Proč můj papoušek kouše?

Setkala jsem se s touto otázkou v dotazech a proto se na ni pokusím začínajícím chovatelům, kteří chtějí mít doma papouška mazlíčka, odpovědět.

Každý papoušek, velký nebo malý, si chrání své teritorium, tedy území které chce mít pouze pro sebe. Budeme-li překračovat papouškovo výsostní teritorium je pravděpodobné, že nás napadne. Agresivita je vlastně tendence k napadání nebo hrozbě vlastního druhu nebo jiných druhů, zahrnuje obranné reakce a napomáhá selekci nejsilnějších a nejzdravějších jedinců pro rozmnožování a zajišťuje vedení skupiny nejzkušenějším a nejsilnějším jedincem. Ochočený papoušek může napadnout buď proto, že se cítí jako dominantní bytost nebo protože se bojí, ale zároveň to může být z dalších příčin. Chce mít klid, chce se mu spát, není mu dobře, není právě naladěný na hru, kouše z rošťárny a má radost z vašeho úleku nebo může být příčina kousání i to, že jste ho nechali dlouho o samotě, protože jste odjeli na dovolenou a on dlouho čekal na přítomnost někoho a ten někdo nepřicházel. Papoušek není pes. Je to stále divoké zvíře, vzdálené od svých předků několik málo generací nebo je dokonce vytržen z přírody. Jak dlouho chová člověk kočky a ani tady ještě nedošlo k úplné domestikaci kočičích jedinců. Jak potom můžete chtít takové přizpůsobení po papouškovi, kterého chovají lidé v zajetí velice krátce. Každý jedinec má také svojí povahu i když jsou mláďata z jednoho hnízda. Můj senegalský papoušek mě kousne třeba proto, že na něj nemluvím, že si všímám jiného papouška, že mluvím do telefonu a on chce abych si všímala právě jeho a ne té ošklivé krabice na uchu. Záleží jak důrazně mi chce připomenout že něco chce.

Štípnutí papouška senegalského

Při koupi mláděte jsme nadšeni jeho přítulností. V rodině se pak členové předhánějí v úsluhách papouškovi, aby je měl radši než toho druhého. Někdy se projeví i lidská zlomyslnost, kdy se tetelí dušička, že papoušek klovl do příchozího a tudíž, že má mě právě nejraději. Člověk ale v tu chvíli podcení šestý smysl divokého zvířete, které vycítí správnou reakci, přebere si to po svém a papouškova nadřazenost a klování do druhé osoby je na světě aniž bychom si uvědomili svojí momentální chybu. Původní legrace a naše zlomyslnost změnila ve vteřině papouškovy reakce. Druhý den, kdy nás tyto souvislosti již vůbec nenapadnou se divíme náhlému útoku papouška na druhou osobu. Často se také stává, že si pleteme papouška se psem a chceme ho brát do ruky proti jeho vůli, chceme mu muchlat peří, což hlavně andulky nemají rády a neuvědomujeme si, že pták se cítí více pronásledován než aby chápal, že ho právě zaplavujeme láskou. Často by papoušek vítal naší přítomnost pouze komunikací než matlání peří, pro něho chrabastlavým a umaštěným drápem. Možná, že by si i časem, třeba po dlouhé době sám sedl na prst, ale člověk chce mít všechno honem a rychle a tak místo abychom navázali s papouškem užší kontakt, tak se svojí vlezlostí papouškovi oddalujeme. Častokrát taky kvůli jiné práci, spěchu nebo povinnostem nemáme na papouška čas. Možná i „prošvihneme" chvíli kdyby byl kontakt právě vhodný, komunikujeme s papouškem večer, kdy už je unavený a chce spát, všimneme si ho častěji jednou za dva dny a tak se vlastně od sebe stále víc vzdalujeme. Papoušek potřebuje druha pro neustálou komunikaci. Druha takového, který mu svojí přítomností dokazuje lásku, čechrá mu peří, krmí ho, je s ním ve dne v noci. To pochopitelně nemůžeme papouškovi splnit. Má-li pták více introvertní povahu může se kvůli nedostatku kontaktu začít škubat.

Nepleťte si povahu papoušků s povahou psů. I malé štěně při seznamování se s rukou kousne. Když si papoušek stoupne na ruku, může jí začít zkoumat zobákem aniž by měl tendenci klovnout. Samozřejmě že může zobákem stisknout víc, vy se leknete ucuknete, a papoušek to vycítí jako zradu. Příště buď nepřiletí a nebo bude při dosednutí na ruku opět kousat, protože bude zkoušet co to zase udělá.

Někdy se stává, zvláště u mláďat, že začínají přepelichávat a vadí jim kontakt s rukou, která nepůsobí příjemně na dotyk na peří. Papoušek, který je stále puštěný bere pokoj jako svoji velkou voliéru, je to jeho teritorium a může kousat právě proto, že si své teritorium brání. Proto je dobré vypouštět do pokoje papouška jen v určitý čas. Nejaktivnější jsou ptáci ráno po probuzení, právě v době, kdy většina lidí pospíchá do práce a nemohou se papouškovi věnovat. Zkuste si hrát s mřížkovým balónkem, že ho budete kutálet po stole, jestli takovou hrou papouška zaujmete. Sledujete jakou potravu přijímá papoušek nejraději. Bývá to senegalské proso v klasech, piškot, semínka z jablek, kousek uvařeného kuřete, taková potrava se pak hodí na přilákání papouškovi pozornosti nebo jako odměna. Láska prochází žaludkem i u papoušků a tak si papouška můžete naklonit malou potravinovou lstí. Samozřejmě nebudete papouška s pamlskem pronásledovat po pokoji a nabízet mu dobroty, když bude papoušek před vámi na útěku. Při sbližování se s papouškem postupujte pomalu, časem sami poznáte, kdy k vám cítí důvěru a hlavně kdy ho zaujala vaše přítomnost. Nenahánějte papouška do klece, abyste ho mohli zavřít, to všechno vede k další nedůvěře, k případné obraně a tedy ke klování. I ručně dokrmený papoušek může ztratit důvěru, když byl zrazen. Je to někdy okamžik, který si člověk ani neuvědomí. Pokud pochopíte třináctou komnatu papouščí duše bude to pro vás ten nejbáječnější kamarád.

Možná mnozí chovatelé mají další zkušenosti, jak předejít kousání papoušků, je proto na každém aby přidal vlastní zkušenosti, hodí se všem.