Shih-tzu, malý přítel s velkým srdcem
Plemeno shih-tzu lze charakterizovat jako hedvábnou chundelatou kuličku s velkýma veselýma očima. Dříve se nazýval lví psík, dnes se mu někdy říká ši-cu nebo šicinka.
Jde o psy plné životního elánu, nadšení a věrné společníky. V dávných časech byli v Číně a Tibetu považováni za posvátná stvoření. Věřilo se, že duše tibetských mnichů, kteří během života zhřešili, se po smrti převtělili do malých psů. Další z legend praví, že sám Budha putoval s psíkem shih-tzu a v případě potřeby jej proměnil ve velkého lva. Budha se pak vezl na jeho zádi. Z těchto důvodů se mu dříve říkalo lví psík. Zvláštností je, že právě lev je považován za posvátné zvíře budhismu, přestože vůbec nežije v Číně ani Tibetu. Shih-tzu je velice staré plemeno, jehož historie je obklopena legendami. Až do nedávné doby ale nebyl příliš rozšířen. Celá dlouhá staletí nepřekročil hranice Číny a Tibetu. Důvodem je především přístup Tibeťanů, kteří své psy odmítali prodávat. Maximálně je věnovali nejvzácnějším hostům. Takový dar byl považován za projev hluboké úcty. Ovšem většina takto darovaných psů byla novým majitelům odcizena dříve, než překročili hranice států. Shih-tzu provázel karavany putující do Číny. Takoví psi byli velice mohutní a silní, protože cesta trvala i deset měsíců. Naopak darovaní shih-tzu byli spíše drobnějšího vzrůstu. Uvádí se, že právě z těchto důvodů jsou velké rozdíly ve velikostech psů i v dnešní době. Roku 1908 daroval duchovní vůdce Dalajlama několik pejsků čínské imperátorce. Ta si shih-tzu doslova zamilovala a jejich chovu věnovala všechno. Majitelka upřednostňovala ši-cu zlatého zbarvení a bílé čelní znaky byly považovány za známku kvality. Díky imperátorce se začaly počty psů tohoto plemene výrazně zvětšovat. Bohužel jen dočasně a po smrti vojevůdkyně počty opět poklesly. V průběhu dalších let bylo šlechtění zaměřeno na postupné zkracování čenichu a končetin. Naopak byla požadována větší hlava a delší ochlupení. Lze se domnívat, že shih-tzu byl křížen s psíky pekingskými, maltézskými a dalšími malými plemeny. Početní rozvoj zažil shih-tzu počátkem třicátých let. V té době začaly první psí výstavy v Šanghaji a Pekingu a právě toto plemeno bylo velmi oblíbeným. Poslední překážkou v rozmachu byl rok 1949. Toho roku Čínská vláda vydala nepochopitelné nařízení – vyhubit všechny psy.
V dnešní době je shih-tzu stále oblíbenějším. Nové zájemce učaruje svým vzhledem a povahou. Především pěkný culíček na hlavě, výrazné vousy a uši, velké oči a nevídaný životní optimismus, to jsou parametry, které dostanou každého. Charakterové vlastnosti jsou asi tím nejcennějším. Svému páníčkovi je shih-tzu plně oddaný, přesto silně nezávislý. Rád vyžaduje pozornost všech členů domácnosti. Nefixuje se na jednoho člověka, ale miluje celou rodinu. Přátelští jsou nejen k lidem, ale i dalším psům, a dokonce i k plemenům mnohem větším, než jsou oni sami. Vždy je potřeba věnovat pozornost, aby velká plemena malým shih-tzu neublížila. Příchod návštěvy oznámí výrazným štěkáním.
Fenky shih-tzu patří k nejspolehlivějším matkám v psí říši. Štěňata obstarává s nadšením a důsledností. Toto plemeno nesnáší samotu. V nutných případech bude na svého majitele čekat za dveřmi, než se nevrátí. Příchod psík oslaví šťastným štěkotem a poskakováním kolem pána. Výhodou je, že nemají sklony k devastaci nejrůznějších předmětů. Pokud se tak náhodou stane, nebývají škody velké, vzhledem k jejich malé tlamě. Když si pán delší dobu svého pejska nevšímá, sedne si shih-tzu poblíž a upřeným pohledem hledí na člověka, dokud si nevyžádá pozornost.
Abychom nezmiňovali pouze kladné stránky, tak u některých jedinců může vládnout drzost a nafoukanost. Někdy se dokáží i pěkně urazit a několik dnů se svým pánem nekomunikují. Jinak ale shih-tzu není konfliktní plemeno a společnost vyhledává i u méně známých lidí. Nechá se od nich hladit a mazlit, pokud panuje klidná atmosféra.
Většina lidí považuje plemeno shih-tzu za ryze domácí. Ovšem Tibet, ze kterého pochází, je nehostinnou oblastí. Na venkovní chov jsou tedy skvěle uzpůsobeni. Srst bývá hustá s bohatou podsadou a také dlouhá. Shih-tzu v zimním období dobře ochrání. Srst může mít různé zbarvení a vyžaduje patřičnou péči. Kdo se srsti dostatečně nevěnuje, dojde k zacuchání a zplstnatění. Mnohdy nezbývá nic jiného než srst ostříhat. Jednou za čas je vhodné shih-tzu vykoupat. Nutná je také péče o srst na hlavě. Bradu, uši a oblast kolem očí rozčesáváme. Pokud je shih-tzu k péči o srst veden od mala, bude ochotně spolupracovat.
Shih-tzu se lehko přizpůsobí životnímu stylu svého majitele. Je vcelku jedno, zda preferujete dlouhé vycházky nebo raději odpočíváte na pohovce. Při patřičné péči od malého štěněte, získáte bezkonkurenčního malého společníka s velkým srdcem.
