Tříslový králík, stálice českých chovů
V dřívějších dobách byl tříslový králík chován především pro jeho kvalitní kožešinu. V dnešní době už jde čistě o hobby plemeno, chované pro účely výstav. Jeho početní zastoupení v průběhu let kolísalo a stoupalo.
Třísloví králíci byli vyšlechtěni v Anglii. Jeho vzniku předcházela rozepře tamních chovatelů v názoru na jeho budoucí vzhled. Tříslově zbarvení jedinci byli vyšlechtěni v chovu Wiliama Coxe. Šlo o náhodné křížení králíků několika plemen. V Anglii byl v té době populární hromadný chov ve větším výběhu. První tříslově zbarvené jedince zaznamenal ve svém chovu roku 1887. Tehdejší králíci nesli pojmenováni Black and Tan, v českém překladu: černí s pálením. Na území České republiky byli první třísloví králíci dovezeni poměrně brzy, roku 1898. Netrvalo dlouho a získali si značnou oblíbenost. Nenašla se snad žádná větší výstava, která by se obešla bez jejich účasti. S postupným šlechtěním spatřili světlo světa další barevné variety, například třísláci v modrém nebo havanovitém provedení. U všech barevných variet však zůstává typickým znakem intenzivně oranžovo-červené tříslo. Jedná se o malé plemeno, u kterého dosahují dospělí jedinci hmotnosti od 2,5 do 3,25 kilogramu. Pro vystavovatelskou praxi se nejvíce hodí králíci s hmotností tři kilogramy. Přerostlí jedinci nejsou pro naše oko tak líbiví a naopak lehčí králíci se projevují příliš jemnou konstitucí. Další požadavky na exteriér jsou shodné s ostatními plemeny králíků. To znamená, že hřbetní linie musí mít správný průběh, kůže má být pevně upnutá k tělu a postavení předních i zadních končetin musí být korektní. Velké množství současných tříslových králíků má sice záď vyvinutou dobře, ale častou chybou je prošlap hrudních končetin. Tělo působí zavalitějším dojmem a je široké v hrudní i pánevní partii. Končetiny bývají silné a působí tak krátkým dojmem. Krk by neměl být znatelný. Samice jsou přirozeně o něco jemnější konstituce. Uši bývají dlouhé od devíti do deseti centimetrů a u některých jedinců jsou velkým problémem. Mají totiž tendenci směřovat dozadu, místo vzpřímeného požadavku. Srst mají třísloví králíci hustou a pružnou o délce 2,5 centimetru. U nás chovaní třísláci se vyznačují srstí na velice dobré úrovni. Zbarvení patří mezi typický znak tohoto plemene. Drápy mají u všech barevných variet tmavě rohovitou barvu, naopak oči se u různých barev liší.
V současné době je králík tříslový na našem území všem chovatelům dobře známý, ale co se týče početního stavu, zažil už i úspěšnější období. Na většině okresních i oblastních výstavách však nechybí ani dnes. Největší počet tříslových králíků bývá k vidění na speciálních výstavách, pořádaných Klubem chovatelů tříslových králíků. V prosinci roku 2020 už mělo jít o 47. speciální výstavu v historii. Konat se měla tradičně v chovatelském areálu v Týništi nad Orlicí. Bohužel vzhledem k pandemii koronaviru musela byt tato speciálka zrušena. V minulých letech bylo vystavováno kolem 150 kusů tříslových králíků. Zmíněný klub byl založen roku 1957 a za jeho vznikem stálo osm českých chovatelů, kteří se potkali na výstavě v Třebíči. První klubovou výstavu uspořádali chovatelé v Chocni, roku 1974. Tehdy na ni bylo k vidění úctyhodných 113 kusů tříslových králíků a klub čítal v té době 41 členů. Ke konci roku 2019 měl Klub chovatelů tříslových králíků celkem dvacet členů.
U nás se nejvíce chová tříslový králík v černém provedení, následují modří a havanovití králíci. Nejčerstvěji uznaný barevný ráz - třísloví králíci v marburské barvě, se na našem území teprve rozkoukávají. Ve světě je tříslový králík ještě o něco oblíbenější než u nás. Mezi velmoci řadíme Německo, Rakousko a samozřejmě Anglii, kde byl vyšlechtěn. Naopak u našich bratrů na Slovensku, je zastoupen minimálně. Poláci zažívají rozmach v chovu třísláků právě v těchto letech. V průměru se toto plemeno dožívá sedmi až devíti let, výjimečně až dvanácti.
