Dikobraz srstnatonosý a jeho chov
Dikobraz srstnatonosý, nebo též běloocasý (latinsky Hystrix indica) je hlodavec vyskytující se v jihovýchodní a Střední Asii, nachází se také na blízkém východě. Především v zemědělských oblastech je ve své domovině považován za škodnou. V dospělosti dosahuje délky těla 70-90 centimetrů a hmotnosti 11-18 kilogramů. Dikobraz patři do třidy savců a řádu hlodavců. Je to monogamní živočich, takže k chovnému páru nelze přidat dalšího jedince.
Ostny vyrůstají na krku a ramenou, mají délku až 30 cm. Mezi dlouhými ostny se skrývá další řada kratších, ale za to silnějších bodlin, na ocase jsou pak ostny kratší a téměř bílé barvy. Některé z těchto ocasních ostnů jsou navíc duté a při třesení vydávají chřestivý zvuk.
Dikobraz srstnatonosý je zvíře s noční aktivitou. Přes den spí ve vyhrabaných norách, ve škvírách pod kameny nebo v jeskyních. V přírodě se živí výhradně rostlinami, pojídá hlízy, kůru stromů i listy, mladé výhonky, ovoce a semena. V zajetí předkládáme nejrůznější ovoce a zeleninu, dále tvrdý chléb a další pečivo, kůru z melounů, chřástí. Krmná dávka se mění dle sezónní nabídky ovoce a zeleniny. Po celý rok je nutností zajistit dostatek čerstvých větší na okus.
Dikobrazy chovám ve výběhu o velikosti 16 m2. Je potřeba výběh bytelně zabezpečit až do výšky 80 cm. Ohrada musí být z betonu nebo silného pletiva, například kari sítí. Ovšem pozor! Mláďata mohou oky 10x10 cm prolézt. Stejně tak podlaha musí být nejlépe z betonu s hlubokými základy. Jako materiál pro stavbu není vhodné používat dřevo, protože jej dikobrazi brzy zničí. Součástí výběhu je zastřešený prostor z betonu nebo cihel, jako ochrana před deštěm a sluncem. Tento prostor je potřeba podestlat silnou vrstvou slámy. Dikobraz dobře a velmi rád plave. Pokud nám to možnosti dovolí, je vhodné vybudovat i menší bazén. Ze zkušeností mohu říct, že jde o zvíře čistotné, chodící se vyprazdňovat na jedno místo. Přes zimní období je nutností vnitřní prostor s vysokou vrstvou slámy. Nízké teploty zvládají dikobrazi dobře, lehké přitápění je potřeba jen při silnějších mrazech.
Sám chovám jeden pár dikobrazů. Samec pochází od soukromého chovatele a samice ze zoologické zahrady. Březost trvá u tohoto druhu 240 dní. Novorozená mláďata jsou hned dobře vyvinutá, mají otevřené oči a jejich těla jsou krytá krátkými měkkými bodlinami, které časem ztvrdnou. Obvykle přicházejí na svět 2–4 mláďata. S jejich odstavem není nutné spěchat, většinou se provádí kolem čtyř měsíců věku. Jakmile se od chovného páru odeberou, je samice za krátkou dobu opět březí.
V případě ohrožení se dikobraz naježí a začne výhrůžně chrastit ostny. Pokud to k zastrašení nepřítele nestačí, pokusí se jej nabodnout na ostny couváním. Ostny se při zapíchnutí do kůže snadno uvolňují. Dikobraz tak dokáže způsobit těžká zranění nebo dokonce zabít i většího predátora.
Dikobrazi jsou nenáročná, ale velmi zajímavá zvířata. Pro chov není potřeba žádat krajskou veterinární správu o povolení. Nejedná se o zvíře vyžadující zvláštní péči a nevztahuje se na něj ani CITES. Dikobraz se dožívá v dobré péči kolem deseti let věku.
Dikobraz srstnatonosý je častým chovancem zoologických zahrad. V České republice je k vidění v Zoo Chleby, Zooparku Chomutov, Zoo Jihlava, Zoo Olomouc, Zoo Ostrava, Zoo Plzeň, Zoo Praha a Zoo Ústí nad Labem. U Slovenských sousedů je chován v Zoo Bojnice, Zoo Bratislava a Zoo Spišská Nová Ves.
Autor: Dušan Krupička
