Chov amejvy obecné
Ameiva ameiva
Amejva obecná je překrásně vybarvený ještěr patřící do čeledi tejovití (Teiidae). Dříve k nám byl ojediněle dovážen z odchytu ve volné přírodě. Obývá Jižní a Střední Ameriku. Vyhovují mu travnaté oblasti na písčitých nebo jílovitopísčitých půdách.
Amejva obecná dosahuje délky těla mezi čtyřiceti až šedesáti centimetry. Horní hranice délky dosahují samci, kteří jsou také celkově zavalitější. Pohlavní dimorfismus je zjevný i ve zbarvení. Samečci mají od hlavy do pasu tělo světle hnědé. Od pasu k ocasu následuje výrazně zelené zbarvení, které na úplné špičce ocasu přechází do modré barvy. Střední část těla zdobí bílé nebo béžové skvrny, orámované tmavým okružím. Zelené zbarvení je protkáno tmavým zrněním, což způsobuje pro oko člověka krásnou podívanou. Samice amejvy mají přední část těla rezavě hnědou a zadní polovinu těla, i s ocasem, tmavě zelenou. Bílé skvrny na tělu samice chybí. Místo nich má samice tmavé tečky. Samičky jsou celkově méně výrazné a matnější.
Ameiva je ještěr s denní aktivitou, miluje slunce a za každých okolností hýří aktivitou. To však neznamená, že je plachá. V zajetí je krmíme hmyzem. V divoké přírodě nepohrdne ani drobnými obratlovci nebo kousky ovoce. Samice ameivy snáší dvakrát až třikrát ročně po čtyřech vejcích. Snůšku důkladně zahrabávají do substrátu.
Chovatel V.C. získal párek těchto ještěrů z odchytu v Surinamu. Sameček měřil 39 centimetrů a vykazoval vynikající kondici. Samička byla stejně dlouhá jako samec. Na ocase a přední končetině měla pár malých vřídků o velikosti špendlíkové hlavičky. Takové vřídky se na importovaných plazích občas objevují a většinou sami mizí po svleku. Na zdraví zvířat by neměly mít výraznější vliv. Chovatelů svůj pár umístil do terária dlouhého 85 centimetrů, hlubokého 45 centimetrů a vysokého 38 centimetrů. Substrát tvořil písek a terárium bylo doplněno několika kameny a kořeny. Samozřejmě nechyběla miska s vodou. Teplotu udržoval chovatel kolem 26 °C. Pod lokální výhřevnou žárovkou bylo až 43 °C. V teráriu nechyběla ani žárovka pro denní osvětlení. V noci klesala teplota na 20 až 22 stupňů. Každý večer chovatel terárium porosil rozprašovačem. Brzy po uvyknutí na nové prostředí bylo pozorováno páření, kterému předcházelo samcovo nahánění, olizování a kousání, až se samci podařilo podsunout svoji kloaku pod samiččinu. Samotné páření netrvalo déle jak čtyři minuty. Dva dny poté se celý pohlavní akt opakoval. Po osmi dnech od posledního páření byla na samici patrna březost. Za další týden zpozoroval chovatel pohublou samici. Při důkladném prohledání terária objevil dvě ukrytá vejce v substrátu pod kamenem. Vejce byla mírně svrasklá, ale jinak se zdála v pořádku. Chovatel V. C. vejce vyjmul a umístil do inkubátoru, ve kterém udržoval přes den teplotu na hodnotě 29 °C s nočním poklesem až na 22 °C. Vejce byla zahrabána ve vlhkém lignocelu. Po osmnácti dnech inkubace bylo patrné, že jedno z vajec je neoplozené. Druhé procházelo správným vývojem. Ovšem ne na dlouho, po dvou a půl měsících líhnutí povrch vajíčka zkrabatěl. Chovatel vejce rozloupl a uvnitř objevil uhynulé, zcela vyvinuté mládě, které měřilo devět centimetrů. Z této délky však představoval dvě třetiny ocas a pouhou jednu třetinu hlava s tělem.
Z výše popsaného vyplývá, že chov ameivy a posléze i rozmnožování, není za optimálních podmínek nikterak náročné. V uvedeném případě byl problém pouze v inkubaci, protože mladý ještěr se nedokázal včas proklubat. Pokud by chovatel zasáhl o den nebo dva dříve, pravděpodobně by vysvobodil ještě živé mládě. Další chovatelské snažení chovatele V. C. přerušil úhyn chovné samice vlivem nádorovitého onemocnění na prsou. Boule se začínala zvětšovat natolik, že muselo dojít k jejímu odstranění. Uvnitř boulky bylo pět tvrdých bílých kuliček o průměru tři milimetry. I přes tento zákrok samice do pár dnů uhynula. Ameiva obecná patří mezi nejaktivnější ještěry, vyniká ohromnou rychlostí a při každém vyrušení neuvěřitelně rychle pobíhá po teráriu. Nejde o plachost nebo bojácnost, jako spíš o lekavou povahu a nervozitu. Svědčí o tom, že obě zvířata přijímala krmivo téměř z ruky už pár dnů od vypuštění do nového prostředí. Větve ani stěnu terária ke šplhání vůbec nevyužívají. Jen pokud se jejich potrava nachází ve vyšších patrech terária, vyskočí na ní a opět spadnou.
Jako zajímavost v chovu amejvy obecné lze uvést její taneček při lovu potravy. Kolem kořisti poskakuje doslova tanečními pohyby, přitom pocukává hlavou a pohupuje se na předních končetinách. Často si vzájemně kradou kořist přímo z tlamy. Pozorovat je při této aktivitě je výjimečným okamžikem. Samec, kterého chovatel V. C. získal do svého chovu z importu, během pobytu v teráriu ještě o několik centimetrů povyrostl (z původních 38 cm na současných 46 cm) a také zmohutněl. Bez problému přijímá krmivo z pinzety, což dokazuje získanou důvěru. I přesto musí být chovatelův příchod k teráriu opatrný a bez rychlých pohybů, aby nedošlo ke zbytečnému vystresování.
