Parazité u koní
Vnitřní parazité se do těl koní dostávají na pastvinách. Pokud se kůň pohybuje po pastvě, je jisté, že se mu vnitřní parazité nevyhnou. Bohužel prostředí, ve kterém se parazitům nejvíce daří, je zároveň tím nejzdravějším pro koně.
Co parazité vlastně způsobují? Tak zaprvé mohou způsobit těžké koliky vlivem ucpání střev nebo narušením tepny. Je-li parazitů menší množství, tak dlouhodobě dráždí a poškozují sliznice střeva. Toto postupné poškozování se projevuje až po několika letech. Příznakem jsou mírnější koliky nebo zhoršené trávení. Začervená hříbata špatně prospívají, jejich střeva nejsou schopna spotřebovat všechny živiny z krmné dávky. Genetický růstový potenciál není u takto postižených hříbat nikdy naplněn. Larvičky parazitů mohou tělem koní putovat a tím poškozovat více orgánů.
V koňském těle bylo detekováno více než 150 různých druhů parazitů. V dalších řádcích se zaměříme pouze na ty nejčastější. Parazity jsou zasaženi nejvíce koně, kteří jsou chováni ve větším množství na menším prostoru. Důkazem jsou například divocí koně, kteří se pohybují v neomezeném prostředí a nejsou samozřejmě odčervováni. Vnitřními parazity přesto netrpí, jak je to možné? K nakažení je potřeba travnatý porost znečištěný koňským trusem. Je jasné, že ve výběhu s více koňmi nelze tomuto zamezit. Naopak divocí koně setrvají na paseném místě krátkou chvíli a opět se přesouvají na nová místa. Riziko pozření pokálené trávy je minimální. Larva parazita navíc potřebuje určitý čas k tomu, aby se v trusu vylíhla. Tou dobou už jsou divocí koně o mnoho kilometrů jinde.
Nejčastějším parazitem jsou malí měchovci (malí strongylidé). Jde o hlístice, nacházející se všude na pastvinách. Dříve, než byly vyvinuty fungující odčervovací přípravky, bylo nakaženo těmito hlísticemi až 50 % koní. Celý vývoj startuje tím, že kůň pozře larvu ve třetím stádiu. Ta se ukrývá na pastvině znečištěné trusem. Larva putuje jícnem, žaludkem, tenkým střevem až skončí v tlustém střevě, ve kterém se dostane do sliznice a přemění se na larvu čtvrtého stádia. V neaktivní formě vydrží přežívat ve sliznici až dva roky. Problémem je, když se takových larev nachází ve střevě více nebo když se začnou probouzet. Poté začnou produkovat zplodiny, na které reaguje střevo zánětem. Mezi projevy patří kolika, těžké průjmy až hubnutí. Po aktivaci se vyvíjí dospělec a jakmile dojde k oplození samičky, snese vajíčka. Ta jsou z koně vypuzena trusem opět do trávy a celý koloběh se opakuje. Vývojový cyklus může člověk ovlivnit správným managementem pastvy a odčervováním koní. Tímto zásahem lze malé strongolidy omezit, nikoli však zcela vymýtit.
Dalším významným parazitem je škrkavka koňská. Parazituje především na hříbatech a dospívajících zvířatech. Dospělý jedinec má proti škrkavkám vybudovanou imunitu. Vajíčka škrkavek se nachází ve vodě nebo krmivu. Vajíčko dokáže přežívat i deset let! Jakmile jej kůň pozře, v tenkém střevě dozraje a uvolní se z něj larvy. Ty se poté zavrtají do stěny střeva a odsud se dostávají až do žil. Krví jsou rozváděny po koňském těle až k orgánům, jako jsou srdce, plíce nebo játra. V plících se dostanou až k plicním sklípkům a následně do průdušinek. Z nich jsou koněm vykašlávány, ale do vnějšího prostředí se nedostanou. Zvíře je znovu polkne a dostanou se zpět do tenkého střeva, kde larvy dospějí. Jakmile se ve střevě namnoží mnoho škrkavek, následně ucpou střevo. Pokud máte štěstí, budou hříbatům pouze ubírat živiny. Škrkavky nakladou vajíčka v tenkém střevě a ty se v koňském trusu dostávají do venkovního prostředí. Než se z vajíček vyvinou larvy potrvá kolem dvou týdnů. Larvy jsou opět infekční. Jediná škrkavka naklade denně i dvě sta tisíc vajíček. Cyklus vývoje trvá zhruba tři měsíce. Přerušení cyklu není jednoduché, vajíčka jsou velmi odolná. Klimatické podmínky je neznehodnotí, takže vydrží aktivní i deset let. Hříbě napadené škrkavkou poznáme dle rozcuchané a matné srsti. Tento stav doprovází často kašel a rýma, který je antibiotiky neléčitelný.
Dalším hojně se vyskytujícím parazitem je roup koňský, který převážnou část života tráví na pastvinách. Koním nezpůsobuje velké problémy. Dospělci se nachází hlavně v tlustém střevě a konečníku. Samičky pak nakladou svá vajíčka do blízkosti řitního otvoru. Odsud vajíčka odpadávají a kontaminují vodu, podestýlku či pastvu. Odsud jsou koňmi přijaty a dostávají se opět do těl. Jediná škodlivost se projevuje svěděním v oblasti konečníku. Koně si pak tuto oblast odírají a dřou. Výsledkem bývá podřená kůže a zlámané žíně.
Velmi známým parazitem jsou tasemnice, které postihují jak mladé, tak i starší jedince. K vývoji vyžadují mezihostitele. Tím se nejčastěji stávají roztoči, volně se vyskytující na pastvě. Infekce začíná, jakmile roztoč pozře vajíčko tasemnice a ta se v něm rozvine v infekční formu. Zvíře se na pastvině nakazí pozřením roztoče s tasemnicí. Ve střevech koně se tasemnice vyvine zhruba po dvou měsících. Tasemnice ve střevě podporuje tvorbu vředů, kolik a těžké zácpy. Tasemnice může škodit ve slepém i tlustém střevě.
Významným koňským parazitem jsou také nitkovci nebo též strongyloidi. Ti škodí převážně u hříbat. Infekční larvy se nachází v podestýlce nebo mléku klisny. Hříbata se tedy mohou nakazit přímo z mateřského mléka. Nákaza je však možná i přes kůži, před kterou se larvy dokáží provrtat. Poté putují orgány (plíce, tenké střevo) a cestou působí škody. Strongyloidi mají rychlý vývojový cyklus, trvající čtrnáct dnů. Hříbata a dospívající koně vytváří proti těmto parazitům dostatečnou imunitu, takže dospělá zvířata se nakazí výjimečně. Nákaza se u hříbat projeví silnými průjmy, které postižené jedince vysilují.
Specifickými parazity jsou střečci. Jde o vnitřní parazity, přestože jde o larvy jakési mouchy. Dospělci obtěžují za teplých měsíců pasené koně. Samičky kladou svá žlutě zbarvená vajíčka do srsti na končetinách. V místě vpichu kůže svědí. Vajíčka se přemění v larvy v ústní dutině a poté se vrtají do jazyka nebo pysků. V těchto částech těla se larvy během čtrnácti dnů přemění do druhého stádia. Následně cestují do žaludku, kde dokáže přežít až 9 měsíců. V jarním období se dostává larva z koně ven a přemění se v dospělce. V žaludku larvy zpravidla neškodí, nejhorší je jejich přítomnost v jazyku nebo pysku.
Proti všem výše zmíněným parazitům lze nejúčinněji bojovat odčervením. Riziko nákazy lze snížit také optimálním managementem pastvy, ale nikdy nebude nulové. Někteří veterinární lékaři doporučují odčervovat koně i pětkrát ročně. Hříbata klidně každý měsíc. Na intenzitu odčervování má vliv roční období a také vývojový cyklus parazitů. Někteří chovatelé jsou zastánci využívat k přerušení vývojového cyklu klimatických vlivů. Například nechají vymrznout pastviny. Ovšem bylo zjištěno, že mnohem lépe jsou parazité ničeni horkem. Nad 35 °C larvičky zahynou. Tato teplotní hranice není v létě na povrchu pastviny ničím výjimečným. S odčervováním se pak začíná až na podzim a pokračuje se přes zimu. Chovatel může výskyt parazitů snížit pravidelným odstraňováním trusu z pastvy. Abychom dosáhli uspokojivých výsledků, je nutné uklízet trus 2x týdně. Další možností je použití zemědělské techniky. Pobránováním pastviny bude trus rozbit a rozvrstven na menší vrstvy. Snadněji tak vyschne a v teplém počasí larvy zahynou. Nevýhoda je, že trus je bránami roznesen po celé pastvině. Proto tuto činnost volíme pouze za opravdu horkého počasí nebo v době, kdy zvířata nějaký čas na pastvě nebudou. Optimální je pást na pastvě více druhů zvířat – ovce, skot, koně. Pokud budeme pastviny pravidelně střídat a zvířata přehánět, vývojový cyklus bude přerušen. Řada koňských parazitů není na jiná zvířata přenosná nebo jim neškodí. Rozhodně není vhodné hnojit pastviny čerstvým koňským hnojem. Šlo by o reálnou hrozbu kontaminace. Hnůj by měl být nejprve zkompostovaný. Při tomto procesu se zvedne teplota a larvy zahynou.
Všem chovatelům koní doporučuji domluvit se s veterinárním lékařem na sestavení správného odčervovacího programu. Ten bude sestaven přímo na konkrétní podmínky. Odčervovací přípravek je potřeba jednou za čas obměnit, aby si k němu parazité nevybudovali rezistenci.
