Český červený králík – malé národní plemeno
V průběhu let procházel český červený králík neobvyklými změnami v početních stavech. Na konci devadesátých let minulého století zaujímal v českých chovech pouze mizivé procento a byl takřka na vymření. V současné době patří ke známým a vcelku oblíbeným malým plemenům králíků. Za zvýšením počtu jednoznačně stály státní příspěvky v oblasti genetických zdrojů.
O historii a původu tohoto národního plemene víme poměrně hodně. Na vzniku se podílel tehdejší věhlasný pražský chovatel a posuzovatel Theodor Svoboda. Ten je poprvé vystavil v roce 1951. Českému červenému králíku dali vzniknout především červení novozélandští králíci a také černí třísloví králíci. Jako nové plemeno byl český červený uznán králíkářskou komisí teprve roku 1959. Název plemene následně prošel několika drobnými změnami, až dospěl do dnešní podoby. Na těchto změnách, se podílelo zevnějškem podobné německé plemeno králíka – saský zlatý (Saschengold). Třetí podobné plemeno Thrianty, bylo šlechtěno v Holandsku ve stejném období jako český červený a saský zlatý. Rázem se ve světě objevila tři téměř stejná plemena, která však vznikala naprosto nezávisle ve třech různých zemích. Česká republika, Německo i Holandsko, hledali ve svých plemenech nějaké jedinečnosti. Holandská varieta (Thrianta) je však o něco menšího tělesného rámce a chlupy se zdají o něco sytější barvy. Bohužel docházelo v minulosti k dovozům a vzájemnému prokřížení všech zmíněných plemen. Na naše území byl dovážet především saský zlatý, z výstav v sousedním Německu. Rozluštění měl přinést až evropský standard pro posuzování králíků, jehož existence se využívá na výstavách v různých zemích Evropy a ve kterém je každé plemeno popsáno, včetně jeho typických znaků. Dříve kolovala domněnka, že na vzniku českého červeného králíka se podíleli i českoslovenští třísloví zlatožlutí králíci. Ti byli vyšlechtěni mezi dvěma světovými válkami v severních Čechách. O tříslových zlatožlutých králících je zmínka v literatuře již z roku 1926. Dnes se tedy předpokládá, že toto plemeno zaniklo a do vývoje českého červeného králíka se tak pravděpodobně nezapojilo.
Vzrůstem je český červený králík řazen mezi plemena malá. V dospělosti se pohybuje hmotnost od 2,5 až do 3,25 kilogramů. Jako optimální z hlediska chovatelského a výstavnického, se uvádí tělesná hmotnost tři kilogramy. Od tohoto plemene se požaduje zaoblená záď se správným průběhem hřbetní linie. Tělesný rámec má být zavalitý a dokonale osvalený. Kůže musí být na těle pevně upnutá a ocas přímo nesený. Hlava tohoto plemene je robustní, ale působí spíše krátkým dojmem. U samic je hlava o něco jemnější. Krk má být dle standardu nezřetelný. Uši má český červený králík vzpřímené a silné, dokonale osrstěné. Uši jsou dlouhé devět až deset centimetrů. Na výstavách se mezi poměrně časté vady řadí nevýrazná hlava samců a také tenké uši, nebo dlouhý krk. Srst bývá dlouhá kolem 2,5 cm a je poměrně hustá. Zbarvení srsti je typickým znakem tohoto plemene. Musí být sytá, žlutočervená a rovnoměrná po celém těle. Podsada bývá zbarvena stejně. Na spodní části těla je povoleno o něco matnější zbarvení srsti, nikoli však příliš světlé. Mírně nahnědlý odstín barvy spadá ještě mezi přípustné vady.
Český červený králík patří mezi nenáročná plemena s výbornými mateřskými vlastnostmi. V dnešní době je u chovatelské veřejnosti český červený králík dobře známý. Přesto není v chovech příliš zastoupen, ale bývá pravidelně k vidění i na menších výstavách. České chovatele tohoto plemene zastřešuje Klub chovatelů králíků českého luštiče a českého červeného se sídlem v Kobylisech. Klub pořádá každoroční podzimní výstavu.
