Zkušenosti s chovem plcha afrického
Plch africký Graphiurus murinus (Desmarest, 1822) je stromový hlodavec z Afriky. U nás bývá také nesprávně nazýván plšík africký. Dorůstá délky okolo 15 cm včetně ocasu. Zbarvení zvířete je na břiše, spodní části hlavy a vnitřní straně nohou bílé až krémové. Zbytek těla je šedohnědý. Ocas je osrstěný po celé délce. Ve volné přírodě obývá východní a jižní Afriku (ne však souvisle), kde vyhledává převážně lesy, ale také savany, křovinaté oblasti a vnitrozemské mokřady. V lesích okolo řek je dokonce nejběžnějším malým savcem. Podle červené knihy ohrožených druhů jde o málo dotčený druh (LC) se stabilní populací a aktuálně nemá přímá ohrožení. Tento druh nespadá do úmluvy CITES. U nás se lze také v chovech setkat s příbuzným plchem savanovým Graphiurus kelleni (Reuvens, 1890) ze střední a západní Afriky, který je chován i v některých našich zoologických zahradách (Plzeň, Praha).
Můj chov
První plši se ke mně dostali v lednu 2019. Od soukromého chovatele se mi podařila získat chovná skupina 1. 2. 0. (samec, samice, neurčené). Záhy jsem se dočkal i prvních úspěšných odchovů. Zpočátku byli umístěni ve velkém plastovém boxu. Ten se mi však neosvědčil. Plši jej sice na rozdíl od jiných hlodavců nekousali, ale držela se v něm i přes značný počet větracích děr přílišná vlhkost a také se v něm plši špatně chytali, bylo obtížné také podávat potravu později večer, kdy již byli aktivní a vzhledem k otvírání z horní strany měli tendenci utíkat.
Brzy jsem jim v spolupráci s dalšími členy rodiny utvořil novou ubikaci, ve které je chovám do dnešních dnů. Ubikace je v rámci jakési skříně (boční a zadní hrana přesahují na zem, podlaha ubikace je ve vzduchu), takže pod ubikací mám volný prostor. Venkovní rozměry ubikace jsou 65,5 cm x 40 cm x 77 cm (D x Š x V). Ubikace je z OSB desek o šířce 2 cm, pouze strop a podlaha ubikace z laminátové desky o stejné šířce. Na podlaze je pak položeno staré linoleum. Přední stěna je ze 2/3 tvořena pletivem s velikostí oka 1 x 1 cm. Celá tato část s pletivem se dá otevřít do strany a je zajištěna zástrčkami. Spodní plná část je vyklápěcí směrem dolů pomocí pantů a jištěna je automaticky vyjíždějící zástrčkou viz foto. Celá tato část je přidělaná na dvou šroubech, které se původně dali ručně vyšroubovat, což usnadňovalo úklid ubikace. Nicméně závity, do kterých se šroubovali, nebyly nijak ošetřeny a plší moč brzo vykonala své a tak jednoho dne asi po roce a půl používání jsem zjistil, že šrouby již nevyšroubuji. Zde si dovolím citovat pana Svěráka v jedné z Cimrmanovských her: ,,Nápad jistě dobrý, výsledky nebyly dobré.“ A pokud budu v budoucnu konstruovat další ubikaci, dám si na toto pozor. Plši by neměli být chováni při teplotě nižší jak 21 0C, ale jelikož mám v místnosti více afrických zvířat, vytápím celou místnost a tak přímo u plchů žádné vytápění nemám.
V ubikaci mají plši větve listnatých stromů různého průměru na šplhání. Jako úkryty měli plši nejprve použité upravené kokosové skořápky, ale pro odchov mláďat se mi neukázali jako vhodné. Dokud měli k dispozici pouze kokosy jako úkryt, mláďata občas během několika dnů vyhodili z hnízda a po vrácení se vždy ztratili, jindy se zase ztratily rovnou. Poté co jsem jako úkryt přidal dutý, svisle postavený špalek, plši jej začali okamžitě využívat a také se začali úspěšně rozmnožovat. Jako podestýlku používám hobliny. Dále je v ubikaci keramická miska na potravu a také napáječka. Na vystýlání hnízd mají k dispozici seno, které příliš nevyužívají a také natrhané kuchyňské utěrky, které naopak používají s oblibou.
Jako potravu dostávají převážně ovoce. Jako základ lze zmínit jablka, banány a hroznové víno. Tyto druhy jsou doplňovány jednak přes léto a podzim o různé sezonní ovoce a také různými exotickými druhy. V krmné dávce tak mají čas od času například mango, meruňky, rybíz, jahody, vodní meloun, borůvky (které však většinou nechávají), švestky atd. Pouze omezeně dostávají některé citrusové plody – mandarinky nebo pomeranče. Zkoušel jsem podávat i různou zeleninu (okurka, mrkev…), ale tu nikdy nepřijímali. Ačkoliv jsem například v zoo Wroclaw viděl podávání ovoce v celku, já jej krájím na kousky dle druhu ovoce (banány kolečka, jablka kostky cca 2 x 2 cm…). Důležitou složkou potravy jsou také živočišné bílkoviny. Ty mají plši k dispozici střídavě v podobě moučných červů, granulí pro kočky či koťata, sušených blešivců (gammarus), občas také vařené vejce. Na základě doporučení chovatele, od kterého jsem plchy kupoval, mají k dispozici minerály pro hlodavce, nicméně moji plši je nevyužívají.
Jak jsem zmínil výše, po instalaci vhodného úkrytu jsem neměl s odchovy plchů problém. K rozmnožování mi docházelo po celý rok. Páření je snadno rozpoznatelné díky charakteristickým hlasitým zvukům. Po březosti, která trvá kolem 21 dnů, mi téměř vždy samice porodily 3 mláďata, pouze výjimečně 2 nebo dokonce 4. Mláďata se rodí holá a se zavřenýma očima. Mláďata z ubikace odcházela v den přechodu k jinému majiteli. Ačkoliv občas již byla téměř či úplně dospělá, dokavaď byla v ubikaci, žádná mláďata se nerodila a ani jsem nezaznamenával páření. To si vysvětluji buď omezenou velikostí ubikace, nebo nějakým přirozeným mechanizmem na zabránění příbuzenské plemenitby, klaním se ovšem spíše k první teorii. Až na mladého samce z posledního vrhu jsem nikdy nezaznamenal agresi vůči dospělým či naopak vůči dospívajícím mláďatům.
Jako enrichment (obohacení života) plchům čas od času poschovávám potravu po ubikaci. Od jara do podzimu také dostávají nastříhané olistěné větve, které jednak přináší nové pachy, které mohou zvířata zkoumat, ale také listy vytváří nové úkryty. Poslední forma enrichmentu jsou čas od času ruličky od toaletního papíru, které ale dle mých zkušeností plši příliš neocení.
Plchy nemám ochočené a tak s nimi nelze manipulovat holou rukou. Při odchytu určitých kusů používám pevné rukavice. Pokud například při čištění potřebuji odchytit všechny jedince, využiji toho, že v 99 % případů spí přes den všichni v dutém špalku a tak pouze kusem kartonu zakryji nejprve horní otvor, poté podsunu druhý kus kartonu zespod špalku a špalek i s plchy přesunu do přepravky, kde chvíli přečkají. Následně je vypustím zpět a špalek vyčistím až poté co ho opustí, tak abych minimalizoval riziko poranění ať své jejich ostrými zuby, nebo plchů při příliš pevném úchopu plcha rukou.
Jako zajímavost bych zde uvedl, že asi měsíc jsem s plchy měl v ubikaci i myšku africkou Mus minutoides Smith, 1834 bez větších problémů. Šlo o poslední samici z chovu, který jsem ukončoval a tak aby po úhynu druhé nebyla sama, zkusil jsem ji umístit k plchům. Soužití probíhalo bez problémů asi měsíc, než myška uhynula. Znovu bych se do podobného pokusu nepouštěl, neboť ubikace pro plchy není pro tento pozemní druh úplně vhodná a nemůžu vyloučit ani možný stres jednoho druhu z druhého. Nehledě veterinárních rizik přenosu nemocí a parazitů.
Na závěr bych ještě představil aktuální situaci v chovu. V současné době mám 2 samice z vrhu narozeného v létě minulého roku, které se snad stanou tento rok zakladatelky nového chovného kmene, neboť jak jsem již očekával, patrně z důvodu vysokého věku jsem postupně přes zimu a jaro přišel o staré, původní chovné jedince. Z tohoto důvodu tak v současné době zvířata nerozmnožuji a hledám nového samce. Do budoucna bych také chtěl udělat ještě alespoň jednu ubikaci na mláďata k odstavu, případně větší ubikaci pro chovnou skupinu. Rád bych také rozšířil kolekci mnou chovaných hlodavců o plcha savanového, nicméně v současné době jsem limitován místem.
Text a foto: Jiří Zimola
