň neštípe. Do kleštiček mi strkal neustále zobák. Třeba se to poddá časem, nechci mu ubližovat,

Dobrý den, ráda bych se poradila. Mám doma korelu cca 6 měsíců starou, je krotká, lozí po všech, bere si jídlo z ruky. Všude je jí plno a pořád něco povídá. Prostě paráda. Dokonce se naučila jít na klec, když se jí řekne nebo přestat dělat to co se mi nelíbí na povel.

Mám však velký problém když ji chci vzít do ruky. Musím ji chytit do ručníku, má velice šikovný zobák na dělání krvavých ran na mé ruce. Přitom se normálně ruky nebojí. Nevím si rady, dnes jsme stříhaly drábky a bylo to hrozné utrpení, pro mě asi větší než pro vzteklou a křičící korelu, kterou jsem musela prvně horko těžko uklidnit. Máte někdo nějaký typ jak to usnadnit? nechci ji takhle stresovat a trápit při každém stříhání.☹️