Zakrslá plemena slepic
Zakrslá plemena slepic vynikají krásným vzhledem a miniaturní velikostí. Produkce vajec ani masa není samozřejmě hlavním cílem chovu, tím jsou čistě okrasné a sportovní účely. Často se zakrslá plemena účastní výstav a jsou i oblíbenými mazlíčky dětí.
Je správné používat přívlastek zdrobnělá nebo zakrslá plemena? Zakrslý, se používá u všech druhů malých zvířat. Dle vzorníku se ovšem nejedná o plemena vzniklá z větších protějšků. Plemena, která vzešla z mohutnějších protějšků, je správné nazývat zdrobnělá. Původní zakrslá plemena se podle vzorníku rozdělují na dvě skupiny. První z nich je označována H1, jedná se o klasická zakrslá plemena, mezi které řadíme bantamky, holandské zakrslé nebo antverpské vousáče, či sebritky. Asi úplně nejznámější z klasických zakrslých plemen jsou rousné zakrslé, ať už s vousy nebo bez nich. Do skupiny H1 náleží i japonky, kde se rozlišují japonky čabo nebo japonky okina čabo. Druhá skupina zakrslých plemen, označující se jako H2, zahrnuje ostatní zakrslá plemena. Ze zástupců připomeňme například půvabné německé zakrslé nebo oblíbené ohiki. Najdou se však i taková plemena, u kterých je zařazení do některé ze skupin dosti problematické. Za zmínku jistě stojí kočinky, které byly původně zakrslé, ale vyšlechtily se i ve velké formě, kdy nesou znaky spíše těžkých plemen. Dalším příkladem obtížně zařaditelným plemenem jsou bojovnice ko šamo, které i když nemají žádnou větší formu, náleží k bojovým plemenům.
Nahlédneme-li za hranice naší malé země, zjistíme, že původních zakrslých plemen je mnohem více. V Belgii vznikli tolik oblíbení vousáči, kteří se od sebe vzájemně rozlišují. Antverpští vousáči se pyšní krásným vousem, stejně jako Grubbští vousáči, kterým ale zcela chybí ocas. Ukkelský vousáč má na hlavě listový hřeben a na končetinách bohaté rousy. Obdobný je everberský vousáč, ale chybí mu ocas. Shodné rozdíly jsou i mezi watermaalským vousáčem a bosvoordským vousáčem. Oba mají na hřebenu tři trny a těsně za hřebínkem chocholkou. Druhému jmenovanému opět chybí ocas. Poměrně novým je plemeno serama, které se dostalo do Evropy až krátce po roce 2000 z Malajsie.
Téměř všechny z výše uvedených plemen byly vyšlechtěny v celé škále barev a potencionální zájemce tedy má z čeho vybírat.
Všechna zakrslá plemena slepic mají několik společných znaků. Hlavním je především malá tělesná stavba s hmotností kolem 0,5 kilogramu. Všechny zástupce výše zmíněné skupiny H1 spojují svěšená křídla, krátký trup a poměrně širší a plnější prsa. Všechna zakrslá plemena pojí živý temperament a jemná konstituce. Snáška se pohybuje jen kolem 80 kusů vajec ročně, kdy každé z nich váží kolem třiceti gramů.
Zdrobnělá plemena slepic nejsou vzhledem k jejich velikosti vůbec náročná na prostor a jejich chov je možný i ve voliéře s malým kurníčkem. Vhodné je, aby v kurníku v zimě nemrzlo. Vzhledem k malému růstu je úměrně malá i spotřeba krmiv. Ovšem pestrost krmné dávky bychom měli nabízet co největší. Chovné prostředí udržujeme v neustálé čistotě a suchu, jinak se to negativně projeví na péřových ozdobách končetin a vousech.
Většina zakrslých plemen drůbeže je velmi starých, vyšlechtěných již před staletími. První zdrobnělá plemena vznikala v Asii. Dokonce se dnes prosazuje varianta, že Dálný východ měl za cíl vyšlechtit okrasná plemena drůbeže a ta užitková vznikala až o mnoho let později. První chov zakrslých slepic provozovali buddhisté v Kambodži. Asi není těžké uhádnout, která země je na zdrobnělé předměty nejvíce zaměřená. Ano, je to Japonsko a kromě zakrslých slepic o tom svědčí například i proslulé japonské bonsaje. Zahanbit se nenechává ani Čína, která dala vznik například tak oblíbeným a rozšířeným zakrslým kočinkám. Sundské ostrovy zase vyšlechtili v přístavním městě Bantamu bantamky. Z tohoto města byly do Evropy přivezeny první zakrslé slepice. Traduje se, že krev tehdy dovezených bantamek, koluje ještě v žilách některých dnešních zástupců tohoto plemene, podobně jako u sebritek nebo antverpských vousáčů. Posledně jmenovaní vousáči byli dochováni již na obrazech ze sedmnáctého století. Nizozemští malíři Peter Casteels nebo Albert Cuyp už v tehdejší době malovali slepice se svěšenými křídly a také japonky. Asi nejznámější malířské dílo od Holanďana Jana Steena dostalo pojmenování Drůbežárna a byl na něm vyobrazen žlutě zbarvený kohout japonky čabo s černým ocasem. Ze sedmnáctého století se dochovaly i písemné zmínky o drůbeži s rousy, které vyšlechtili Francouzi spolu s Belgičany. Dostali název Mille Fleurs, což znamená v českém překladu tisíce květů. Dnes je toto plemeno pojmenováno jako rousné zakrslé.
Sebritky patří mezi oblíbená zakrslá plemena slepic
