Hýl křivčí
Pinicola enucleator
V dnešní době se mezi chovateli exotického ptactva nachází i poměrně hodně obdivovatelů pěnkavovitých ptáků. Někteří snad uvítají následující řádky zaměřené na chov hýlů.
Hýl křivčí se vyskytuje celkem v jedenácti poddruzích. Z tohoto vysokého čísla jich většina (7) žije v Severní Americe, tři poddruhy se vyskytují v Asii a pouze poddruh hýl křivčí laponský se nachází na území severní Evropy. Jde o tažného ptáka, který během některých zim přelétá k jihu. Výjimečně byl párkrát pozorován i na našem území.
Sameček hýla křivčího má hlavu zbarvenou červeně. Peří na hřbetě je lemované tak, že tvoří obláčkovité kresby. Karmínově červený je také kostřec, zatímco rýdovací pera křídel jsou šedočerná. Hrdlo má hýl křivčí tmavěji šedé a ocas se spodními krovkami světle šedý. Prsa bývají zbarvena karmínově. Na křídle sedícího ptáka jsou zřetelné dva bílé pásky. Zobák většiny zástupců hýlů je silný s rohově hnědou horní částí. Ta je na konci zahnutá. Spodní část zobáků je světle hnědá. Drápky hýla křivčího jsou hnědošedé a oční duhovka tmavě hnědá. Specifikem tohoto pěvce jsou zvětšené lícní kapsičky, nacházející se po stranách hrdla. Výrazné jsou především v době hnízdění, kdy v nich samec donáší potravu pro mláďata. Samička je zbarvená zcela odlišně. Všechna místa, která má samec červená, jsou u samic zbarvena žlutozeleně.
Hýl křivčí dosahuje délky těla kolem 22 centimetrů, čímž ho lze přirovnat ke špačkovi. Patří tak k největším pěnkavovitým ptákům. Jeho zvukový projev melodický a pro lidské ucho lahodící. Oblíbeným chovancem je i díky jeho vysoké důvěře ke svému pánu.
Odchovy se daří při dodržení základních podmínek. Rozhodující je kvalitní krmná dávka. Musí obsahovat suchá i klíčená semena pro lesní ptáky, dále mladé větve ovocných i lesních stromů a také nejrůznější bobuloviny, jablka, senegalské proso v klasech a co možná nejrozmanitější spektrum trav a bylin v různém stupni zralosti. Chybět nesmí ani kousky kmenové kůry a lišejníky. Jako doplněk poslouží pohanka, oves nebo mák. Živočišnou složku krmné dávky představují pavouci, mšice, kukly mravenců, cvrčci a svlečení mouční červi.
Při splnění odpovídající krmné dávky je dalším klíčem k odchovu harmonie chovného páru. Hýl křivčí přichází do toku s příchodem prvních jarních teplých dnů, kdy začne sameček zpívat svoji temperamentní píseň a také začne svoji družku krmit. Páru nabídneme dostatek materiálu na stavbu hnízda. Hodí se například slabší krátké větvičky nebo kokosové vlákno apod. Jakmile pár objeví vhodné místo, započne se stavbou hnízda. Základ hnízda představuje spletený „věneček“ z větviček a samotná hnízdí kotlinka je vystlána kokosovým vláknem a měkkými kořínky. Jinou vystýlku, jako vatu, peří nebo vlnu, hýlové odmítají.
Snůšku zahájí samička ihned po dostavbě hnízda. Kompletní snůška obsahuje ve většině případů čtyři vejce a se zahříváním začíná samice už po snesení druhého vajíčka. Hnízdo opouští pouze na nezbytně dlouhou dobu, aby se vyprázdnila. Kontrolu snůšky je lepší neprovádět nebo pouze v době, kdy je matka mimo hnízdo. Zbytečné rušení by mohlo vést k opuštění celé snůšky. Inkubace trvá třináct dnů a sameček svoji družku po celou dobu pečlivě krmí, stejně jako následně mláďata. Růst mláďat je poměrně rychlý a už po týdnu se jim začínají objevovat první brčka. Stále hladová mláďata žadoní hlasitě o potravu a jsou krmena oběma rodiči. Z hnízda mladé vylétají po třech týdnech. Po opuštění hnízda jsou mladí hýlové hodně zvídaví a zkoumají vše ve svém okolí, především je upoutá živý hmyz, který začnou přijímat jako první. Přesto je samec se samicí ještě poměrně dlouhou dobu přikrmují.
Přepeřování do šatu dospělých nastává kolem druhého měsíce věku. Mladí hýlové nejsou tolik plašší, jako mláďata některých jiných ptáků. Naopak jsou velice důvěřiví stejně jako jejich rodiče a nabízené krmivo přijímají z ruky. Hýl křivčí přepeřuje někdy tak razantně, že není pár dnů schopen letu.
Hýl křivčí - Pinicola enucleator
