Ruční dokrmování papoušků – odstav mláďat
Poměrně často se stává, že ručně dokrmenému papouškovi je půl roku a stále se u svého páníčka dožaduje krmení. Jakmile svého náhradního rodiče uvidí, začne žebrat o dávku krmení. Jak ho donutit, aby byl v tomto ohledu samostatný? Rozhodně je potřeba pozvolný přechod, nikoliv jednorázové utnutí. Je třeba mládě dokrmovat a věnovat mu dostatek pozornosti. V případě, že budete jeho žebrání přehlížet v domnění, ať už se nakrmí samo, nebude z něj nikdy dobrý domácí mazlíček.
Samozřejmě, že hlavním smyslem krmení je vždy výživa. Kromě toho se ale při dokrmování rozvíjí pocit jistoty. Z papouška, který pravidelně zažívá silný pocit hladu, nikdy nevyroste silný a sebejistý pták. Výsledky od zkušených chovatelů hovoří jasně. Častěji dokrmovaná mláďata papoušků, lze odstavit dříve, než mláďata hůře živena. Není to pouze o rovnici, kdy více krmiva = rychlejší růst. Jde o psychickou pohodu papouška, hůře živený pták nemá tolik odvahy k opuštění rodičů. Stejně to platí i při ručním dokrmování. Jde o dlouho trvající pozvolný proces.
Jak se tedy naučí papoušek krmit zcela sám? Ve volné přírodě to jde snadněji. Mladí po opuštění kmenové dutiny následují své rodiče, kteří je dovedou na místa s hojnou nabídkou potravy. Pozorují své rodiče nebo další členy hejna, jak berou potravu do zobáku a snaží se je postupně napodobovat. Toto období je rozdílně dlouhé v závislosti na druhu papouška. Většinou platí, že čím větší druh papouška, tím trvá osamostatnění déle. Například takový kakadu molucký, může být na svých rodičích závislý i deset měsíců. Po tuto dobu jsou mladí stále pod dohledem rodičů. Ke konci už mládě přijímá potravu samo, ale jeho rodiče jej stále částečně krmí, čímž se utváří pocit jistoty. Mladý pták, ve kterém je vzbuzena nejistota a úzkost, bude závislý na dokrmování ještě dlouhou dobu, aniž by to bylo nutné. Doba odstavu je pro správnou socializaci velice důležitá a právě v tomto období se dělá často chyba. Rozhodně nesmí majitel věnovat v době odstavu svému papouškovi méně pozornosti v domnění, že se lépe osamostatní. Postupovat se musí stejně jako ve volné přírodě, kdy praví rodiče svým mláďatům odepírají krmivo jen málokdy. Naopak se jim dostává pozornosti rodičů a krmení až do úplného osamostatnění.
Jak na to při ručním dokrmování? Narovinu je potřeba věnovat svému mladému papouškovi co nejvíce času. Určitě to nelze nepřetržitě, jako je to u přirozeně odchovaných mláďat, ale aspoň svůj všechen volný čas mu musíte v této době dopřát. Jde totiž o jediný spolehlivý způsob, jak si utvořit kvalitního ptačího parťáka. Důležitý je také způsob, kterým se mláděti věnujete. Nejde pouze o mazlení ale také o ukojení jejich zvědavosti a smyslu objevovat nové věci. Od určitého věku se totiž mladí papoušci začnou v budce více pohybovat a zkoumat své nejbližší okolí. Ptačí rodiče je v tom podporují a vedou je tím k samostatnosti. Po čase nabírají mláďata stále více odvahy, až opustí rodnou dutinu a začínají se zajímat o potravu. Řada prvků chování je instinktivní, ale některé kousky se musí mláďata teprve naučit. Dobrým příkladem je létání, které je instinktivní, ale obratné úhyby, kormidlování, vzlet a přistávání musí teprve dopilovat sledováním svých rodičů. Až si všechny tyto atributy osvojí, stane se z něj odvážný jedinec, který se dokáže vydat na svoji vlastní životní cestu.
Jak tedy prakticky postupovat? Mazlení se s mladým papouškem je nutností, ale musí být dáno do rovnováhy s praktickým využitím, abychom papouška připravili být zakrátko nezávislým přítelem člověka. Samostatnost lze docílit více způsoby, musíte mu předvést s čím vším si lze hrát. Jako praktická pomůcka pomůže například malý míček, který pomalu koulejte a nechejte papouška, ať ho nahání. Papouška musíte učit šplhat a přelézat z ruky na ruku. Čím častěji se mu budete takto věnovat, tím více se v něm vypěstuje smysl pro samostatnost a zvídavost. Lépe se pak dokáže sám zabavit a nebude závislý pouze na vaší kreativitě. Je to důležité, protože papoušek, který se neumí sám zabavit, se bude nudit. Z nudy pak vyvstávají další zlozvyky, jako je škubání peří apod. Jakmile už ke zlozvyku dojde, těžko se jej odnaučuje.
Názory, že by se mělo mládě papouška v době odstavu přestat krmit, jsou tím pádem liché. Naopak se v této době dělají největší chyby a u ptáka se vytváří špatný charakter. Období vývoje musí směřovat k utvoření vzájemné důvěry, nikoliv k její zničení.
