Saranče stěhovavá - krmný hmyz
Saranče stěhovavá je škodlivý hmyz, žijící ve velkých hejnech. Dorůstá délky 6 cm a váží okolo dvou gramů. Jejich hlavním místem výskytu jsou tropické oblasti Afriky a Asie. Stěhují se v obrovských hejnech, která dosahují rozlohy až 12km2. Několik týdnů si sarančata vytváří své hejno a vyčkávají až dospějí. Jediná vývojová fáze, která je okřídlená je totiž ta poslední (dospělec). Poté se hejno vznese a je schopné za den urazit až 200 km. Tento hmyz je býložravec, a proto veškerá vegetace, kde se hejno usadí, je okamžitě zlikvidována. Saranče má velký apetit a je schopno během svého života spořádat až třicetkrát více potravy, než je jeho vlastní hmotnost. Poslední opravdu velká invaze byla zaznamenána v roce 2013 na Madagaskaru. I v samotné Bibli je jejich stěhování a plenění také zmíněno jako jedna z pohrom.
Pohlaví
Zatímco samice bývají mohutnější a delší, samečci jsou naopak drobnější a kratší. Pohlaví mladých dospělců, čerstvě po svleku, není na první pohled rozlišitelné. Mají totiž stejnou barvu a pokud nejsme už zběhlí, tak jejich rozdíl ve velikosti není tak znatelný. Nejspolehlivějším rozpoznávacím znamením jsou jejich zadečky. Pokud saranče otočíme a podrobněji prozkoumáme ze spodu, uvidíme znatelný rozdíl. Sameček má na konci zadečku světlý trn, který je dobře patrný. Samička má zakončení zadečku tmavé a viditelně rozdělené. Při kladení si musí sama vytvořit díru pro snůšku, a proto tyto trny používá k rozrušení zeminy.
Velmi zajímavé je sledovat zbarvení dospělců, které se v průběhu života mění. Mladí dospělci jsou stejně zbarveni, ale s jejich věkem se barva mění. Samci během dospělého života mění svou barvu do zelena a samičky hnědnou až nakonec zčernají a uhynou.
Život
Saranče prochází několika fázemi dospívání a od páření uběhne cca 6 týdnů do plného dospělce- při ideálních podmínkách. V chladnějších částech země se množí jednou ročně, v tropech až 5x za rok. Sarančí vajíčka jsou schopna v půdě i zimovat.
Sarančata rostou pomocí svých svleků. Po každém svleku jsou sarančata "vlhká" a měkká. Jsou tedy náchylná k poranění a následnému úhynu. Na svlékání si proto vybírají místa, kde mají klid a nikdo jim nemůže ublížit (což je při chovu v zajetí problém). Ke správnému svleku také potřebují sucho a teplo.
1. páření - tato fáze začíná cca týden až dva od přeměny v dospělce. Sameček si samičky namlouvá vrzáním zadních končetin, poté na samičku skočí a spojí se (někdy i na hodiny). Po celou dobu páření si sameček samičku hlídá a svého soka dokáže v některýh případech i zranit.
2. kladení - samička klade do půdy pěnové útvary, celkově je schopna naklást až 500 vajíček. Inkubace poté trvá týden až dva, v závisloti na okolních podmínkách. Pro kladení potřebuje samička půdu, která je prohřátá a zároveň vlhká. Vajíčka absorbují vodu a tím rostou.
3. líhnutí - tato fáze přichází po cca týdnu od nakladení. Malá vajíčka válcovitého tvaru začnou praskat a z nich se líhnou malá sarančata. Ze země potom hromadně vylézají pomocí pěnových útvarů, které ústí těsně pod povrchem země. Ihned po vylíhnutí jsou malá sarančata "vlhká" a jejich pohyblivost je možná až po oschnutí. Poté už jsou schopni samostatně fungovat.
4. malá sarančata cca 1,5 cm - do této fáze se saranče dostane po zhruba týdnu svého života. Takto malá sarančata jsou ideální pro mláďata např. agam, chameleonů a dalších. První svlek je velice rychlý a jejich pohyblivost se po něm dostavuje prakticky ihned.
5. střední sarančata cca 3 cm - tato fáze nastává po dalším týdnu, kdy sarančata projdou dvěma svleky. Tuto velikost již můžeme zkrmovat odrostlejším mláďatům, nebo také menším druhům terarijních zvířat. U těchto svleků je již schnutí náročnější, nicméně stále jejich pohyblivost přichází už po několika minutách.
6. subadult cca 5 cm - tato fáze je poslední před okřídlením. Sarančata již mají úctihodnou velikost i pro krmení dospělých jedinců agam, pavouků, chameleonů, hadů apod. Jejich těla jsou ale měkčí než po okřídlení, a proto je některá terarijní zvířata mají raději než dospělce. Po tomto svleku je již na vytvrdnutí potřeba delší doba. Jejich pohyblivost sice nastává po několika minutách, nicméně k poranění jsou náchylní až 30 minut.
7. adult cca 5-6 cm - poslední fází je okřídlení. Po tomto posledním svleku je saranče dospělé. Jeho schránka a nohy jsou již tvrdší a mají křídla. Jejich zadní nohy, které mají určené na skákání, jsou navíc na konci pokryté malými ostny, pomáhající se kdekoliv zachytit. Některým terarijním zvířatům proto nemusí krmení dospělými sarančaty vyhovovat. Tato proměna je pro saranče nejvíce náročná. Samotný svlek trvá cca 10 minut. Pohyblivost získává po dalších asi 10 minutách a plné vytvrdnutí bez rizika poranění může trvat až hodinu. Při chovu v zajetí se v této konečné fázi často objeví problém. Při chovu velkého množství na omezeném prostoru, jsou sarančata stěhovavá schopna vzájemného požírání. Během tvrdnutí dospělého jedince napadnou a způsobí mu zranění, které není schopné přežít. Dospělé saranče se dožívá zhruba tří měsíců.
Chov v zajetí
Saranče stěhovavá se hojně chová v zajetí jako krmivo pro terarijní zvířata. Jsou velmi výživná a navíc nekonfliktní. Při jejich útěku mimo ubikaci se chovatel nemusí bát jeho přemnožení. Jsou velice náročná na správnou teplotu a také vlhkost, bez které nejsou schopna se dále množit.
Chováme je většinou v teráriu či plastovém boxu, kde držíme teplotu kolem 30 °C a vlhost do 30 %. Důležité je, aby byla ubikace správně odvětrána, jinak sarančata velmi rychle začnou hynout.
Jako potrava jim stačí seno, které je hlavní složkou jejich jídelníčku. Dále jej doplníme o ovesné vločky, ze kterých získávají vlákninu. Samozřejmostí je dostatek tekutin. Jejich potřebuj pokryje například čínské zelí. To ale nikdy nesmíme zapomenout omýt. Zelí z obchodu je ošetřeno různými chemickými postřiky, na které jsou sarančata velmi citlivá. Při nedostatečném omytí přichází téměř okamžitý úhyn, většinou celého osazenstva.
V létě je možné sarančatům více dopřávat, například trávou či rákosem, který doslova milují. Přesto, že sarančata nesnáší vlhkost, tráví ve volné přírodě většinu života u vody, kde ve velkém požírají právě rákos.
Autorka: Nikola Černá
