Holub Staroholandský kapucín
Původní forma tohoto plemene byla vozena holandskými mořeplavci z asijského kontinentu již v průběhu šestnáctého století. Ve středověku se holubům dařilo zejména ve vyspělejších zemích a tou bylo právě Holandsko.
Jako kapucín byl tento holub pojmenován díky jejich rozložité chocholce na zadní partii krku. Ta připomínala oblek mnichů-kapucínů. V průběhu let byl přeřazen ze skupiny rejdičů mezi holuby strukturové. Na první pohled vás Staroholandský kapucín očaruje nejen svým vzhledem, ale zaujmou i jeho vlastnosti. Zvukový projev je nezvykle hluboký a může připomínat bublání. Zástupci obou pohlaví jsou živého temperamentu, což nám u mladých ptáků činí problémy v rozlišení pohlaví.
Staroholandský kapucín je výborný rodič. Starostlivě zahřívají vejce a následně pečují o mláďata. Na snůšce sedí tak pevně, že při kontrole hnízdo neopustí. Holoubata po vylíhnutí jsou téměř holá, porostlá jen občasným chmýřím. Oplozenost je takřka 100 %. Zkušenosti chovatelů uvádí, že průměrný pár tohoto plemene dokáže za jednu sezónu vychovat kolem šesti až osmi výletků. Kapucíny lze chovat jak ve voliérách, tak volně. V dnešní době ale převládá spíše voliérový chov.
Mniší kresba je tvořena barevnými pery, které je ostře ohraničeno od bílé barvy. Bílá je u kapucínů hlava, kostřec, břicho, ocas a sedm až dvanáct krajních letek. Kresba hlavy musí končit 0,5-1 centimetr pod okem a zobákem. Pakliže kresba zasahuje výš jak půl centimetru pod oko, dojde k bodové srážce při hodnocení a hovoří se o tzv. slité kresbě. Jen velmi málo mladých holubů tento standard splňuje. Všechny barevné rázy se vyznačují velkou sytostí a pravidelným rozložením. Staroholandský kapucín se vyskytuje v těchto barevných rázech: bílý, černý, červený, žlutý, modrý, žlutoplavý, červenoplavý, modroplavý a v kresbě tygrů. Posledně jmenovaný ráz často doplácí na velké probělení. Plemeno se vyznačuje střední velikostí. Tělo je drženo vodorovně, stejně jako ocas. Letky bývají kratší a jsou nesené na ocase. Končetiny mají červenou barvu, jsou silné a neopeřené. Paruka u kapucínů není tak dokonalá jako je tomu u parukářů a nebrání ptákům ve vidění. Oči mají perlové zbarvení a čím bělejší jsou, tím lépe. Zobák má mít světlou barvu bez skvrn a nádechů jiných barev. Jiná barva zobáku je řazena mezi vady. Asi nejkrásnější pohled na kapucína zažijete, když ho vezmete do dlaní a prohlédnete zblízka. Vůbec nejde pouze o překrásnou kapuci ale i jeho kouzelný pohled.
Staroholandský kapucín má dvě příbuzná plemena, která jsou však méně dokonalá. Prvním z nich je holub límcový limburský. Toto plemeno je menšího tělesného vzrůstu. Ozdobou je velká chocholka, nikoliv kapuce. Velice podobný je kapucínovi z počátku dvacátého století. Druhým blízce příbuzným je strukturový holub Dánský parukář. Za samostatné plemeno byl uznán teprve v roce 1973. Na rozdíl od kapucína nedrží tělo vodorovně a také je delší. Paruka je méně výrazná. Celkovým dojmem se podobá spíše rejdičům.
V zemi původu, Holandském Haagu, byl roku 1959 založen klub staroholandských kapucínů. Podobný spolek byl roku 1966 založen i v sousedním Německu. Obě zmíněné země jsou i v současnosti velmocemi v chovu kapucínů. Než prorazili na naše území, trvalo poměrně dlouho a trvale se tak stalo až v roce 1997. Od té doby patří ale k oblíbeným plemenům.
Co se týče krmení, nevyžaduje oproti ostatním holubům žádné zvláštní krmení. Pro drobné hobby chovatele se tak jedná o optimální plemeno. Specializovaní chovatelé využívají u tohoto plemene zvláštní krmítko, které mechanicky nepoškodí kapuci přes mřížky a zároveň zabraňuje vyhazování krmiva.
Kapucín je zástupcem univerzálního plemene živého temperamentu, nesoucího znaky dobrého letce. Je výborným rodičem s poutavou ozdobou a celou škálou barevných rázů. Jedná se o vděčného a nenáročného chovance. Dnes patří v celé Evropě k nejchovanějším plemenům strukturových holubů.
Staroholandský kapucín
