Sklípkan Böhmeův a jeho chov
Vědecký název Brachypelma boehmei, český název sklípkan Böhmeův, je druhý nejchovanější druh sklípkana. Rod Brachypelma založil francouzský arachnolog roku 1891. Zprvu zahrnoval zmíněný rod pouze jednoho zástupce. V roce 1903 byl rod obohacen o další čtyři druhy. Dnešní podoba rodu čítá osm zástupců, jejichž domovinou je Střední Amerika a Mexiko. V tomto textu se blíže zaměříme na sklípkana Brachypelma boehmei.
V dospělosti dorůstá velikosti těla od šesti do sedmi centimetrů, což jej řadí ke středně dlouhým druhům. V rozpětí končetin naměříme velikost do čtrnácti centimetrů. Hmotnost se pohybuje kolem patnácti gramů. Jedná se o překrásného sklípkana, jenž bude ozdobou každého chovu.
Ve volné přírodě obývá tichooceánské pobřeží západu mexického státu Guerrero a části Michoacánu. Žijí samotářským životem, ale poměrně blízko sebe. Na jednom hektaru plochy, se uvádí kolem padesáti sklípkanů. Nejvyšší aktivitou oplývají v noci nebo po ránu a večer. Jako úkryt používají nory, které vybudují sami nebo naleznou opuštěnou noru po hlodavcích a ještěrkách.
Brachypelma boehmei patří zbarvením mezi nejpestřejší sklípkany na světě. Svrchní část těla má světle oranžovou barvu a u očí je náznak tmavého trojúhelníku. Končetiny má tento druh tmavě oranžové, po svleku pak až červené. Femorální články končetin pokrývají dlouhé chlupy oranžové barvy. V chovné nádrži udržujeme teplotu od 24 do 28 °C s nočním poklesem na 22 °C. Jako velice vhodný se ukazuje dvouměsíční pokles teploty a vlhkosti (50-60%-ní vlhkost). Na každé podráždění reaguje sklípkan Böhmeův prudkým vykopáváním žahavých chloupků. Z toho důvodu omezíme manipulaci na nezbytné minimum, abychom se nedočkali zcela holých zvířat. Ve většině případů nehrozí od tohoto sklípkana kousnutí. Bolestivé kousnutí přichází pouze v nevyhnutelné situaci, hrozí-li zvířeti nebezpečí. Vypuštěný jed nezpůsobí zdravému člověku žádné komplikace. Tento druh roste velice pomalu a za život absolvuje několik svleků. Dospělá zvířata se většinou svlékají jedenkrát ročně, občas i častěji. Pro chov se hodí terárium o rozměrech 30 x 30 x 30 centimetrů. Jako substrát na dno, se nejvíce hodí písek, lignocel nebo lesní hrabanka. Ten navrstvíme do výšky asi šesti centimetrů. Z kousků kůry je vhodné vytvořit úkryt. Samozřejmostí je vždy mělká mistička na vodu. V teráriu jednu z částí vždy mírně vlhčíme.
Z krmiva přijímá sklípkan Böhmeův octomilky, cvrčky, šváby, sarančata a myší holátka. Velikost krmiva volíme dle velikosti chovaného pavouka. Dospělé sklípkani krmíme pouze jedenkrát týdně, zatímco mláďata i třikrát denně.
Pohlavní dospělost nastává poměrně pozdě, po třech až čtyřech letech života u samců a dokonce ve třech až šesti letech u samic. Samci žijí po dosažení pohlavní dospělosti pouze jeden další rok, zatímco samice se dožívají průměrně patnácti let. Pohlavní akt začíná tím, že samec utká síť, o kterou se pak tře břichem a tím dojde k uvolnění spermatu. Do něj pak namočí svá makadla, a pářící orgány sperma nasají a udrží při životě do doby, než se samec potká se samičkou. Jakmile samec potká vhodný protějšek, vstrčí svá makadla do samiččího pohlavního orgánu. Ten je umístěn na spodku břicha. Celý akt je rychlý a samec se ihned po jeho skončení snaží rychle vytratit, aby se nestal krmivem pro samici. Zhruba dva až čtyři měsíce po páření, začne samička vytvářet kokon. Ten obsahuje od tří se do šesti set kusů vajíček. Samice tento kokon s vajíčky bedlivě střeží a neopouští jej, nebo ho dokonce nosí sebou. V této době jsou samice dost útočivé. Po vylíhnutí zůstávají malí sklípkani v kokonu do doby, než stráví žloutkový váček. Ven je samička vypouští až zhruba po šesti týdnech. Svlékání probíhá u mladých jedinců častěji, a to několikrát do roka.
Všem zájemcům o chov sklípkanů, lze tuto brachypelmu doporučit. Chovatel se bude těšit z pestře zbarveného pavouka, jehož chov je při dodržení základních nároků bezproblémový.
