Umělé líhnutí drůbeže – kompletní rádce 2
Vlastní líhnutí
Líheň zapínáme den před plánovaným nasazením vajec. Dojde k rovnoměrnému vyhřátí a ukáží se případně nedostatky dřív, než do ní vložíme násadová vejce. Ta nasazujeme jednorázově, aby došlo i ke stejnoměrnému vyklubání. Celý proces líhnutí lze rozdělit na tři fáze: nasazování vajec do předlíhně, líhnutí s obracením vajec a líhnutí v dolíhni. Neděste se, všechny fáze probíhají v jednom zařízení. Jen je zapotřebí upravovat teplotu a vlhkost. Před vložením do líhně, umístíme násadová vejce na pár hodin do pokojové teploty. Zajistíme tím, že neprodělají velký teplotní skok z 15 °C (skladovací místnost) na 37,5 °C (líheň).
Do předlíhně ukládáme vejce špičatým koncem dolů. Mírná odchylka z uvedených teplot (v tabulce níže) nehraje roli. Bavíme se ale o řádu desetin stupně. Rozdíl o jeden stupeň už znamená zhoršený vývoj. Embryo odumírá při poklesu teploty pod 34 °C a naopak teplota o 2 °C vyšší má stejně fatální následky. Důležité je větrání. Líheň bychom měli jedenkrát denně otevřít, aby došlo k výměně vzduchu a vejce se tím i mírně ochladila. Simulujeme tak odchod kvočny na žrádlo a vyprázdnění.
| Délka inkubace (dny) | Předlíheň (°C) | Přeložení (dny) | Dolíheň (°C) | Ochlazení | |
| Slepice | 20-21 | 37,6 - 37,8 | 19 | 37,6 - 37,8 | Od 14. dne 5 min 2× denně |
| Krůta | 28 | 37,6 - 37,8 | 26 | 37,6 - 37,8 | |
| Křepelka japonská | 16-18 | 37,5 - 37,2 | 15 | 37 - 37,5 | |
| Husa | 28-31 | 37,1 - 37,7 | 26 | 37,0 - 37,5 | 1–2x denně, doba se postupně prodlužuje |
| Perlička | 26-27 | 37,4 - 37,7 | 23 | 37 | Od 6. dne 2× denně 10 min |
| Kachny | 26-28 | 37,4 - 37,9 | 24 | 37,3 - 37,8 | 1–2x denně, doba se postupně prodlužuje |
| Kachna pižmová | 35 | 37,4 - 37,9 | 30 | 37,3 - 37,8 | 1–2x denně, doba se postupně prodlužuje |
Po týdnu zjistíme prosvícením oplozenost vajec. Prosvícení vajec s bílou skořápkou je jednodušší, než vajec s tmavou skořápkou. Ve správně se vyvíjejících vejcích spatříme zárodečný terčík – červený pavouček. Neoplozená vejce jsou prázdná, lehce prosvítitelná. Odumřelé embryo poznáme dle tmavých „nezdravých“ skvrn a krevního oběhu staženého do prstence. Neoplozená a odumřelá vejce z líhně odstraníme. Po dalším týdnu lze prosvícení vajec zopakovat a odumřelé opět vyřadit.
V dolíhni už ukládáme vejce naležato a přestáváme je obracet. Teplota se v dolíhni o něco snižuje (viz. tabulka výš) a vlhkost naopak zvyšuje. Zvýšená vlhkost mírně změkčí skořápku a kuře se tak snázeji proklube. Před samotným klubáním dochází ve vejci k protržení bílkové blány a kuře započne dýchání plícemi. Spotřebovává vzduch umístěný ve vzduchové komůrce. Ta zaujímá asi jednu třetinu vejcete. V této době už můžete z vajec slyšet tiché pípání. Jakmile kuře vzduch z komůrky spotřebuje, dojde k proklovnutí skořápky. V klubání napomáhá mláďatům vaječný zub, tj. malý výrůstek na horní straně zobáku. Po proklubání první dírky, následuje klubání po obvodu vejcete. Jakmile je práce u konce, zapře se kuře (kachně, krůtě atd.) běháky a skořápku rozevře. Líheň po každé várce vylíhlých kuřat řádně vyčistíme a dezinfikujeme. Procentuální úspěšnost líhnutí snadno spočítáme. V potaz se bere počet vajec vložených do líhně a počet vylíhlých kuřat. Příklad: vloženo do líhně 20 vajec, vylíhnuto 15 kuřat = 75 %-ní úspěšnost. Ve špičkových chovech je dosahována líhnivost 90 % a víc.
Nedopadlo líhnutí dle představ? Zde je několik možných příčin. Zaprvé si musíte povšimnout, kolik vajec bylo neoplozených a kolik zárodků uhynulo během inkubace. Podle toho se upravují podmínky chovu (početní poměr kohout : slepice, skladovací prostor) nebo hodnoty při líhnutí (nevhodná teplota, vlhkost). Akceptovat lze až patnáct procent neoplozených vajec a tři procenta uhynulých zárodků. Neoplozenost vajec nemusí znamenat pouze špatný poměr kohoutů a slepic. Může se jednat i o ročníkovou záležitost, například vliv nepříznivého počasí – velký mráz. Odumření zárodku během líhnutí, poukazuje nejčastěji na nevhodné skladování – nevyhovující teplotu nebo příliš dlouhou dobu skladování. Problémem může být i nedostatečná frekvence sběru vajec a opakované zahřívání snášejícími slepicemi. Poměrně častým problémem je pak úhyn plně vyvinutých kuřat těsně před líhnutím. Na tento faktor už mají největší vliv hodnoty teplot a vlhkosti, nastavené na líhni.
V závěru přejdeme pouze krátce k péči o čerstvě vylíhlá mláďata. Kuřata necháváme v líhni, dokud řádně neoschnou. Poté je přemístíme do odchovny, kde udržujeme teplotu na hodnotě 32 °C. Každý týden snižujeme teplotu o dva stupně Celsia, až na konečných 18 °C. Hodnotu teplot měříme na podlaze, po které se budou kuřata pohybovat. To znamená, že u hlavy kuřete bude teplota téměř shodná s líhní. Zdrojem tepla v odchovně, může být infralampa nebo žárovka, či klobouková kvočna. Při větším počtu kuřat, nemusí jedna žárovka stačit a volíme raději dvě nebo i víc. Další výhodou více žárovek je fakt, že jedna z nich může prasknout během noci a ráno už mohou být kuřata podchlazená. Nevyhovující teplota v odchovně, vede ke špatnému prospívání kuřat. Mohou mít průjmy, zácpy a nevyrovnaný růst. Od čtyřiceti dnů života, nepotřebují většinou kuřata žádný zdroj tepla. Jako podestýlka není vhodný materiál, jenž by mohla kuřata pozřít. Nehodí se ani piliny. Více jsou vhodné hobliny nebo nařezaná sláma, či seno. Jeden roh odchovny ponecháme chladnější bez výhřevu. Kuřata se v něm mohou dle libosti otužovat a až jim bude zima, vrátí se do tepla. Odchovna musí být dobře větraná. Ovšem pozor na průvan! Vodu je vhodné umístit do takové napáječky, aby nedocházelo ke znečištění trusem. Při odchovu krůťat platí stejné zásady jako u kuřat. Při teplém slunečném počasí, můžeme krůťata po týdnu vyndávat do malé venkovní ohrádky. Vždy musíme dávat pozor, aby nezmokla nebo se neurousala v mokré trávě. Hned na začátku odchovu potřebují krůťata velké množství živin, proto volíme správnou skladbu krmné dávky. Kachňata jsou v nárocích na teplotu o něco otužilejší, než kuřata. Tepelný zdroj jim většinou postačí na tři týdny. Až po této době jim můžete také dopřát tolik oblíbenou koupel. Ovšem pozor! Volte koupaliště, ze kterého kachňata snadno vylezou. I takoví mistři plavání se mohou utopit. Z nádoby na vodu vybryndají takové množství, že hladina poklesne a oni se nevyškrábou ven. U kachen bývá důležité udržovat suchou podestýlku, nejčastěji slámu. To samé platí při odchovu housat. Pro jejich odchov volíme travnatý výběh.
Shodně pro všechny druhy platí, že venkovní výběh musí mít, kromě slunečné plochy, i zastíněnou část. Nejprve pouštíme mláďata do malého omezeného prostoru a postupně s věkem, jej zvětšujeme.
