Chov užovky ostronosé
V dnešním článku nás chovatel Richard Horčic seznámí s jeho zkušenostmi z chovu užovky ostronosé. Dospělý pár získal od své kamarádky, která z důvodu stěhování neměla na tyto krasavce dostatek místa.
Samička měřila necelé dva metry a byla stará 4,5 roku. Samec byl o půl roku mladší a o něco kratší. Měl asi 1,6 metru. Každý z jedinců pocházel od různých chovatelů a nebyl v žádném příbuzenském stavu. Obě užovky byly odchované na území České republiky. Odchovu u nich dosaženo nebylo, ale pokusy o páření už majitelka pozorovala.
Pan Horčic umístil své nové chovance odděleně do pralesního terárka. To bylo orientováno na výšku a mělo rozměry 0,7 x 0,8 x 0,45 (Š x V x H) metru. Terárium mělo ve výbavě dostatek větví a zeleného rostlinstva. Teplota byla držena kolem 30 °C. Relativní vlhkost vzduchu neklesala pod 70 %. Na dně terária použil chovatel lignocel smísený s kůrou. Po vypuštění do nového prostředí bylo znát, že jsou ve stresu. Neúnavně jezdili po celém teráriu a rychle kmitaly jazyky. Jakmile se chovatel přiblížil k teráriu, zaujaly užovky obranný postoj a nafoukly krk. Vzhledem k jejich prudké povaze, by byly schopny kousnutí. Užovka ostronosá rozhodně není druh, který by šel doporučit jako domácí mazlíček. Chovatel omezil kolem terária pohyb, dokud si hadi nezvyknou na nové prostředí. Nárazy do skla hrozilo poranění čenichu. Zklidnění přišlo po pár hodinách, kdy se obě užovky uvelebily na nejvyšším místě terária tak, aby měly dobrý rozhled po celé místnosti. Hned druhý den spořádala každá z užovek dvě větší myši. Při útoku na kořist se opět projeví svojí dravostí. Kořist razantně uchopí, klidně i za zadek. Myš se snaží bránit kousáním, což nechává užovky v naprostém klidu. Kořist polykají hltavě a hbitě.
Na začátku dubna se chtěl chovatel pokusit užovky ostronosé rozmnožit. Pár dnů po nakrmení přidal samici k samcovi, který byl krátce po svleku. Tajně doufal, že by mohlo dojít k pokusům o páření, ale tak rychlou reakci nečekal. Samec se začal ihned snažit. Opatrně se plazil po samičce a trhal přitom hlavou. Svoji bradou se otíral o krk a hřbet samice, mezitím se pokoušel dostat svůj ocas pod samiččin. Samice s ním spolupracovala a tak došlo ke spojení jen pár minut po vpuštění samice k samci. Celý akt trval kolem hodiny a po něm hadi odpočívali. Druhé páření bylo pozorováno ještě téhož dne večer. Samice byla ponechána v teráriu samce asi týden. Ten už o ni ale další zájem nejevil. Naopak se opět projevilo jejich bouřlivé chování. Hladovější samice spořádala své sousto a poté odebrala myši pomalejšímu samci. Ten si to nenechal líbit a ohnal se po ní. Došlo k agresivní bitce, po kterém se objevily i stopy krve. Všechna něha z období páření byla pryč. Chovatel pan Horčic samici okamžitě odstavil.
Ani po celém měsíci nevěřil chovatel, že by mohla být samice gravidní. Nevykazovala žádné známky, ani zvýšenou žravost. Jenže ona byla skvěle žeroucí po celou dobu, takže tato známka březosti by se těžko projevovala. Postupně ale docházelo ze strany samice k častějšímu slunění, kdy pod tepelným zdrojem vydržela dlouhé hodiny. Palpace nebo vážení nebylo možné, vzhledem k agresivitě provádět. Zlom nastal čtyřicet dnů po páření. Obsah samiččího břicha se začal viditelně zvětšovat. Také došlo ke změně chování. Z prudce reagujícího hada se při lovu stal opatrný a váhavý jedinec. Až neuvěřitelná změna v chování, na myši útočila až si byla jista 100%-ním úspěchem. Ulovenou kořist škrtila pouze přední částí těla. Nechtěla tím ohrozit svá vejce. Dva měsíce po páření byly na jejím boku patrné obrysy vajec. Dle boulí na kůži by se daly lehce spočítat. Po dalším týdnu (67 . den) byla u samice pozorována značná nervozita. Pořád střídala vyhřívání s rytím čumákem v lignocelu. Vypadalo to, že snůška se nezadržitelně blíží. Chovatel vložil do terária plastovou misku s hodně navlhčeným lignocelem. Brzy se v nabídnuté misce stočila do klubíčka a nehodlala ji opouštět. Sedmdesáty den gravidity pozřela ještě dvě větší bílé myši. Chovatel je předložil raději usmrcené. Po nažrání se opět přesunula do misky s lignocelem, kde už předtím strávila nepřetržitě několik dnů a nocí. Chovatel se začal obávat, zda jeho samice netrpí retencí – zadržením vajec. Samici rušil co nejméně a jako doplněk stravy předkládal i minerály a vitamíny skupiny B. Strach z retence nebyl naštěstí opodstatněný. Hned na druhý den po pozření dvou myší, tedy 71. den, snesla samice osm kusů vajec. Chovatele zaujala jejich velikost. Po objevení se samice zdržovala stále nad nimi. Na vejcích vydržela ještě několik hodin a opustila je až v deset večer, tedy dvě hodiny po zhasnutí osvětlení. Nejdříve se napila a poté se ještě na deset minut ke snůšce vrátila. Nakonec se ale přesunula na její oblíbené vyvýšené místo v teráriu. Chovatel vyndal slepená vejce a uložil do inkubátoru s teplotou 29 °C. Samice začala opět lovit po třech dnech od snůšky. Do útoku zase vkládala svoji dřívější divokost.
Chovatel se úspěšného odchovu bohužel nedočkal. Po třiceti dnech inkubace musel odcestovat na dlouho plánovanou dovolenou. Péči o dům a zvířectvo převzal jeho soused, jenž nebyl terarista. Po návratu z dovolené objevil chovatel nevyvětraný zaplísněný inkubátor. Vejce byla scvrklá a odumřelá. Na souseda se však zlobit nešlo, je naprostý laik. O odchov se chovatel pokusí příště, přece nemohlo jít o jedinou snůšku od tohoto páru.
