Chov křepelky čínské
Ve volné přírodě se tento nejmenší zástupce čeledi bažantovitých (Phasianidae) vyskytuje od Přední Indie a Srí-Lanky až po jihovýchod Číny a Tchaj-wan. Dále na jihovýchod přes Indonéské souostroví, Novou Guineu, Novou Kaledonii až po Biscmarkovo souostroví a pobřežní oblasti severní, východní a jihovýchodní Austrálie.
Obývají otevřenou krajinu bohatě zarostlou travinami a keříky, vystupuje i do hor, lze ji zastihnout také na rýžovištích. Podobně jako naše křepelka polní (Coturnix coturnix) nerada létá a uniká před predátory raději přízemním během nebo se ukrývá v trsu trávy či zemní jamce. Hnízdí v trávě v kotlince, vystlané travinami, snáší 4-8 vajec, které poté slepička 16 dnů zahřívá. Po dvou týdnech už jsou kuřátka schopna letu. Kohoutek vzorně pečuje o celou rodinku a troufne si i na silnějšího a většího vetřelce.
V těchto oblastech se nachází čínské křepelky celkem v devíti různých poddruzích:
- Coturnix chinensis chinensis - (Linnaeus, 1766)
- Coturnix chinensis colletti - (Mathews, 1912)
- Coturnix chinensis lepida - (Hartlaub, 1879)
- Coturnix chinensis lineata - (Scopoli, 1786)
- Coturnix chinensis novaeguineae - (Rand, 1941)
- Coturnix chinensis palmeri - (Riley, 1919)
- Coturnix chinensis papuensis - (Mayr & Rand, 1936)
- Coturnix chinensis trinkutensis - (Richmond, 1902)
- Coturnix chinensis victoriae - (Mathews, 1912)
Názvy ve světě
Česky: křepelka čínská, Anglicky: Blue-breasted Quail, Německy: Zwergwachtel, Slovensky: prepelica cínska, Polsky: przepiórka chinska, Dánsky: Kinesisk Dværgvagtel, Španělsky: Codorniz China, Finsky: Idänsiniviiriäinen, Francouzsky: Caille peinte, Italsky: Quaglia della Cina, Japonsky: Himeuzura, Holandsky: Chinese Dwergkwartel, Norsky: Asiablåvaktel.
Křepelka čínská je nejmenší kurovitý pták na světě, její tělo má vejčitý tvar o velikosti 12-14 cm. V dospělosti dosahuje hmotnosti 45-70 g. Pohlavní dimorfismus je u přírodně zbarvených jedinců dobře patrný. Kohoutek má na hrdle bílo-černou kresbu, slepička je bez kresby s celkově zavalitějším tělem hnědého zbarvení.
Křepelky jsou vysoce přizpůsobivými ptáky. Rychle si tak zvykají na nové prostředí v menší, či střední kleci i ve velké voliéře, ve které oživují spodní patro svým typickým chováním. Hodí se také do smíšených společenstev ptactva, ať už k menším papouškům nebo drobným astrildovitým, či evropským druhům ptáků. Většinu dne tráví hrabáním, popelením v písku, sbíráním zrnin nebo lovem hmyzu. Ostatních ptačích obyvatelů si nevšímají. Výjimkou může být období hnízdění, kdy hlavně kohoutek odhání z blízkosti hnízda zvědavé "vetřelce". Ke zranění jiného ptáka křepelkou však dojít nemůže.
Čínské křepelky se pohybují pouze po zemi, či podlaze a křídla používají jen nerady. Pouze při vyplašení nebo potřebě protáhnout letky. Tato potřeba nastává především v ranních hodinách, kdy se potřebují po noci trochu protáhnout. V takových případech se zvedají prudce, téměř přímočaře vzhůru asi do výšky 1m a následně opět klesají k zemi.
Chov křepelek není náročný, ale nelze jej nikterak podcenit. Zajistit musíme stálý přístup k plnohodnotnému krmivu a pitné vodě.
Snůška
Pohlavní dospívání nastává u kohoutků čínských křepelek kolem 8. týdne života. Slepičky dospívají o něco později a první vejce snesou většinou kolem 12. týdne života. Většina mých slípek pochází z líhně, proto u nich není pud kvokavosti dobře zafixován a vejce trousí po různých místech klecí či voliér. O sezení nejeví ani menší zájem. Tato skutečnost trápí spoustu chovatelů. V některých případech postačí umístit vejce pod trs trávy, v drtivé většině případů však nepomůže ani to a na řadu tak musí přijít umělé líhnutí.
Biologická hodnota násadových vajec pocházejících z venkovních voliér, s travnatým povrchem, je vysoká. V trávě sbírají slípky nejrůznější druhy hmyzu. Z toho všeho pramenní i vyšší a dobře probíhající líhnivost s dobrou vitalitou vylíhlých kuřat.
Přes léto je však snáška vajec značně variabilní a úzce závisí na venkovní teplotě. Při poklesu pod 15 °C se činnost vaječníků během dvou dnů naprosto zarazí. Během snůšky roste spotřeba sušených slepičích skořápek a gritu, který napomáhá k utváření skořápky u budoucích vajec. Tvorba vajec je zcela individuální, některé slípky nesou každý den, většina však obden. Vejce mají barvu bílou, světle zelenou, až tmavě hnědou a odvislá je od mutace. Přestože pohlavní dospívání nastává v 8-12. týdnu, měli bychom nechat slípky snášet až po půl roce života. Příliš mladé křepelky totiž produkují malá nestandardní vejce, někdy i s měkkou skořápkou. Tato vejce také bývají často neoplozená.
Různé úkryty, tmavší kouty a trsy trávy vytvoří pro slepičky vhodné místo ke snůšce. Nedochází tak k zadržení vajec v těle, kvůli kterému slípky často hynou. Úkryty přispívají také k celkovému welfaru (pohodovosti) chovaných ptáků.
Přirozený odchov
Přirozený odchov by měl být cílem každého chovatele, nejen křepelek. Pohled na starostlivou slepičku vzorně pečující o hejnko miniaturních, chmýřím porostlých kuřátek je to nejkrásnější, co vám může chov těchto opeřenců nabídnout. Až v případě, že slípka nejeví zájem o snesená vejce nebo není vylíhlým kuřátkům vzornou matkou, má přijít na řadu umělé líhnutí.
I přirozený odchov přináší různá úskalí, která musí chovatel překonat. Je jich ovšem mnohem méně než při umělém líhnutí. V prvé řadě musíme nabídnout páru křepelek vhodné hnízdiště, na které nejsou tito drobní tvorové vůbec nároční. Postačí různé typy boudiček, domečků ale například i střešní taška opřená o stěnu klece či voliéry. Ve voliéře s travnatým dnem si nemusí chovatel lámat hlavu ani s tímto, pár si dám najde vhodnou kotlinku pod trsem trávy. Jejich uměle vytvořený příbytek vyplníme trochou sena, ze kterého si utvoří hnízdo. S touto činností začne zpravidla kohoutek a poté jeho započaté dílo dokončí slepička. Pár dnů nato už se v hnízdě objeví první vejce. Slepička jich nanese 4-10 a teprve až je snůška kompletní, začne ji zahřívat. Chovateli odpadají oproti umělému líhnutí starosti se správnou teplotou a obracením vajec, to vše slípka zajistí sama. První důležité kroky musí tedy chovatel učinit až těsně před líhnutím a po vylíhnutí kuřat. Malá kuřátka bez problémů prolezou i králičím pletivem, takže kdo nemá pletivo dostatečně jemné, musí chovné zařízení zabezpečit kolem dokola třeba prkennými latěmi vysokým nejméně 15 cm. Před očekávaným líhnutím mladých odstraníme z klece napájecí misku a nahradíme ji například víčkem od dětské výživy. Do větší voliéry je dobré umístit taková víčka dvě až tři a každé na jiné místo, aby neměla křepelčí rodinka problém napájecí vodu nalézt. Do vyšší misky by malá kuřátka nedosáhla nebo se v ní snadno utopila. Chovatel musí mít na paměti, že malé mělké misky potřebují častější výměnu a dolévání. Po vylíhnutí a oschnutí dokáží malá kuřátka ihned sami zobat. Klasickou krmnou dávku je tedy vhodné doplnit o trochu jemné vaječné míchanice a o obilný šrot.
Někteří chovatelé po zasednutí slepičky na snůšku odstavují kohoutka. Odůvodňují to rušením sedící samičky a agresivitou k vylíhlým kuřátkům. Zpět jej vrací až po odstavení odrostlých kuřat. Správně by tomu tak ale být nemělo, já se s tím také nesetkal. Naopak kohoutek hlídkuje v blízkosti hnízda a po vylíhnutí se o celou rodinku stará, hledá hmyz na který pak vábí slepičku s kuřaty a nedělá mu ani problém jeho potomky skrýt pod svá křídla. Čerstvě vylíhlá kuřata jsou totiž velmi náročná na teplo a často se nechávají zahřívat rodiči. Aktivní jsou vždy pouze pár minut. Během té doby se napojí a nakrmí a hned zase vyhledávají teplo v peří rodičů. Ti je opět "nabijí" teplem a takto se to střídá celý den. S tím, jak kuřata rostou se zvyšuje jejich doba aktivity. Mírná agrese vůči kuřatům může přijít až v době jejich odstavu, kdy se rodičovský pár chystá na nové hnízdění a odrostlá kuřata mohou brát ve svém teritoriu jako konkurenty.
Úspěšnost přirozeného odchovu závisí též na chovném zařízení. Nejvyšší šance je ve venkovní, trávou zarostlé voliéře s dostatkem vhodných míst k hnízdění. Naopak se snižuje v menší kleci umístěné v místnosti, ale i tam je možné úspěchu dosáhnout. Důležité je zajistit dostatek úkrytů, nejvhodnější z nich si pár vybere k zahnízdění. Ve venkovní voliéře hraje svou roli také jeden chovatelem neovlivnitelný faktor - počasí. Pokud se kuřátka líhnou do chladného sychravého počasí, tak často hynou a to i v zastřešené voliéře. Vlhko a chlad prostě nedělá těmto malým tvorům dobře. Líhnou-li se v suchém a horkém létě, je naděje úspěšného odchovu všech kuřátek vysoká.
Umělé líhnutí
Do líhně vkládám vejce stará do 10, maximálně 14 dnů od snesení. Po uplynutí dvou týdnů se procento líhnivosti značně snižuje. Násadová vejce křepelek skladuji v chladné místnosti, o teplotě 10-15°C. Pod 10°C by teplota klesnout neměla. Před několika roky v zimě, kdy uhodily silné mrazy a teplota ve skladovací místnosti poklesla pod hranici 10°C, bylo procento oplozenosti vajec asi o 2/3 nižší než obvykle. Nízká teplota zničí zárodek ve vejci již před líhnutím. Při skladování je rovněž dobré vejce 1x denně otočit, aby neležela ve stále stejné poloze. Žloutek by pak totiž klesl na spodek vejce.
Líheň zapínám již několik hodin před plánovaným vkládáním vajec, aby se vyhřála na požadovanou teplotu. Nedochází tak k teplotním výkyvům vlivem nastavování v době, kdy už je plně osazena vejci. Na druhou stranu krátkodobá teplota i nad 40°C zárodek nezabije. Samotná vejce označím těsně před uložením do líhně křížkem a poznamenám si na skořápku datum, kdy bylo líhnutí zahájeno. Křížek mi napomáhá při pravidelném otáčení. Obracím 2x denně - ráno a večer. Často se v literatuře i na internetu uvádí, že by mělo být obracení prováděno vícekrát denně, dokonce až 10x. Z praxe však vím, že 2x denně je při líhnutí čínských křepelek naprosto dostačující.
Pokoušet se o vylíhnutí vajec s nakřáplou nebo jakkoliv jinak narušenou skořápkou nemá cenu. Vyvíjející se zárodek zahyne i při malém naťuknutí skořápky během inkubace. Nepomohou ani různé náplasti, kterými praskliny překryjete. Nějaká šance by snad existovala, pokud dojde k nakřápnutí těsně před líhnutím, kdy je kuřátko plně vyvinuté.
Líheň zapínám až po snesení určitého počtu násadových vajec. Vkládat vejce obden tak, jak je slípka snáší, se z několika dobře známých důvodů nevyplácí. Při následném odchovu je téměř jisté, že by došlo k následnému ušlapání mladších kuřat staršími. Ani samotné líhnutí by neprobíhalo optimálně a bylo by zdlouhavé, protože pouhé jedno kuře se špatně klube. Vhodné je větší množství vajec, které bude do líhně vloženo naráz. V takovém případě se těsně před líhnutím kuřata pískotem "domluví" a skořápku opouští všechny v rozmezí zhruba dvou hodin. Toto chování má své opodstatnění v přírodě, kde slepička počká až kuřátka oschnou a hned opouští hnízdečko a jdou hledat potravu. Čekání další hodiny, než se vylíhne některý opozdilec v kruté přírodě neexistuje. Kuřata, která se nevylíhnou v rozmezí pár hodin, nejsou zpravidla zdravá a dostatečně silná. Pomáhat na svět takovým jedincům je naprosto zbytečné, protože by stejně nepřežili.
Během celé inkubace je třeba dodržet čtyři důležité, chovatelem ovlivnitelné, faktory: správnou teplotu, vlhkost, obracení, větrání. Pro měření teploty používám digitální teploměr, měřící s přesností na 0,1°C. Umístěn je zvenku líhně, aby mohla být teplota kontrolována, aniž by musela být líheň otevřena. Zdárně líhnu v teplotním rozmezí 37,4 - 37,8 °C. Vlhkost nijak speciálně neměřím. Pokoušel jsem se o to, ale vlhkoměr se vždy při teplotě nad 30 °C "zbláznil" a ukazoval nulovou vlhkost. Pravděpodobně nebyl mnou používaný typ na tak vysoké teploty stavěný. Všeobecně však platí zásada, že by měla voda při líhnutí hrabavé drůbeže pokrýt 1/3 dna líhně. U drůbeže vodní jsou to 2/3. Vodu obden dolévám. Jednou za tři dny zvýším vlhkost také klasickým rozprašovačem na květiny. Nikdy však nerosím samotná vejce, nýbrž pouze stěny líhně. Vyšší relativní vlhkost je žádoucí hlavně těsně před líhnutím a po naklubání. Vlhkost zkombinována se správnou teplotou změkčí skořápku a usnadní tak mladým líhnutí. Při nízké vlhkosti dochází k přilepení skořápky ke chmýří kuřátek, která se pak marně snaží o vyloupnutí i několik dnů. Důležité, a chovateli často zanedbávané je větrání, tj. otevření líhně na několik minut tak, aby došlo k výměně vzduchu. Během inkubace se totiž z vajec uvolňuje plyn (CO2), který je nutné vyvětrat. Neučiníme-li tak, mohou se kuřátka ve vejci udusit těsně před líhnutím. Během větrání dochází také k ochlazení vajec, což je pro ně přirozené.
Samotná inkubace trvá 16-17 dnů. Vývoj zárodku je rychlý a již pátý den sleduji prosvětlením vajec jejich oplozenost. V "plných" vejcích vidím zárodečný terčík, což je jakási červená krvavá tečka, ze které pramenní spousty cév. Neoplozená (čistá) vejce z líhně odstraňuji, stejně tak jako skořápky po vylíhnutých křepelkách. Před každou novou várkou vajec je dobré líheň vydesinfikovat, např. savem. Předejdeme tak možné infekci.
Výhodou je dobře izolovaná líheň. Dokáže totiž i ve vypnutém stavu udržet teplotu ještě několik hodin, což se hodí např. při výpadku elektrického proudu. Je to již několik let zpět, kdy byl u nás vypnut proud na 4 hodiny. V takové situaci je potřeba zachovat chladnou hlavu a líheň zbrkle neotevírat, aby nedocházelo k úniku nakumulovaného tepla. Při sepnutí po 4 hodinách bylo v líhni 27°C. Vejce byla na pohmat sice studená, ale kuřátka se dál zdárně vyvíjela a vylíhla.
Po vylíhnutí a oschnutí jsou křepelčata velice čilá a čiperná. Přemístíme je do odchovny, kde probíhá následný odchov.
Umělý odchov křepelčat
Navazuje na umělé líhnutí. Malé křepelky jsou náročné na teplo, zajistit jim musíme i vhodné krmivo. První 2-3 dny po vylíhnutí jsou umisťovány do malého prostoru, který je vybaven dvěma lampičkami se 40 W žárovkami. Dvě a více žárovek používám proto, aby byla jakási pojistka pro případ prasknutí jedné z nich v noci nebo v době mé nepřítomnosti. Optimální teplota se pozná podle chování kuřátek. Shlukují-li se k sobě a pískají, je teplota nedostačující a žárovku musíme nastavit blíže k nim. Naopak při otevírání zobáčků kuřata tzv. "hicují" - je jim příliš horko. Leží-li křepelčata rovnoměrně rozložená s nataženou hlavou, někdy i končetinami, je teplota vyhovující, tj. kolem 35 °C. Bez matky má mladé křepelčí kuře špatnou prostorovou orientaci. Je proto nezbytné, použít pro ně v prvních dnech života malý prostor vyhřívaný po co největší možné ploše. Dojde-li náhodou k prasknutí obou žárovek nebo k výpadku elektrického proudu a kuřátka leží na zemi bez známek života, nezoufejte a rychle jednejte. Při okamžitém přísunu tepla se jejich organismus opět nastartuje, oživí se tak i napohled zdánlivě ztracené kuře, které bude bez újmy žít dál.
Je to několik let zpět, kdy v mém chovu vyseděla slepička kuřátka ve venkovní voliéře. Slípka pocházela z líhně a nebyla tak přiliž vzornou matkou. O svoje křepelčata pořádně nepečovala. Jedno z nich proto málem doplatilo na špatnou orientaci. Netrefilo za ostatními do boudičky a zůstalo venku. Stalo se tak v ranních hodinách, kdy byla teplota venku pouze kolem 7°C. Kuře leželo nehybně na podlaze. Moc nescházelo, abych si malého hnědého "kousku" v tři metry dlouhé voliéře ani nevšiml. V líhni však během 15 minut pookřálo a ožilo tak, že mohlo být bezpečně vráceno zpět. Chovatelé křepelek asi vědí, o čem mluvím a něco podobného také jistě zažili.
Po 2-3 dnech přemisťuji kuřátka z malého prostoru do klasické pletivové klece. Taková klec má výhodu, že je ze všech stran dobře větraná. Proudění a tím i výměna vzduchu jsou při odchovu rovněž důležité. Uvolňování čpavku z podestýlky může křepelčata v malém, uzavřeném prostoru udusit. Právě podestýlka je obecně často diskutovaným problémem. Při odchovu čínských křepelek se mi nejvíce osvědčila obyčejná hlína z nehnojeného záhonu. Možná někdo namítne, že může být zdrojem infekce, což se u mě nikdy neprojevilo. Akorát je potřeba udržovat hlínu suchou, vlhkou musíme okamžitě vyměnit. Nasáklá podestýlka vede k rozvoji patogenních mikroorganismů, kteří jsou pro kuřata všech druhů drůbeže smrtelní. Při posypu dna, přispívá nerovnoměrné rozprostření hlíny k dobrému utváření běháků křepelčat. Rozhodně se nepokoušejte o odchov na hladkém povrchu, např. překližce. Končetiny se budou rozjíždět do všech stran a již po 3 hodinách jsou nenávratně deformovány. Takové jedince musíme ihned utratit, aby nedocházelo k jejich trápení.
Vylíhnutá kuřátka velice rychle rostou. V prvních dnech však musíte volit klícku s hustým vzorem pletiva, aby se mláďata neprotáhla mimo vyhřívané prostory. Náchylná jsou na podchlazení, ke kterému často přijdou urousáním se v napájecí vodě. Podchlazené kuře trpí průjmy, málo žere, růst ze zpomaluje a často končí úhynem. Proto musíme zajistit vhodnou napáječku. To, že nesmí být hluboká, aby nedošlo k utonutí kuřátek je jasné, ale nejvhodnější je také co nejmenší napájecí plocha. Používal jsem různá víčka od zavařovacích láhví a pet láhví. Vzhledem k již zmiňovanému urousání a umáčení to nebylo to pravé. V tomto směru se osvědčila klasická napáječka pro drobné exotické ptactvo, kterou v současné době bez problémů používám. Kuřátko do ní třeba šlápne běhákem, ale tělo zůstane suché. Místo vody je dobré použít alespoň pro pár prvních dnů hořký černý čaj, který je dobrý jako prevence proti průjmům.
Základem úspěšného odchovu je vedle teploty hlavně krmivo s vitamíny. Od prvního dne je dobré podávat různé šroty a hodně drobnou vaječnou míchanici, do které přidávám ROBORAN pro exoty a především NutriMIX pro výkrm a odchov drůbeže, který obsahuje ve vyváženém poměru všechny potřebné vitamíny a látky. Míchanice s těmito přípravky prvních 5 dnů života naprosto stačí. Poté začínám přidávat malé množství máku, v letním období mravenčí kukly. Ve velké oblibě mají mouchy, které jsou však ve větším množství nebezpečné. Křídlo mouchy obsahuje látku chitin, který je těžce stravitelný a pro mladou křepelku znamená často smrt. Pořekadlo, že všeho moc škodí zde platí dvojnásob. Od 7. dne začínám dávat zelené krmení a celé obilky prosa, pouze však v malém množství. Vaječnou míchanici přijímají nejraději vlhčenou. Ta se dá posypat NutriMIXEM, který je v této formě nevyhnutelně přijímán. Vlhčená míchanice má však jednu velkou nevýhodu. Kuře se po ní proběhne a dochází k nabalování ostatních krmiv, hlíny a písku na mokré běháky. Na těch se pak vytváří bakulky, které pod žárovkou rychle uschnou a ztvrdnou. Běháky se pak musí namočit ve vlažné vodě a bakulky odstranit. Jejich ponechání na končetině přispívá k špatné mechanice pohybu a následné deformaci běháků. V celém období odchovu je samozřejmostí podávání písku.
Krmivo
Rostlinného původu
Stejně jako u většiny exotických ptáků, tak i u křepelek čínských tvoří základ krmné dávky různé zrniny. Předkládám proso, řepku, mák, jemný pšeničný a kukuřičný šrot. Pšenici nabízím v klíčeném stavu, suchou konzumují pouze v zanedbatelném množství. Klíčím ji 2-3 dny ve starém hrnci. Nejprve jsou obilky na tři hodiny zality vlažnou vodou. V tomto období se obilky nasají a je tak započat proces bobtnání a klíčení. Každý den pšenici několikrát propírám, aby se zcela nevysušila a stále obsahovala potřebnou vlhkost, a hlavně bylo zamezeno tvorbě plísní. Již po 24 hodinách se objevují první drobné klíčky. O další den později dosahují téměř 2 mm, což je optimální délka pro zkrmování. Ještě před samotným zkrmováním je potřeba pšenici opět důkladně promýt ve vlažné vodě. Během klíčení obilky uvolňují nežádoucí látky, kterých se je potřeba takto zbavit.
V oblibě mají také veškeré zelené krmení, především smetánku lékařskou a kopřivu dvoudomou, kterou sekám na malé kousky a přidávám do krmiva. Z ovoce dávají přednost měkčím jablkům, které křepelky dokážou vyklovat tak, že zůstává pouze slupka.
Živočišného původu
Alespoň malé množství krmiv živočišného původu je v chovu čínských křepelek nezbytné. Ve velké oblibě mají drobnější kousky vaječné míchanice, kterou nekupuji ale vyrábím sám z natvrdo uvařených slepičích vajec rozdrcených a smísených se strouhankou. Pravidelně ji však křepelky dostávají pouze v letním období, kdy s ní krmím mláďata ostatních ptačích druhů.
Za horkých jarních a letních dnů předkládám také malé množství smýkaného hmyzu, ze kterého dávají přednost mouchám, dále pak mravenčím kuklám. Některé druhy hmyzu si naloví křepelky sami v travnaté venkovní voliéře. Uloví-li brouka kohoutek, sám ho nepozře, ale tichým voláním přiláká slepičku, které úlovek přenechá.
Ostatní
Stejně jako ostatní hrabaví, se ani křepelky čínské nikdy nekoupou. Nečistot se proto zbavují popelením v písku, který je v jejich chovu naprosto nezbytný a zbavuje také křepelčí tělo nežádoucích péřových ektoparazitů. Kolem popelící se křepelky odlétávají drobná zrnka písku a hlíny do větších vzdáleností. To představuje problém především v pokojových klecích a voliérách, které musíme po obvodu opatřit alespoň 20cm vysokým pruhem skla. Písek spolu s gritem slouží i k trávení ve svalnatém žaludku. Ve snášce podávám i usušenou a rozdrcenou vaječnou skořápku.
