Chov holoubka zlatozobého
Holoubek zlatozobý, vědecky Columbina cruziana, je řazen mezi malé pozemní druhy holoubků. Chovatelské veřejnosti není příliš známý, což je rozhodně škoda. Nedá se říct, že je běžně chovaný. Pořízení nemusí být vždycky snadné. V dospělosti dosahuje délky těla od osmnácti do dvaceti milimetrů. Hmotnost se pohybuje mezi čtyřiceti až padesáti gramy. Ve volné přírodě obývá holoubek zlatozobý suchá a vlhká místa na pobřeží Jižní Ameriky (Peru, Chile, Ekvádor). Jde o pozemní druh holoubka.
Některými chovateli bývá nazýván holoubek žlutozobý. Tento druh má modrošedě zbarvenou hlavu. Prsní část a spodní partie těla bývají fialovorůžové. Vrchní část je hnědošedá, křídla růžovošedá posetá modročernými lesklými skvrnami. První ramenní skvrna je vždy větší. Končetiny má holoubek zlatozobý černé a oči hnědočervené. Zobák je výrazný, jeho první polovina je oranžová a druhá polovina ke špičce černá. Díky tomuto zbarvení dostal svůj druhový název zlatozobý. Rozlišení pohlaví není u dospělých jedinců obtížené. Samice bývají světlejší a první polovinu zobáku mají žlutou (samec oranžovou). Mláďata jsou zbarvena tmavěji a zobák je bez barevné skvrny. Během zimy může u tohoto druhu docházet k částečnému melanismu (opak albinismu) – ztmavnutí. Jsou chovatelé, kteří to potvrzují i tací, kteří toto tvrzení vyvrací.
Holoubek zlatozobý je neúnavný pták, který je po většinu dne aktivní. Ze zmíněného důvodu jim dopřejeme větší klec, nebo ještě lépe voliéru. Čím větší chovné zařízení, tím lepší chovatelské úspěchy. V toku jsou samečci k ostatním druhům holoubků agresivní a musí být chováni samostatně. Společný chov by byl možný pouze ve větší voliéře s většími druhy holubů, na které si útočit nedovolí (holub bronzovokřídlý, holub zelenokřídlý, holub krvavý, holub zlatoprsý). Po sestavení harmonizujícího páru nebývá s hnízděním problém. Na hnízdění umístíme do voliéry košíček s průměrem cca dvanáct centimetrů. Umístíme jej kousek pod strop. Pokud je voliéra osázená zelení, umístíme košíček právě tam. V neosázených voliérách lze využít například větve jehličnanu. Holoubci zlatozobí jsou poměrně plaší ptáci a tímto zásahem jim umožníme klidné hnízdění.
Na stavbu hnízda poskytneme holoubkům nastříhané seno nebo kokosové vlákno. Samec se holubičce dvoří podobně jako to známe u holoubků diamantových. Klaní se a rozevírá ocásek. Jakmile dojde k páření, snese po týdnu holubička dvě čistě bílá vejce. V sezení se střídají oba rodiče. Samice ale sedí po většinu času a samec ji střídá pouze na pár hodin denně, aby se mohla vyprázdnit a nakrmit. Jiní chovatelé zase tvrdí, že u jejich páru zaujímá větší část inkubace samec. Záleží to pár od páru. Jakmile už rodiče cítí líhnutí holoubat, sedí na hnízdě oba dva. Po třinácti až čtrnácti-denním zahřívání přichází na svět holoubátka. V prvním týdnu života bývají krmena holubí kašičkou. Poté už dostávají krmivo natrávené z volete. Po vylétnutí (11-13 dnů věku) jsou dokrmována ještě další dva týdny. Po této době je lepší holoubata odstavit, abychom předešli útokům rodičů. Ti už se připravují na další snůšku a v mladých začínají vidět možnou konkurenci. Holoubata kroužkujeme kroužkem o průměru 3,5 milimetru.
Holoubek zlatozobý není náročný strávník a jeho krmná dávka není odlišná od jiných druhů. Základ krmiva představuje proso různých barev, dále lesknice, řepka a loupaný oves. Během rozmnožování, především při odchovu mláďat, nabízíme vaječnou míchanici. Tu můžeme obohatit o některé důležité vitamíny (vitamín A + D3, Vitamín E a B-komplex). Z modernějších způsobů krmiv, lze zkrmovat například Deli Nature 56-Exotic Super (obsahuje proso Plata, mohár žlutý, lesknice, bílé proso, mohár červený, japonské proso, červené proso, niger). Samozřejmostí je stálý přístup k pitné vodě. Důležitá je i miska s pískem a gritem, přispívající ke správnému trávení.
Holoubek zlatozobý není náročný na teplotu prostředí. Mrazům by však vystavován být neměl. V zimovací místnosti udržujeme teplotu kolem pěti stupňů Celsia.
