Chov srnčí zvěře
Hned úvodem článku se sluší napsat, že chov srnčí zvěře v zajetí upravuje zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. O souhlasu s chovem rozhoduje orgán státní myslivosti vždy v dohodě s orgánem ochrany přírody (Krajský úřad životního prostředí). K chovu se vyjadřuje veterinární orgán a orgán ochrany zvířat proti týrání. Při chovu bez patřičného povolení hrozí majiteli pokuta.
Srnčí zvěř je v naší krajině nejčastější spárkatou zvěří a také nejmenším zástupcem jelenovitých. Dosahuje kohoutkové výšky mezi osmdesáti až devadesáti centimetry a hmotnosti mezi dvaceti až třiceti kilogramy. Menší rozměry zastupují srny, zatímco srnci se pohybují na horní hranici uvedených hodnot.
Kdo by zatoužil o chovu srnčí zvěře, rozhodně se nesmí stát sběratelem volně žijících srnčat, která čekajíc v trávě na příchod srny vypadají opuštěná. Jiná situace je u zraněných zvířat, která by bez zásahu člověka nepřežila. Ovšem i v tomto případě nezapomínejte na potřebná povolení k chovu. Vyprávět své by o tom mohl myslivec V. Novák ze Štěpánova na Olomoucku, který se v březnu roku 2011 v dobré víře ujal nemocného srnčete. Několik měsíců mu věnoval tu nejlepší péči, až se zvíře zcela zotavilo. Po pár měsících chovu elektronicky kontaktovat magistrát Olomouce, aby mu sdělil další postupy pro získání patřičného osvědčení. Místo kladné odpovědi obdržel zásilku k uhrazení pokuty. Částka to nebyla nikterak vysoká, ale přesto jasně deklaruje, že není radno chovat naši zvěř bez příslušných povolení.
Narazíte-li na zraněného koloucha nebo na koloucha, kterému zemřela matka pod koly aut, čtěte pozorně následující řádky. Málokdo ví, že malý kolouch se do čtrnácti dnů od narození nedokáže sám vyprázdnit. Matka mu olizuje vylučovací orgány jazykem, čímž je stimuluje k vyměšování. Tuto úlohu musí u čerstvých kolouchů bez matky převzít člověk. Například vlhkým hadříkem nebo vatou musí pravidelně masírovat močové a rektální orgány, aby se malé srnče vyprázdnilo. Takový odchov malého srnčete je velmi náročný především z časových a později i prostorových důvodů. V případě zdárného odchovu, nastává další úskalí kolem roku života. Pokud je mladé zvíře srnec, tak s příchodem říje se u něj zvyšuje hladina testosteronu v krvi. To má za následek vysokou agresivitu vůči všemu živému v jeho výběhu. Při krmení podniká zákeřné výpady i na svého chovatele a věřte, že to není vůbec nic příjemného.
Ve volné přírodě je potravinová skladba srnčí zvěře rozmanitější než u jiných jelenovitých zástupců. Na tuto skutečnost musí být brán zřetel i při chovu srnčí zvěře v zajetí. Dle sezónní dostupnosti pase nejrůznější byliny a trávy, stejně jako pupeny, listy stromů a keřů nebo též výhonky a také zemědělské plodiny. Špatně vnímavá je srnčí zvěř na prudkou změnu krmné dávky, při které často trpí poruchami trávení. V dnešní době lze na trhu zakoupit i kompletní krmné směsi určené pro spárkatou zvěř, čímž se celá problematika krmení značně usnadňuje. Srnčí zvěř musíme zásobovat dostatkem čerstvých větví k okusu.
Pro chov srnčí zvěře je nutný prostorný výběh nebo velká zahrada, nejlépe na suchém a slunném stanovišti. Ve vlhkém prostředí hrozí zvýšený výskyt parazitů a také dochází k poničení travního porostu. Oplocení výběhu by mělo být vysoké dva metry. Krmelce na seno a jádro je vhodné umístit na štěrkem zpevněnou plochu, aby nedocházelo v jarním a podzimním období k rozbahnění okolí. Především mladé stromy ve výběhu musíme ohradit chráničkami proti okusu. Nejvyšší aktivitou hýří srnčí zvěř brzy ráno při východu slunce a poté večer při západu. V průběhu dne většinou odpočívá nebo se pase.
Evropská krajina a životní prostředí se postupem vývoje razantně mění. Remízky a jiné krajinné prvky ustupují ve prospěch zemědělství a nutí tak zvířata přizpůsobovat se změně prostředí. Srnčí zvěř je sice zvěří dynamickou a značně přizpůsobivou, přesto bychom se k ní měli chovat ohleduplně, aby tato krásná spárkatá zvěř, byla i v budoucnosti klenotem našich luk a polí.
Problematika chovu srnčí zvěře
