Chov živorodky duhové
Živorodka duhová, známá též pod názvy paví očko nebo gupka, patří díky své nenáročnosti mezi nejoblíbenější akvarijní druhy ryb. Přesto je v jejím chovu úskalí, které bude muset potencionální zájemce o chov překonat. Všechny možné vyvstávající problémy, probereme v následujícím textu.
Šlechtění živorodek bylo zahájeno na začátku padesátých let. Chovatele zaujala neskutečná variabilita barev, která nebyla u jiných druhů akvarijních ryb známa. Paví očka se vyskytovala v pobřežních částech ostrovů Malých Antil a v řadě pobřeží kolem Venezuely, Brazílie nebo Guayany. Posléze ji začal člověk vysazovat na dalších místech. Zakrátko se tak gupky vyskytovaly třeba v Africe, Indii a dokonce i ve Španělsku nebo Itálii. Na každé nové lokalitě vytvořila živorodka duhová své místní rasy. Jedinci samčího pohlaví, pocházející z jejich původního areálu rozšíření (Malé Antily), mají ostře ohraničené přechody barev, především žluté, červené a zelené. Typická je pro tento původ i tmavá skvrna na spodku břicha. Právě díky této černé nebo tmavě modré skvrně, dostali název paví očko. Gupky pocházející z Venezuely, mají typický zelený lesk po bocích. Populace žijící kolem Floridy, mají zase specifické měděné zbarvení. Živorodky duhové pocházející z Afriky, jsou o něco větší a přechody barev mají rozpité, neostré. Tato variabilnost ve zbarvení přímo vybízí, aby se paví očka stala studijním oborem na téma: jakou změnou druh prochází při chovu v zajetí. Zmíněné problematiky se také chopila řada amerických zoologů. Ti došli k závěru, že gupky v zajetí, oprostěné od predačního tlaku, mají tendenci vytvářet barevnější formy s delšími ploutvemi.
Jako první dovezl gupky do Evropy německý chovatel. Od něj se následně začaly šířit mezi další chovatele, včetně českých. První naše výstava živorodek duhových, proběhla v Praze roku 1935. Vystavovatelé porovnávali velikost a rozložení skvrn. První dlouhoploutvá paví očka vystavil americký chovatel na výstavě v německém Hamburku, roku 1954.
Nyní přejdeme k vlastnímu chovu. Optimální teplota vody v akváriu, má dosahovat mezi dvaceti až dvaceti pěti stupni Celsia. Voda by měla být střední tvrdosti s neutrálním nebo slabě alkalickým pH. Čím teplejší vodu budou gupky mít, tím rychleji rostou a dospívají. To ale není žádoucí. Je lepší pomalejší růst a dospívání, což ve výsledku znamená větší rybku. Paví očka jsou značně tolerantní k chemickému složení vody (kromě dusíku viz. níže), stejně tak i teplotě. Dobře si zvykají na různé výkyvy. Gupky jsou dosti žravé ryby a vyznačují se velkou potřebou krmiva. To však hůře tráví a navíc jejich výkaly posléze hnijí. Znečišťují tak akvária více než ostatní tradiční druhy akvarijních rybiček. To činí v chovech menší problém, neboť jsou gupky citlivé na obsah dusíkatých látek ve vodě. Výměna zakálené vody musí probíhat poměrně často. Omezit lze tento problém tím, že nebudeme akvária přerybňovat. Na jednu živorodku duhovou počítáme se dvěma litry vody. Jinak ale paví očka společenství milují a patří mezi hejnové rybky. V hejnu pak panuje konkurenční boj, to znamená, že ryby přijímají ještě více potravy, a to i takového složení, kterého by si jinak nepovšimly. Vzhledem k přítomnosti hnijících výkalů, je některými chovateli doporučováno přidat do akvária plže nebo druhy ryb, pohybujících se po dně – pancéřníčci nebo krunýřovci. Zda je přinesený užitek vyšší, než případná rizika, je diskutabilní. Jak plži, tak zmíněné druhy sumečků, bývají hostitelé mnoha parazitů. Jejich vývojový cyklus pak vyžaduje mezihostitele a vajíčka parazita se tak dostanou z těla na dno akvária. Snadno pak nakazí naše paví očka. Je proto lepší se smířit s tím, že živorodka duhová je náročná na hygienu.
Na využití rostlin v akváriích, se názory různí. Jedna skupina chovatelů je zásadně pro. S odůvodněním, že rostliny poskytují gupkám přirozené úkryty a prospívá estetice akvária. V neposlední řadě přispívá vodní rostlinstvo k dobrému vodnímu chemismu. Druhá skupina, zmiňuje špatné udržování hygieny v akváriu. Pokud se rozhodnete akvárium zelení osadit, umístěte jej na světlé místo. Slunce podpoří růst zelených řas, které živorodky duhové s oblibou požírají. Jakmile začne voda vlivem řas chytat zelený nádech, je problém ve velkém obsahu dusíkatých látek (výkalů). Ze zeleně se nejvíce hodí rostliny rodu Echinodorus, které jsou rychle rostoucí. Naopak jemnolisté a pomalu rostoucí druhy, bývají poškozovány čištěním akvária. Rostlinstvo je nejlepší vkládat do akvária v květináči a skleněné dno akvária nechat volné, což nám pomůže při čištění. Pokud se v chovu objeví neúspěch, je ve většině případů problémem špatné prostředí a nedostatečná hygiena. V akváriích se vyskytují zárodky mnoha bakterií, plísní, prvoků a dalších parazitů. Zdravé gupky, žijící v odpovídajících podmínkách, si vytváří obranné látky a jsou pak rezistentní. Vytváří se tak přirozená rovnováha mezi živorodkami a nemocemi. Ovšem stačí málý zásah a celá rovnováha se zboří jako domeček z karet. Snadno pak propuká nemoc. Prevencí je čistota krmiva a prostředí. Především čisté dno je základem úspěchu, neboť na něm paví očka spí. Ploutvemi se dotýkají dna a pokud je nehygienické, snadno dochází k nákaze bakteriemi. Léčba je pak problematické. Udržet čistotu dna pomůže kvalitní filtrace a časté odsávání. U kvalitního chovného materiálu, určeného pro výstavnické účely, bývá využíváno roštů. Ryby pak spí právě na těchto roštech a nedostávají se do kontaktu se dnem.
