Slezský teplokrevník od historie po současnost
Slezský teplokrevník, bývá lidově nazýván též šlonzák nebo šlonský kůň. Stále není v ČR příliš zastoupen a kdo o něj má zájem, musí si často dojed do soukromých chovů k sousedům z Polska. V dřívějších dobách byl tento teplokrevník využíván jako kočárový kůň, ale dnes je jeho hlavní využití pod sedlem.
Nyní si povíme něco k historii tohoto plemene. Ve Slezsku se první koně začaly chovat až v devatenáctém století, kdy toto chovatelské odvětví značně podpořila pruská vláda. Snažila se především zacelit pokles stavu vzniklý během napoleonských válek. Mezi hlavní chovatelská centra slezských teplokrevníků patřily stáje Lubiąż (v roce 1817) a o několik desítek let později také Koźle. Největší poptávka té doby byla po tažném koni, který by našel využití v zemědělství. Proto se nehodili lehcí jezdečtí koně, nesoucí geny anglických plno a polokrevníků. Teplokrevníci byli kříženi jedinci dovezenými z Anglie a Francie. Kříženci ovšem nesplňovaly nároky zemědělců.
K dalším pokusům se přistoupilo na konci devatenáctého století, kdy se slezské klisny s orientálními předky, začaly připouštět hannoverskými, oldenburskými nebo východofrískými hřebci. Všechno to byli velcí koně z Německa. Gen mohutnosti byl přenesen i na hříbata a potomci tak byli robustní. Takoví silní koně našli uplatnění nejen v zemědělství, ale také v armádě, kdy se používali pro tah děl. Tento typ koní byl chován v letech 1180-1940. Roku 1912 byla v polském Wałbrzychu dokonce založena Slezská asociace chovatelů. Postupný rozvoj těchto koní pokračovat až do druhé světové války pouze s tím rozdílem, že hřebci východofríští a oldenburští, byli nahrazeni těmi narozenými ve Slezsku. Druhá světová válka naprosto zdevastovala některé chovatelské materiály a stavy koní prudce klesly. Odhadovalo se, že zhruba pět tisíc kusů slezských koní zůstalo na území Slezska. Z tohoto čísla jich bylo ještě pár vyřazených, neboť nesplňovali odpovídající hmotnost. Veškerý chov byl v letech 1945-1949 zaměřen na těžké pracovní koně v zemědělství. Postup jak ustálit chov slezského teplokrevníka vyšel roku 1956. Hřebci v té době dosahovali průměrné kohoutkové výšky mezi 160-196 centimetry a klisny od 157 do 193 centimetrů. S rozvojem mechanizace v zemědělství, začali těžcí koně pomalu ztrácet uplatnění. Šlechtění na to brzy zareagovalo a postupně se začalo se snižováním výšky i hmotnosti. To se docílilo použitím jiných plemen a někteří skvělí plemenní hřebci byli dokonce vykastrováni. Orientace chovu začala nabírat naprosto jiný směr. Ten byl zprvu limitován nedostatkem genetické základny a chov slezských teplokrevníků se stal nerentabilní a procházel obdobím úpadku.
Jistý zlom nastal krátce po roce 1970, kdy se objevili první kříženci slezských koní a anglických plnokrevníků. Kříženci byli vyváženi za hranice a sloužili pro těžší jezdce. Tyto nové křížence si velmi cenili na Západě a jejich početní stav rychle rostl. Odchovávat tyto křížence (slezská klisna x anglický plnokrevník) začalo stále víc chovatelů. Postupem času se někteří lidé opět začali zajímat starším a těžším křížencem slezských koní. V červnu 1980 byli z Německa dovezeni čtyři hřebci těžkého teplokrevníka s požadavkem na vylepšení kočárového využití slezského koně. V roce 2000 se slezský teplokrevník začal dělit na dva typy. Na nový – jezdecký a na starý – vozatajský.
Nyní si blíže popíšeme oba z těchto dvou typů. Starší typ má těžkou hlavu, u které je přípustný i klabonos. Krční část je svalnatá a poměrně dlouhá. Vadou je jelení krk. Tělo je harmonické, velkého rámce. Záda široká a dobře osvalená, hrudník hluboký a široký. Hřebci staršího těžšího typu koní dosahují výšky v kohoutku 160 až 190 centimetrů a klisny od 158 do 168 centimetrů. Nový typ jezdeckého sportovního koně dosahuje kohoutkové výšky 164-190 cm u hřebců a 162-185 centimetrů u klisen. Tento modernější typ disponuje jemnější hlavou a delším krkem a působí více harmonicky. Mezi nejčastější zbarvení patří hnědák, bělouš nebo tmavý hnědák. Přesto, že první využití bylo v zemědělství, časem si našel uplatnění jako kočárový kůň. Hodí se rovněž k jezdectví a hiporehabilitaci. Díky jeho vyrovnanému a klidnému temperamentu, se hodí i do rodin s dětmi.
Dnes se slezskému teplokrevníkovi věnuje jediný hřebčín ve Slezsku, a to v Książi. Chov je podroben přísné selekci, a jakmile některé zvíře vybočuje agresí nebo nevhodným exteriérem, je bez váhání odesláno na jatka. Jen jedinci se špičkovým exteriérem a bezproblémovou povahou jsou ve třech letech přesunuti do výcvikové stáje, kde absolvují kočárový nebo jezdecký výcvik. Poté jsou mnohdy nabízeni na prodej.
