Agresivita koček
Agresivitu lze definovat jako známku přizpůsobení se živého tvora životnímu prostředí, kdy chrání sám sebe a svůj život. Musíme rozlišovat, zda se jedná o agresivní chování z důvodu špatného přizpůsobení k novému prostředí nebo je následkem nevhodného odchovu.
Ve druhém případě je na vině nedostatečný kontakt s lidmi během prvních tří měsíců života koťat. První měsíce jsou totiž velmi citlivé období, během kterého si koťata vytváří vztah ke svému okolí. Zanedbáme-li v této době kontakt s lidmi, hrozí následná bázlivost a agrese. Stejně důležitý, jako je kontakt s lidmi, je i kontakt s ostatními kočkami, respektive s ostatními domácími mazlíčky. Jistou roli v sociální interakci hraje i správná výživa během březosti kočky.
Samozřejmě i v případě koček platí zásada, že se mezi nimi najdou jedinci, kteří se nikdy nestanou opravdovými domácími miláčky. Zatímco některé si oblíbí pouze jednu osobu (svého pána), jiné se zalíbí více lidí. Agresivní chování koček umocňuje klecový chov v omezeném prostředí nebo častá manipulace v kombinaci se změnou prostředí – účast na výstavách, častá veterinární péče. Kočka, která nebyla učena, že při kontaktu s lidmi musí zatáhnout drápy, nesmí kousat a celkově mírnit živý temperament, se stává agresivní. Umělý odchov kotěte bez jeho matky, rovněž přispívá k nešvarům v chování.
Jak se pozná bázlivá kočka se sklony k agresi? Nejčastěji tak, že prská, syčí a nahrbuje hřbet. Také poměrně rychle střídá podřízené a útočné postoje. Pokud je „zahnána do kouta“, krčí se k zemi a syčí. Jakmile se člověk snaží takovou kočku uchopit nebo jen pohladit, rychle se otáčí na záda a je připravena zaútočit svými drápy. Někdy protivníka uchopí předními končetinami a kousne. Agresivní chování koček se projeví také při veterinárním zákroku, kdy jsou někteří jedinci až nepříčetní. Agresivita se projevuje i mezi více kocoury v rámci skupinové hierarchie. Problémy ve skupině mohou nastat během dospívání, ať už kocourů nebo koček. Doposud mírumilovná zvířata začnou být vůči sobě agresivní.
Agresivitu lze aspoň částečně pochopit před nadcházejícím porodem, kdy si kočky udržují odstup od ostatních koček, ale i lidí. Více se takto projevují matky, co byly odchovány umělou cestou. S postupným růstem koťat, klesá i agresivita matky. Jde však o dědičnou vlastnost a koťata od agresivní matky, budou mít v budoucnu také sklony k agresi.
Jistá forma agrese, která však nebývá cílena vůči chovateli, je kořistnická agrese. Základ se ji pokládá už v pěti nebo šesti týdnech života, kdy se koťata učí lovit kořist. První myš jsou sama schopna chytit asi po třech měsících života. U doma chovaných koček se tento druh agresivního chování nevyskytuje. V bytě ji kočky pouze pilují tréninkem s hračkami, zatímco venku si hrají s hraboši, ptáky nebo myšmi. Kočka je predátor, který loví i pro zábavu a ne pouze pro zahnání hladu. Někteří jedinci se chovají i k misce s krmením jako ke kořisti. To znamená, že se k ní pomalu připlíží a následuje výskok a „ulovení“ misky. Obdobně mohou napadnout i lidskou nohu či ruku. I když je to pro kočky přirozené, může být takové chování značně nepříjemné a pro děti i částečně nebezpečné. V době odchovu koťat přichází další možnost agresivního chování. Kocour může kočce zabít mláďata. Stává se to většinou v případě, když na území rodinky vstoupí cizí kocour. Ten koťata usmrtí, aby stimuloval kočku k nové říji.
Teritoriální agrese nemusí být vždy cílena pouze na cizí kočky, ale i na psy nebo lidi. V některých případech je kočka agresivní pouze k jednomu konkrétnímu jedinci a ostatních si nevšímá. Ne každý ví, že teritorium si kočky značkují močí, podobně jako to dělají psi.
Agresivní chování koček může vyvolat i některá z nemocí. Nejčastěji se jedná o Aujeszkyho chorobu nebo také vzteklinu. Aujeszkyho choroba je známá především u prasat, ale trpí na ni i ostatní druhy hospodářských zvířat. Projevy jsou obdobné jako u vztekliny s tím rozdílem, že není přenosná na člověka. Agresivita koček přichází jako následek stresu, nervového onemocnění, či selhání oběhového systému nebo při epileptických záchvatech. Léčba takových koček je poměrně problematická a znamená vyvarovat se provokace agresivní kočky. Chovatel musí včas odhadnout, kdy ustoupit před blížícím se útokem. Jakmile začne smýkat ocasem a hrbit hřbet, chvíli vyčkejte a nechte kočku zklidnit.
Existují samozřejmě i léčiva proti agresi. Tato antidepresiva však lze použít jen omezeně a rozhodně nejsou řešením napořád. Navíc mají řadu nepříznivých vedlejších účinků a také narušují funkci ledvin a jater. U březích koček by se antidepresiva neměla podávat vůbec. Hrozí znetvoření vyvíjejících se plodů. Nikdy nezkoušejte kočce podávat lidské léky, neboť pro ni budou pravděpodobně toxická.
Co poradit závěrem? Všichni, kdo chtějí odchovat přítulná a láskyplná koťata, se s nimi musí často mazlit a komunikovat s nimi. Od útlého věku musí být koťata uvyknuta na neznámé lidi. Separovaný odchov v kleci nebo jediné místnosti, bez kontaktu s okolím a cizími lidmi, budou kočky řešit po svém – agresivitou.
Typický bojový postoj dvou kocourů a následná bitka
