Siamská kočka – věrný společník na celý život
Siamská kočka je věrný společník s exotickým vzhledem. Výhodou je menší vzrůst, má veselou povahu a okouzlující pohled. Historie této kočky je velice bohatá, patří k vůbec nejstarším plemenům koček. Původ má siamská kočka na Dálném východě, v Siamu, respektive dnešním Thajsku. Dle některých dostupných zdrojů vzniklo plemeno už v sedmnáctém století. Ovšem nyní vypadá pravděpodobněji spíše varianta vzniku už před 600 lety. Tehdejší zástupci se od současné siamské kočky značně lišili. Jejich vzhled byl více exotický. Vada očí se projevovala šilháním a na ocase byly patrné časté zálomky. Právě k této nežádoucí vlastnosti ocasu, se váže řada legend. Jedna z nich praví, že tehdejší princezny si vždy před koupelí odkládaly své prsteny na ocasy koček. Prsteny byly v bezpečí, neboť kočky měly zalomený ocas a tento nešvar se dodnes u siamských koček objevuje. Kočky s tímto hendikepem se do dalšího chovu nepoužívají, přesto se s ním po celá staletí stále setkáváme. Vymýceno bylo alespoň šilhání, které v minulosti siamky také často provázelo. K této vadě se váže zase jiná z legend, která praví o tom, že siamské kočky střežily nejvzácnější klenoty panovníků a hlídaly je tak upřeně, až se jim zkřížily oči.
Kdy siamské kočky přesně vznikly, není dodnes známo a asi se to už nedozvíme. Dochované rukopisy pocházející ze Siamu, z let 1360-1770, vyjadřují kočky se znaky podobajícím se siamkám. I kniha v thajské knihovně, pocházející ze čtrnáctého století, blahořečí krásu siamek. Lze tedy předpokládat, že zhruba v této době vznikali předci dnešních siamských koček. První kočky tohoto plemene, se dostaly do Evropy roku 1884. O několik let později, v roce 1902, byl v Anglii stanoven první standard. Tehdejší kočky se z velké části podobají těm dnešním. Siamky měly vždy trojúhelníkový obličej, subtilní postavu, modré oči a pointovou kresbu. Početní rozmach začal v sedmdesátých letech dvacátého století. Poptávka byla spíše po štíhlejších kočkách se špičatějším nosem a většími uši. Některým chovatelům se tento módní trend ve šlechtění příliš nezamlouval a snažili se udržet stále stejný vzhled koček. Tyto předkové jsou dodnes známí pod názvem thajská kočka. Siamské kočky obou typů se objevovaly i v Česku. Starý typ siamek se do naší vlasti poprvé dostal roku 1968
Siamské kočky jsou charakteristické živým temperamentem, hravostí a velkou obratností. K mrštnosti ji předurčuje její štíhlé a svalnaté tělo. Většinou si kočka vybere jednoho člena rodiny, kterého bude považovat za svého pána a na kterého se silně naváže. Tento jev nebývá u jiných plemen koček častý. Siamky mají rády ruch domácnosti a ještě více milují, jsou-li jeho součástí. Žádají o pozornost a jsou nerady samy. Traduje se o nich, že mají povahu psů, kdy dokáží i aportovat a naučí se nejrůznějších kousků. Rády si hrají s kuličkami, míčky a dalšími hračkami. Zvyknou si dokonce i na vodítko, ale některé kusy bývají i dost tvrdohlavé. Komunikují mezi sebou poměrně výrazným hlasem. Kdybychom měli najít psí plemeno, které je jim nejvíce podobné, asi by nebylo fér neuvést chrta. Je podobný štíhlou postavou a špičatým čenichem. Absolutně bezkonfliktní je siamská kočka k dětem, nechá se od nich tahat, mačkat, nosit a to i v krkolomných pozicích hlavou dolů, aniž by se nějak urputně bránila. Samozřejmě i zde existují výjimky a záleží na konkrétních jedincích. Některé siamské kočky jsou hlučnější, jiné zase něžné a citlivé. Najdou se však i dominantnější jedinci s chutí vládnout. Taková zvířata nepředěláte a nemá cenu se o to ani pokoušet, nezbývá než je tolerovat.
Současný standard má předepsané následující vlastnosti. Hmotnost se má pohybovat mezi 2,5 až 5,5 kilogramy. Srst musí být krátká, lesklá, hustá a těsně přilehlá k tělu. Hlavu má siamská kočka středně velkou, poměrem odpovídající k tělu. Uši má dlouhé a poměrně velké, nos musí být rovný a dlouhý. Oči mají siamské kočky mandlového tvaru, mírně zešikmené. Barva očí je sytě modrá. Končetiny mají dlouhé a úzké a pevné. Ocas siamek je dlouhý a slabý se zašpičatělým koncem.
Siamské kočky se vyskytují v několika barevných varietách. Častá je čistě bílá mutace koček nebo také želvovinová. Siamské kočky jsou nerady sami, a kdo nemá dostatek volného času, aby se jim věnoval, je lepší pořídit si rovnou dvě kočky. Samota má negativní následky na psychické zdraví koček. Krmná dávka musí obsahovat zvýšený podíl bílkovin, pro udržení štíhlé postavy. U starších jedinců se objevují problémy s chrupem (paradontóza), respektive vypadáváním zubů. Výskyt zubního kamene u starších siamek často kontrolujte, v případě potřeby nechte odstranit.
Jistou výhodou je krátká srst siamských koček. Péče není tím pádem vůbec náročná a plně postačuje její vykartáčování jedenkrát do týdne. Když siamka líná, postačuje vlhčený kus semiše. Kdo má v plánu své kočky vystavovat, musí je několik dnů před tím vykoupat a vyčistit jim oči, případně upravit drápky.
Siamské kočce jsou nejvíce podobná tato plemena: orientální kočka, balinéská kočka a seychelská kočka.
Za vznikem prvního plemene stojí právě křížení siamské kočky s jednobarevnou evropskou krátkosrstou kočkou. Orientální kočka je ze všech plemen té siamské nejvíce podobná. Hlavním rozdílem je barva očí, kdy orientální kočky mají zelené, kdežto siamky modré. Orientální kočky rozdělujeme na dlouho a krátkosrsté. Ty dlouhosrsté nazýváme též jako jávská kočka.
Balinéská kočka je v podstatě dlouhosrstá siamská kočka. Má i stejnou barvu očí a jediný rozdíl je v srsti. Ta má střední délku a je hedvábně jemná bez podsady.
Seychelská kočka má jistý podíl bílého zbarvení v odznacích, jinak je siamské kočce velmi podobná. Má shodou barvu očí. Seychelské kočky se vyskytují v dlouhosrsté nebo krátkosrsté variantě.
Závěrem tohoto textu uvedeme několik zajímavostí o siamských kočkách. Koťata přichází na svět světle zbarvená a tmavnou v průběhu let. Konečného zbarvení dosahují až ve věku tří let. Další zajímavostí je délka končetin. Siamská kočka má přední končetiny kratší, než zadní. Dospívá poměrně rychle a rodí se jim i početné vrhy. Chov siamských koček prostě nikdy nezevšední a vždy něčím nečekaným překvapí.
Reportáž z chovu siamské kočky
