Rhodeský ridgeback
Rhodeský ridgeback vznikl na území Zimbabwe a Jihoafrické republiky. Domorodci využívali psy k lovu zvěře a hlídání stád s dobytkem. Je populárnější, než jeho blízký příbuzný thajský ridgeback.
Během šestnáctého a sedmnáctého století přicestovali do Afriky osadníci z Evropy. Ti si sebou přivezli své psy: dogy, chrty, mastify a některá další plemena. Brzy evropští přicestovalci zjistili, že horké a suché africké podnebí jejich plemena špatně zvládají. Proto chtěli vyšlechtit nové plemeno, které bude drsné podmínky snášet, vydrží bez vody a bude schopné uhlídat majetek. Ke šlechtění byla využita výše zmíněná, do Afriky přivezená plemena. Křížení probíhalo se psy Hotentotů (přezdívka domorodců v jižní Africe), kteří měli na hřbetě pruh srsti rostoucí v obráceném směru (ridge). Dlouhodobý proces šlechtění nechal vzniknout plemeno Rhodeský ridgeback. Roku 1877 se vydal duchovní Helm na lov zvěře na území Rhodésie. Na pomoc si vzal dva psy a ti všechny přítomné lovce naprosto okouzlili. Vynikali především svojí rychlostí a odvážností. Bez problému lovili gazely, antilopy a další zvířata. Svoji kořist strhli prudce k zemi. Dokonce se nebáli zaútočit ani na lvy nebo levharty. Na lov lvů se pak dlouhou dobu rhodeský ridgeback využíval. Lva dokázal vystopovat, dohonit a udržet na místě, než se objevil lovec. Za tyto skutky se mu také přezdívalo lví pes.
Rhodeský ridgeback se dostával do povědomí širší veřejnosti. Chovatelský klub tohoto plemene založil roku 1922 Francis Richard Barnes z Bulawaye (druhé největší město Zimbabwe). Zároveň byl vypracován standard plemene. Do Evropy se první rhodeský ridgeback dostal roku 1930 a krátce nato i do USA. Oblíbenost plemene rostla a vydržela až do dnešní doby. Do České republiky byl zřejmě první ridgeback dovezen v roce 1987. Pro toto plemeno jsou charakteristické schopnosti lovce, hlídače i společníka. To všechno v úhledném a elegantním vzhledu.
Ve výchově vyžaduje od svého pána důsledné chování, ovšem bez tvrdého drilu. Rhodéský ridgeback je inteligentní a dobře reaguje na spravedlivou a pozitivní výchovu. U některých jedinců se může projevit tvrdohlavost. Pokud nebude důsledně vychováván, bude si dělat co se mu zachce. Výcvik zaměřený na ochranu není nutný, neboť obranu svojí rodiny má uloženou v genech. Hlídač je výborný, stejně jako lovec. Štěkot používá pouze když je to nutné a když se něco podezřelého děje. Přestože je rhodeský ridgeback skvělý lovec, na domácí zvířata (i kočky) si může zvyknout, pokud s nimi bude od mala vyrůstat. Ve vzhledu vyniká tzv. ridge, což je pruh srsti na jeho zádech. Tento pět centimetrů široký hřeben roste v opačném směru než srst na zbytku těla. Zmíněný ridge se vyskytuje pouze u dvou plemen psů, vedle rhodéského ridgebacka, také u příbuzného thajského ridgebacka. Srst na těle je krátká a velmi hustá. Zbarvením lze přirovnat k pšeničné barvě a netrpí přílišným zápachem. Srst vzhledem k její krátkosti nevyžaduje žádnou speciální péči. Jednou za čas ji postačí vykartáčovat gumovou rukavicí. Přípustná je tmavě zbarvená maska na tlamě a uších. Jinde po těle je ale tmavá barva nepřípustná. Hlava tohoto plemene je středně velká, stejně jako uši. Ocásek je dlouhý ale slabý. Tělo rhodéského ridgebacka je pevné, samý sval s dokonale klenutými žebry. Dospělé zvíře dosahuje hmotnosti od 32 do 36 kilogramů a kohoutkové výšky od 61 do 69 centimetrů.
Chov rhodéského ridgebacka je možný i v bytě, za předpokladu každodenní vycházky. Psa musíme i správně zaměstnat. Ideální je chov na oploceném pozemku, kde bude mít dostatek pohybu. V případě nudy může ridgeback hrabat díry do země nebo se bude snažit z pozemku prchnout. Rhodéský ridgeback se hodí pro aktivně zaměřené lidi. Línější člověk musí vybírat z jiných psích plemen. S ridgebackem lze provozovat různé psí sportovní disciplíny, například agility, stopování či poslušnost. Výborné je provozovat se psem jogging nebo turistiku. Chov venku je možný od jara do podzimu, ale stále musí být poblíž členů rodiny. Optimální je chov v domácnosti s možností vyběhnout na venkovní prostor.
Rhodéský ridgeback je velký jedlík a gurmán. Své krmivo si náležitě vychutnává. Majitel si musí dávat pozor, aby nedal psům příležitost vniknout do spíže. Optimální je rozdělit denní krmnou dávku na dvě porce. Složení krmiva a jeho množství záleží na stáří psa a sportovní zátěži.
Rhodéský ridgeback patří mezi vitální a zdravá plemena. Vzhledem k jeho velikosti může trpět dysplazii kyčelních kloubů. Samozřejmě, že běžná onemocnění, jako zánět ucha, kožní problémy nebo nádory, se nevyhnou žádnému plemeni. Specifickým onemocněním ridgebacků je dermoidní cysta (dermoid sinus), která souvisí s ridgem na hřbetě.
