Tasemnice u koček
Tasemnice jsou u koček rozšířeným parazitem, napadajícím všechny věkové kategorie. Nejvíce jsou náchylné kočky s možností pohybu ve venkovním prostředí.
Příznaky nejsou pokaždé dobře patrné a záleží na více faktorech, jako je stáří kočky, její výživa a kondice a samozřejmě také o jaký se jedná druh tasemnice. Přítomnost lze odhalit i pouhým okem při pozorném zkoumání trusu. Kočky ale svůj trus s oblibou zahrabávají a tak chovatel nemusí vůbec nic poznat. Samotný vývoj tasemnice patří mezi složité procesy, ve kterých je jeden nebo i více mezihostitelů. Bez nich není vývoj možný a tím pádem nemůže dojít ani k nakažení jedné kočky od druhé. Rovněž nehrozí nákaza člověka tasemnicí kočky, neboť je nepravděpodobné, aby tentýž mezihostitel byl potravou kočky i člověka.
Nejrozšířenější tasemnicí je zřejmě tasemnice psí. Parazité se nachází všude, kde se objevují mezihostitelé – blechy. Zralé kusy tasemnic, mající podobu semínka okurky, obsahují spoustu vajíček. Vajíčky jsou poté nakaženi mezihostitelé – všenky či blechy v larválním stádiu. Vývoj probíhá v jejich těle a pokračuje až do fáze, kdy je ektoparazit dospělý. Až kočka jako poslední hostitel spolkne nakaženou blechu či všenku při olizování srsti nebo kousání svědících míst, dochází ve střevech k dalšímu vývoji parazitů. Ve střevech se nachází značné množství tasemnic. Dospělá tasemnice se nachází v tenkém střevě a dráždí jeho sliznici a zároveň spotřebovává významné živiny. Neblahý vliv mají i zplodiny vznikající aktivitou tasemnic. Nakažené zvíře ztrácí postupně na hmotnosti a má zvrácené chutě, nekvalitní srst a někdy i bolesti spojené s kolikou. Nakazit už se mohou i koťata, pokud není dodržena základní hygiena nebo může kotě spolknout infikovanou blechu při sání mateřského mléka. Léčba v brzkém stádiu je snadná a úspěšná za předpokladu, že zbavíme kočku i vnějších ektoparazitů, tedy mezihostitelů. Čistě teoreticky lze dipilidiozu nazvat zoonózou, protože k nákaze člověka po pozření více blech dojít může. Stává se tak pouze v opravdu nehygienickém prostředí a především u malých dětí nebo mentálně postižených osob.
Další onemocněním jsou teniazy, bývající vyvolané více druhy tasemnic. Příznaky jsou rozdílné dle počtu parazitujících tasemnic. Vyskytují se i velké exempláře parazitů, které se dožívají až pěti let a občasně ze sebe vylučují články s vajíčky. Ty se do vnějšího prostředí vylučují s exkrementy nebo i samovolně. Ve volném prostředí jsou vajíčka parazitů roznášena dešťovkami nebo ptáky a mechanicky je poponese i vítr nebo silný déšť. Vajíčka se takto přenesou i do velkých vzdáleností a při optimální teplotě a vlhkosti přežívají i řadu měsíců. Podobným způsobem se přenáší i tasemnice hrášková, která infikuje králíky. Ten vajíčka této tasemnice sežere spolu se zelenou pící nebo senem. V břišní dutině králíka se poté na pobřišnici nebo na povrchu jater vytvoří měchýřkovité útvary o velikosti hrášku. Útvary jsou v hroznovitých shlucích a mají průhlednou stěnu. V menším množství nemají na zdraví králíka žádný vliv. Další šíření nastává domácím porážením králíků, kdy bývají odpady zkrmovány psům nebo kočkám a ti mohou být také hostiteli. Mezi mezihostitele patří drobní hlodavci – myši. Jakmile se do jejich těla dostane vajíčko z tasemnice, tak se na játrech utvoří váček, ve kterém je infekční forma parazita. Nákaza touto tasemnicí nehrozí u koček držených pouze v domácnosti, bez možnosti lovu myší.
Tasemnice mnohohlavá - Taenia serialis, hostitelem této tasemnice jsou hlodavci, u kterých se infekční stádia vyvíjí ve svalstvu a pod kůží. Nejvíce tímto parazitem trpí kočky žijící ve městech, lovící přemnožené potkany u kontejnerů.
Škulovec široký je hojný všude na místech, kde se ve velkém pojídají ryby. V České republice není tedy jeho výskyt rozšířený a je omezen na okolí jezer Pálavy a přehrad. Hlavní působiště škulovců je ve Skandinávii, Pobaltí a na Sibiři. Infikuje kočky, psy a lidi, kteří konzumují syrové ryby. Škulovec široký dosahuje tělesné délky i několik metrů. U člověka dokonce i deset metrů. Vývoj této tasemnice je závislý na vodním prostředí, do kterého se dostane exkrementy a infikuje vodní korýše, kde se dále vyvíjí. Mezi mezihostitele se řadí i ryby, ve kterých je vykonán průběh opět ve svalech. Drobnější ryby jsou loveny většími dravými druhy a takto se přechovává infekce v tělech ryb i řadu roků. Jakmile například kočka pozře syrovou rybu, dokončuje škulovec svůj vývoj ve střevě kočky. V podmínkách České republiky se nejčastěji nakazí zvířata poblíž vodních ploch nebo kočky krmeny syrovým rybím masem. Přitom plně postačuje maso buď uvařit, nebo zamrazit a bude prosté nákazy. Dovozy mraženého masa z mořských ryb jsou tím pádem bez komplikací. Kočky nakažené škulovcem širokým nemohou infikovat jiné kočky nebo člověka. K nákaze je totiž nutné pozřít infikovaného mezihostitele.
Jako prevenci proti boji s tasemnicemi, je vhodné domácí kočky dvakrát ročně odčervit. Kočky volně se pohybující ve venkovním prostředí, odčervujeme raději každé tři měsíce.
