Psoun prériový a jeho chov
Psoun prériový obývá ve volné přírodě prériové oblasti, od jižní Kanady až k severu Mexika. Psouni mají robustní tělo a vyznačují se zakulacenou hlavou. Dospělé zvíře dosahuje hmotnosti od jednoho do dvou kilogramů a délky těla mezi 30 až 45 centimetry. Ve zbarvení převládá hnědá barva, která pokrývá hlavu a hřbet. Spodní partie těla bývají světlejší, až nažloutlé.
Psoun prériový žije v koloniích, které vytváří rozsáhlé podzemní nory. Ty slouží nejen jako úkryt před nebezpečím, ale také jako zásobárna potravy na zimní období. Před vstupem do podzemní nory bývá jakýsi val, který chrání doupě před vydatným deštěm a také před dravci. V kolonii je nastolena sociální hierarchie a určitá pravidla. Kolonie je složena z více skupin. Každou skupinu tvoří jeden samec a několik samic s mladými psouny. To také bývá hlavním úskalím úspěšného chovu. Ne pokaždé se povede dát k sobě vhodně fungující chovnou skupinu. Při hrozícím nebezpečí vydá hlídkující psoun jakýsi výstražný štěk, a klidí se s ostatními členy kolonie do nory.
Rozhodně nelze říct, že by byl psoun prériový častým chovancem, přesto se několik takových nadšenců nachází i na našem území. Základem je sestavit harmonizující kolonii. Chovat jen jednoho psouna jako domácího mazlíčka, je také možné, ale příliš se to vzhledem k jeho sociální soudržnosti nedoporučuje. Pokud se o to chcete i přesto pokusit, musíte svému chovanci poskytnou klec jeden metr dlouhou a půl metru širokou. Na dno klece lze použít hobliny nebo jiné podestýlky snadno dostupné ve zverimexech. Psoun nesnáší samotu. Vždy je proto lepší držet pohromadě jednoho samce a několik, nejčastěji tři samice. Taková čtyřčlenná skupina bude vyžadovat asi tři metry čtvereční venkovního výběhu. Při budování chovatelského zařízení pro chov psounů, je nutné myslet na hluboké základy stavby. Pod venkovním výběhem musí být základ v hloubce minimálně dva metry. V opačném případě reálně hrozí úprk chovaných zvířat. Pro budování podzemních nor se nejvíce hodí jílovitá těžká půda, kterou musíme do výběhu navozit v dostatečném množství.
Na krmnou dávku v zajetí, není psoun vůbec náročný. Krmíme je podobně, jako v chudé prérii. Základ tvoří seno a nejrůznější suché traviny s bylinami. Pro zpestření lze krmnou dávku obohatit granulemi pro činčily a jednou týdně můžeme také nabídnout malé množství směsi primárně určené pro morčata. Jednou za čas je možné předložit i kousek jablka, mrkve, hlávkového salátu, brokolice nebo pár listů smetánky lékařské. Ovšem pozor na překrmování. V tomto případě méně, znamená více. Tak, jak je zvyklý z chudé volné přírody, zláduje vše na co přijde v domnění, že příště už tolik chutných věcí nenalezne. V zajetí to však neplatí. Krmíme jej pravidelně, ale pouze v malém množství. Překrmováním rychle ztloustne a zkrátíte mu život o několik let. Ať už chováte jednoho psouna v rodinném kruhu nebo celou kolonii, budou vždy potřebovat kus dřeva k hlodání. Obrušování jejich řezáků je nezbytnost. S přerostlými zuby by špatně přijímali krmivo. Pokud budete chovat jednoho psouna v domácnosti a neposkytnete mu možnost hlodat, pustí se do vašeho nábytku, zdi nebo kabelů. Vody spotřebuje psoun prériový jen malé množství, přesto musí být pitná voda neustále k dispozici.
Kdo touží psouny rozmnožovat, počká si dva roky na jejich pohlavní dospělost. Odchov psouna prériového v zajetí, není ničím snadným. Chovatel musí nejprve získat dostatečné zkušenosti, proto se u nás moc mláďat neodchovává, čemuž odpovídá i vyšší pořizovací cena. Po úspěšném páření jsou samice březí pět až šest týdnů. Po uplynutí této doby přivede na svět od dvou do šesti zcela holých a nevidomých mláďat. Další růst a vývin je poměrně rychlý. Již po dvou měsících je možné mladé psouny oddělit od matky a chovat samostatně. Kdo o rozmnožení psounů nestojí a chová pouze jedno zvíře, nechť nechá svého čtyřnohého kamaráda raději vykastrovat. Vyhnete se z jeho strany zbytečným útokům v období říje. Ta nastává v podzimních nebo zimních měsících. Všechny členy domácnosti bude psoun považovat za členy jeho kolonie. Chystáte-li se na příchod návštěvy, raději dejte psouna do uzavřené klece. Méně známé lidi by bral s největší pravděpodobností jako nepřátele, před kterými by vás chtěl ochránit a hrozí tak pokousání člověka. Odnaučit ho takového chování není možné, jedná se totiž o jeho přirozené pudy. V dobré péči se psoun prériový dožije osmi i více let.
Chov psounů
