Čolek horský v přírodě a v zajetí
Ichthyosaura alpestris
V následujícím textu se zaměříme na zástupce naší fauny, který je neméně krásný jako jiné exotické druhy. Čolek horský je řadou lidí považován za nejkrásnějšího evropského čolka. Spolu s čolkem mramorovaným jsou nejpestřeji zbarveni.
Sameček v době páření oplývá šedomodrým hřbetem, žlutooranžovým nebo oranžovočerveným břichem. Po celém boku, od předních až po zadní končetiny, vede modrý pruh a nad ním je ještě jeden světlý (bílý nebo žlutý), který vede až po čenich. Tento světlý proužek je navíc hustě posetý spoustou drobných černých skvrn. Ty se nachází i na končetinách. Hřbet samečka je navíc zdoben nízkým žlutočerným lemem, který postupuje od krku až na konec ocasu. Lem ocasu je o něco širší a má řadu matných tmavých skvrn. Samička je zbarvena šedozeleně s šedým mramorováním. Její bok zdobí světlý pruh s tečkováním a břicho bývá zbarveno žlutooranžově. Hřbetní lem u samice chybí a i lem na ocase je méně patrný. Samičky dorůstají větší délky těla – kolem jedenácti centimetrů, zatímco samci jen kolem osmi centimetrů.
Ve volné přírodě se čolek horský vyskytuje od Rumunska přes střed Evropy až po západní Francii. Omezené populace se objevují v severní části Portugalska a Španělska. Jak napovídá druhový název, čolek horský se vyskytuje ve vyšších horských polohách. Narazit na něj můžeme i v listnatých lesích od nadmořské výšky 300 m. V období rozmnožování vstupuje do stojatých chladných vod jezer a rybníků, případně slabě tekoucích potůčků. K rozmnožování mu vystačí i menší louže na cestách, například vyjeté koleje těžkou lesní technikou. Čolek horský existuje v deseti poddruzích, ze kterých se na našem území vyskytuje pouze jeden - Ichthyosaura alpestris alpestris. Na jihu Evropy se ve vysokých výškách vyskytují i poddruhy, které se rozmnožují larválním stádiem.
Hibernace v našich podmínkách končí v průběhu března nebo začátkem dubna a v této době čolci vyhledávají vodní plochy. Na těle se jim rýsuje pestrobarevný šat a během dvou týdnů začíná období páření. Krátce po tomto období se lemy opět vytratí a barvy se stávají bledšími. Čolci opouští vodní prostory a zdržují se na suchu. Jako úkryt jim slouží kmeny spadlých stromů, kameny, pařízky apod. Jsou známí svojí noční aktivitou a ve dne opouští úkryt pouze v případě, že prší. Zimní spánek probíhá pod většími kameny nebo v dírách v zemi. Kdo bude mít opravdové štěstí, může v průzračně čisté vodě pozorovat námluvy. Samec zprvu samici očuchává a v momentě, kdy se samička pokusí uprchnout, ji předstihne a postaví se před ní bokem. Poté natočí ocas k boku a rytmickým kmitáním vypouští směrem k samici pachové látky. Samička ochotná páření, sleduje samce, který se pomalu vzdaluje a vypouští spermatofor. Samička jej vcucne kloakou a za pár dnů snese až tři stovky vajíček (většinou mezi 150-200 ks). Vejce jsou kladena na listy vodní flóry. Inkubace trvá v závislosti na teplotě vody, mezi dvěma až třemi týdny. Vylíhlé larvy konzumují vodní prvoky a později nitěnky a další drobné živočichy. Přeměna do dospělců trvá tři měsíce. V opravdu chladné vodě s nedostatkem potravy, může přezimovat larva do stádia dospělce se přeměnit až v následujícím roce. Po přeměně se život malých čolků přesouvá na souš, kde vydrží až do tří let věku. Poté se vrací do vody, aby prodělali svůj první rozmnožovací cyklus.
V zajetí je chov čolka horského možné praktikovat ve skleněných nebo plastových teráriích. Dvě třetiny by měla tvořit souš a jednu třetinu terária vodní plocha. Případně je možný i poměr 1:1. Suchou část tvoří lesní hrabanka, na kterou poskládáme trsy mechů. Úkryt zhotovíme z kusů kůry nebo naskládáním břidlicových kamenů. Vodní plocha nemusí být vůbec hluboká, postačí hloubka kolem pěti centimetrů. Teplota v teráriu postačuje na běžné pokojové hodnotě, mezi 18-22 °C. Na plánované období rozmnožování přesuneme čolky do akvária s dostatkem vodního rostlinstva a kusem polystyrénu na hladině, který bude sloužit pro odpočinek mimo vodu. V tomto rozmnožovacím akváriu musí být hloubka vody aspoň dvacet, lépe pětadvacet centimetrů. Teplota vody postačuje kolem patnácti stupňů Celsia. Čolky horské krmíme malými žížalami a nitěnkami. Hibernovat je musíme v chladu (teplota 5-7 °C) a vlhku po dobu třech měsíců. Tyto podmínky splňuje nejlépe starý sklep. Bez zimního odpočinku by se nerozmnožovali. Obdobné nároky na chov mají i další druhy čolků.
Na úplný závěr je nutné podotknout, že dle zákona 114/1992 Sb. a prováděcí vyhlášky 395/1992 Sb. je chov chráněných živočichů v zajetí zakázán. Pouze ve výjimečných případech jej povolí příslušný orgán ochrany přírody – Krajský úřad nebo správa příslušné chráněné krajinné oblasti. Čolek horský, patří spolu s čolkem obecným, čolkem velkým a mlokem skvrnitým, mezi silně ohrožené druhy. Dokonce mezi kriticky ohrožené jsou řazeny tyto tři druhy: čolek hranatý, čolek dravý a čolek karpatský. Každý zájemce o chov čolků, musí kontaktovat Krajský úřad nebo příslušnou správu CHKO a svůj chovatelský záměr odůvodnit. Příslušná instituce žádost posoudí ve správním řízení a rozhodne o povolení nebo zamítnutí chovu. V případě vyhovění žádosti, bude absolvováno další zvláštní řízení, které povoluje odchyt zvířat nebo sběr vajíček či larev.
Čolek horský v akváriu
